Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne

francouzský hrabě, diplomat, císařský sekretář

Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne (9. července 1769 Sens7. února 1834 Caen) byl francouzský hrabě, císařský sekretář, státní ministr a policejní prefekt.[1][2]

Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne
Louis Bourrienne.jpg
Narození9. července 1769
Sens
Úmrtí7. února 1834 (ve věku 64 let)
Caen
Místo pohřbeníCaen
BydlištěHôtel Bourrienne (1798–1830)
Alma materBriennská škola
Povolánípolitik, voják a diplomat
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
Řád polární hvězdy
Politická stranaultraroajalisté
DětiÉmilie Louise Fauveletová de Bourrienne
PříbuzníHenri Louis Alphonse Massieu de Clerval (vnuk)
Funkcezplnomocněný ministr (1804–1813)
generální ředitel pošt (duben 1814 – květen 1814)
prefekt pařížské policie (14. března 1815 – 20. března 1815)
poslanec za Yonne (1815–1827)
státní ministr
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 9. července v Sens. Studoval na vojenské škole v Brienne, kde se mimo jiné seznámil s Napoleonem Bonaparte, který studoval tamtéž. Následně absolvoval práva v Paříži a získal místo tajemníka vyslance ve Württembersku. Když roku 1789 vypukla Velká francouzská revoluce, bylo vyslanectví ve Württembersku zrušeno a Bourrienne přišel o místo. V důsledku toho trpěl finanční krizí a žil v chudobě, a to až do roku 1797, kdy se opět setkal se svým starým známým Napoleonem. Ten se Bourienneho ujal a přidělil mu místo svého osobního sekretáře. Bourrienne se na této pozici osvědčil, provázel Napoleona do Egypta a po státním převratu a vzniku císařství byl povýšen do funkce státního rady, přičemž funkce osobního Napoleonova sekretáře mu byla ponechána. Kvůli přijímání úplatků byl však brzy zbaven funkcí. V roce 1804 dostal druhou možnost a byl Napoleonem vyslán do Hamburku, aby vyjednal připojení hanzovních měst k říši. Protože ale vyšly najevo jeho nové úplatkářské aféry, byl z Hamburku odvolán. Po Napoleonově abdikaci přivítal a podpořil restauraci Bourbonů a dal se do jejich služeb, respektive do služeb ministra Talleyranda. Získal místo generálního ředitele Francouzských pošt a brzy poté místo ministra policie. Z této pozice prováděl krutý teror proti Napoleonovým přívržencům. Po útěku Napoleona z Elby byl Ludvíkem XVIII. vyslán do Hamburku a po Waterloo byl jmenován státním radou, posléze státním ministrem a členem sněmovny. Zastával silně ultraroyalistické názory a byl velkým stoupencem Bourbonů. Neustále ovšem trpěl finanční krizí a roku 1728 kvůli dluhům uprchl do Belgie. Zde sepsal své paměti, s nimiž slavil ve Francii úspěch a na čas tak vyřešil svou finanční situaci. Od 1732 se u něho začala projevovat závažná psychická choroba, kvůli které byl internován v ústavu pro psychicky choré v Caen, kde 7. února 1834 také zemřel.[1][2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. Kapitola Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne, s. 278–283. 
  2. a b Louis-Antoine Fauvelet de Bourrienne. Encyclopædia Britannica [online]. Encyclopædia Britannica, inc. [cit. 3.února 2020]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • WINTR, Stanislav. Napoleon Bonaparte – jeho maršálové a ministři. I. vyd. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-372-5. Kapitola Louis Antoine Fauvelet de Bourrienne, s. 278–283. 

Externí odkazyEditovat