Louis Victor Meriadec de Rohan

francouzský a rakouský šlechtic, voják

Louis Victor Meriadec de Rohan-Guémené[1] (20. července 1766 Versailles10. prosince 1846 Sychrov) byl francouzský šlechtic z rodiny Rohanů a voják.

Ludvík Viktor z Rohanu
Ludvík Viktor z Rohanu (Desetiletí od 1830)
Ludvík Viktor z Rohanu (Desetiletí od 1830)
Narození 20. července 1766
Versailles
Úmrtí 10. prosince 1846 (ve věku 80 let)
Sychrov
Místo pohřbení Loukov
Partner(ka) Paulina Zaháňská
Rodiče Henri Louis, Prince of Guéméné a Victoire de Rohan
Příbuzní Charles Alain de Rohan, Jules Armand Louis de Rohan a Marie Louise Joséphine de Rohan (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se jako druhorozený syn Henriho Louise de Rohan. Byl připravován na duchovní dráhu, ovšem kvůli svému přání mu děd maršál Soubise dopomohl roku 1779 k námořnictvu, studoval v Toulon, poté sloužil v Africe a Indii, v době vypuknutí Velké francouzské revoluce byl kapitánem 1. třídy.[2] Po emigraci sloužil armádě Velké Británie jako plukovník u pluku stavěného jeho starším bratrem Charlesem Alainem, po přestoupení do rakouských služeb bojoval v severní Itálii, zde se již jako generálmajor vyznamenal v roce 1805 obsazením Castelfranco Veneto, za což získal rytířský kříž řádu Marie Terezie, v roce 1809 byl povýšen na polního podmaršálka a o rok později opustil aktivní službu.

Spolu s otcem a bratry získal v roce 1808 inkolát pro Rakousko, Victor také získal indigenát pro Uhersko (měl statek Rittberg v Banátu, dnešní Tormac v Rumunsku).[3] V letech 1836–1846 byl hlavou rodu a v této době se věnoval zejména Rohanskému paláci v Praze. Rodové tituly a představenství rodu po něm zdědil synovec Kamil Rohan.

RodinaEditovat

V roce 1809 si v Praze vzal svoji neteř (dceru staršího bratra Charlese Alaina) Berthe (1782–1841). Do manželství se narodilo pouze jedno, mrtvé dítě v roce 1818, což Berthe nesla těžce.[4]

ReferenceEditovat

  1. Hlavní jméno je Victor, pořadí se někdy uvádí Victor Louis Meriadec.
  2. Slavíčková, s. 254.
  3. Slavíčková, s. 264.
  4. Slavíčková, s. 264.

LiteraturaEditovat