Loretánská kaple v Děčíně

zaniklá entita, loretánská kaple na území Děčína

Zaniklá Loretánská kaple v Děčíně stála uprostřed Masarykova náměstí, v ose na ulici Myslbekova.

Loretánská kaple v Děčíně
Děčín, Loretánská kaple na děčínském náměstí (v pravé části obrazu uprostřed) Johann Georg Vogt, 1712
Děčín, Loretánská kaple na děčínském náměstí (v pravé části obrazu uprostřed)
Johann Georg Vogt, 1712
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
ObecDěčín
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátděčínský
Farnostděkanství Děčín I
StatusLoretánská kaple
Zánik1885
Architektonický popis
Výstavba1667
Specifikace
Délka11,7 metrů
Šířka7,2 metrů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Loretánská kaple (Santa Casa) byla postavena v roce 1667[1] (nebo 1668,[2] případně 1668–1670[3]). Jejím zakladatelem byl Maxmilián hrabě Thun-Hohenstein (1638–1701). Stála na děčínském náměstí, orientovaná od severozápadu k jihovýchodu, chráněna kuželkovou balustrádou a obklopena řadou topolů. V rozích balustrády byly sloupy se sochami Madony od sochaře Jana Jiřího Bendla.[4] Nerovný terén pod kaplí byl upraven vyvýšenou terasovou podnoží. Stavba s průčelím pilastrolisénového typu na půdorysu obdélníka (11,7 x 7,2 metru) byla vysoká 9,6 metru.

Santa Casa sloužila jako thunovská pohřební kaple, její výstavba probíhala současně se stavebními pracemi na děčínském zámku v letech 1667–1673.

V roce 1868 byla kaple vyloupena a znesvěcena. Poté se v ní už bohoslužby nekonaly.[4]

Roku 1885 byla kaple zbořena z důvodu uvolňování prostoru na hlavním náměstí. Hrabě František Antonín III. z Thun-Hohensteinu (1847–1916) si však vymínil, že městská rada nechá ze získaného stavebního materiálu vybudovat konvent pro milosrdné sestry Řádu sv. Kříže, které přišly do Děčína v roce 1883 a kterým hrabě věnoval pozemek u kostela sv. Václava a Blažeje.[5] Na místě Lorety byla v roce 1907 zhotovena secesní kašna.[6][7][8]

Z loretánské kaple se dochovala supraporta (zdobený vnitřek pole nad vchodem do kaple), která byla přenesena na hospodářskou budovu zámku v Jílovém u Děčína.[9]

Balustráda a korintské sloupy od litoměřického kameníka Blažeje Steinbergera byly přepraveny do lesoparku pod Kvádrberkem. Tam byly architektonické prvky přeinstalovány a vzniklo polokruhové odpočinkové místo zvané Loretoruh (Loretánské zátiší).[2]

Seznam pohřbených

editovat

V kryptě Lorety bylo pochováno dvacet osob, mezi nimi stavebník Maxmilián, jeho tři manželky, třináct dětí a tři přivdané manželky.[2] Před stržením Lorety byly rakve vyjmuty a 13. března 1885 uloženy v kryptě kostela Povýšení svatého Kříže v Křížové ulici. Rakve Maxmiliána Josefa, Josefa Arnošta, Evžena Josefa a Jindřišky Josefy byly natolik porušené, že musely být zhotoveny nové.[10]

Chronologicky podle data úmrtí (výběr)

editovat

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[11][12] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Thun-Hohensteinů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Jméno Thun se uvádí už v polovině 12. století, možná ještě o století dříve, zde jsou však generace počítány až od Kryštofa Šimona z Thunu (1582–1635), který byl v roce 1604 přijat do říšského stavu svobodných pánů, v roce 1629 byl povýšen do stavu říšských hrabat a který jako první příslušník rodu získal rozsáhlé statky v Čechách.[13] U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela.

Pořadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. (3.) Marie Františka Emerencie z Lodronu 1640 Kryštof z Lodronu
24. 2. 1664:
Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3)
Narodily se jí následující děti:
  • 1. Marie Anna Leopoldina, provd. z Montfort-Tettnangu (1664–1733)
  • 2. Jan Maxmilián Ondřej (1673–1701)
12. 5. 1679 Barbora Kateřina ze Spauru
2. (3.) Marie Maxmiliána z Liechtensteinu 14. 8. 1659 Hartmann z Liechtensteinu
9. 2. 1613 – 11. 2. 1686
11. 8. 1680:
Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3)
Narodily se jí následující děti:
17. 7. 1687 Sidonie Alžběta ze Salm-Reifferscheidtu
6. 9. 1623 – 23. 9. 1688 Vídeň
3. 3. Maxmilián z Thun-Hohensteinu 19. 8. 1638 Jan Zikmund z Thun-Hohensteinu
20. 9. 1594 – 29. 6. 1646 Děčín
24. 2. 1664:
Marie Františka Emerencie z Lodronu (č. 1)
Diplomat a vyslanec císaře, císařský komorník a tajný rada, knížecí arcibiskupský dvorní maršálek v Salzburgu, rytíř Řádu zlatého rouna (1696).[14]

Majitel fideikomisu Děčín a Klášterec nad Ohří (od 1694), ke kterému patřil i Felixburk, Pětipsy s Minickou tvrzí, Žehušice, Drahunice, Markvartice a Benešov nad Ploučnicí.

Měl 13 (16)[14] dětí, z nichž sedm zemřelo mladých.

7. 8. 1701 Markéta Anna z Oettingen-Baldernu
† 19. 6. 1684 Praha
11. 8. 1680:
Marie Maxmiliána z Liechtensteinu (č. 2)
21. 11. 1688:
Marie Adelheid z Preysingu (č. 4)
4. (3.) Marie Adelheid z Preysingu
21. 11. 1688:
Maxmilián z Thun-Hohensteinu (č. 3)
Pohřbena 11. 6. 1748 v hraběcí hrobce v Loretánské kapli.[15] Manžela přežila. Narodily se jí následující děti:
1748[15][14]

Reference

editovat
  1. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. Praha: Libri, 2000. 164 s. ISBN 80-7277-015-2. S. 26, 44. 
  2. a b c BELISOVÁ, Natalie. Příběh Jánské kaple aneb Duše Chrástu.... Děčín: Oblastní muzeum v Děčíně, 2003. 372 s. S. 330. Dále jen Příběh Jánské kaple. 
  3. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (1) A/J. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 248. 
  4. a b Příběh Jánské kaple, s. 328
  5. Příběh Jánské kaple, s. 329
  6. Město Děčín. Děčínské památky: Masarykovo náměstí. 27. 08. 2008. Dostupné online.
  7. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. (foto na str.44)
  8. Valenčík, Michal: objekt ID 17872. znicenekostely.cz, sekce: Zaniklé. 2008–2015.
  9. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 140764 : zámek Jílové. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  10. Příběh Jánské kaple, s. 331
  11. MAREK, Miroslav. Rodokmen Thunů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2022-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-01. 
  12. JIROUT, Vlastimil. Thun [online]. Patricus.info [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  13. MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 279. 
  14. a b c KURTANIČ, Josef A. Thun-Hohenstein. Klášterecká větev. Klášterec nad Ohří: Josef A. Kurtanič (vlastním nákladem), 2008. 74 s. ISBN 978-80-254-4262-3. S. 8. 
  15. a b Matrika zemřelých 1728–1816, rok 1748, Děčín, pag. 135 [online]. [cit. 2022-07-24]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

editovat
  • BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. s. 145. ISBN 80-7277-015-2.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
  • Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 1096-1, list. č.1. Dostupné online.