Zlíchovský lihovar
Zlíchovský lihovar je bývalý průmyslový areál v Praze na Zlíchově, který se nachází mezi ulicemi Nádražní a Strakonická. Od roku 2002 jsou jeho varna a komín chráněny jako kulturní památka České republiky.[2]
| Zlíchovský lihovar | |
|---|---|
 destilovna a komín zlíchovského lihovaru | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1880 |
| Přestavba | 1907 |
| Stavebník | Samuel Fischl |
| Další majitelé | Adolf Rosenbaum Goldfin Investments Ltd., Britské Panenské ostrovy[1] |
| Současný majitel | Trigema Projekt Smíchov s.r.o. ← Trigema Real Estate a.s. ← Trigema a.s. |
| Poloha | |
| Adresa | Nádražní 2584/2, Praha 5 - Smíchov,  Česko |
| Ulice | Nádražní |
| Souřadnice | 50°3′7,5″ s. š., 14°24′34,99″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 54858/1-2286 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stavby
editovatAreál lihovaru tvořila řada provozních a správních budov, postavených nebo upravených v 90. letech 19. a začátkem 20. století. Továrně dominovala destilovna s převýšenou věžovou částí s půlkruhově zakončenými okny ve fasádě směřující do Nádražní ulice. Její dochované dekorativní litinové točité schodiště v hale prostupuje patra budovy. Severovýchodně od destilovny stál historický objekt kotelny s polygonálním komínem na vysoké čtvercové podnoži.
Válcové tanky pojmuly na 20 000 hektolitrů melasy a kruhový lihový tank 10 000 hektolitrů lihu.
Železniční vlečka
editovatTovárna původně byla vlečkou spojena se Smíchovským nádražím. Ještě roku 1889 šlo o vlečku k vorovému přístavu a na Schwarzenberskou pilu, roku 1895 již statistika vleček uvádí délku vlečky lihovaru 310 m,[3] Vlečka se úrovňově křižovala s Nádražní ulicí, po níž vede v tomto úseku od 16. července 1925 tramvajová trať.[4] Původně byla na vlečce točna, ta byla zrušena před rokem 1990, ale zbytek odbočné koleje z točny zůstal zachován.[5] Vlečka byla úředně zrušena roku 1997, koleje však ještě roky nebyly odstraněny.[5] Na přelomu měsíců října a listopadu 2002 byly zavařeny koleje na styku tramvajových a železničních kolejnic tak, že křížení bylo průjezdné již jen pro tramvaje.[4] Roku 2004 bylo kolejové křížení sneseno.[5]
Historie
editovatZaložení lihovaru a potašovny
editovatJiž roku 1836 vlastnila rodina Fischlů na Zlíchově lihovar. Roku 1880 založil Samuel Fischl s Adolfem Rosenbaumem na místě staré výrobny továrnu na líh a potaš. K přestavbě areálu s dostavbou výrazného objektu rafinerie lihu došlo roku 1907. S průměrnou roční výrobou 28.070 hektolitrů alkoholu se stal třetím největším lihovarem ze sedmi „průmyslových lihovarů v komorním obvodu pražském“.[6] Rafinerie vyráběla líh z melasy a melasové odpalky se poté zpracovávaly v potašovně na draselné soli.
Zastavení a obnovení provozu, zřízení octárny
editovat29. dubna 1949 byl provoz lihovaru zastaven a jeho zařízení koncem roku 1950 rozebráno a rozvezeno do českých lihovarů. Roku 1951 se areál stal sídlem nově ustanoveného podniku „Spojené lihovary, národní podnik“. Některá odvezená zařízení byla vrácena a od května 1952 lihovar ještě pět let vyráběl velejemný líh. V roce 1957 byly objekty bývalé potašovny přestavěny na octárnu, ve které se ocet začal stáčet nejprve do sudů a o rok později do lahví. V 60. letech 20. století patřila tato octárna k předním evropským výrobcům.
V 60. a 70. letech se na společné plnicí lince mimo octu lahvoval i tuzemský rum. Na další plničce (v jiném objektu) se lahvovala Pražská vodka. Ještě v první polovině 90. let se připravovalo plnění alkoholizovaných nápojů do plechovek, ale k instalaci plnicí linky (s technologií dávkování kapek kapalného dusíku LINJET) v pronajatých prostorech v Bránickém pivovaru již nedošlo.
Roku 2000 byl v závodě ukončen provoz lihu i octa.
Památková ochrana
editovatNárodní památkový ústav v Praze podal 23. října 2001 návrh na prohlášení části areálu (destilovny, komín a potašovny) za kulturní památku, protože dokládá jedinečným způsobem a mírou zachování industriální areál s dochovanou strukturou a architektonickými i technickými detaily z poslední čtvrtiny 19. století a současně představuje výrazný, historicky mimořádně autentický urbanistický prvek smíchovského panoramatu. Odbor památkové péče MHMP i komise ministerstva kultury památkovou ochranu všech tří navržených částí doporučily. Vlastník areálu v řízení uvedl, že si již při zahájení prací na projektu obnovy byl vědom určité historické hodnoty a proto zadal u renomovaného historika průmyslové architektury Tomáše Šenbergera (který je zároveň členem ministerské komise pro posuzování návrhů) zpracování podrobného průzkumu a hodnocení areálu. Vlastník uvedl, že k prohlášení za kulturní památku doporučuje objekt varny, komín, podzemní prostory skladu melasy a vybrané architektonické a technické prvky, s tím, že budova varny se stane centrálním bodem pro návštěvníky areálu a bude využita pro prezentaci informací o historii Zlatého lihovaru. Vzhledem k tomu, že budova potašovny je ve zmíněné studii označena za nevhodnou pro památkovou ochranu a i Státní památkový ústav ji prý ve svém ústním hodnocení označil z hlediska historické architektury za méně kvalitní, vyslovil vlastník nesouhlas s prohlášením této haly za kulturní památku. Zároveň vlastník požadoval, aby budovy byly v rozhodnutí označeny podle své funkce a aby bylo eliminováno plošné vymezení areálu památkové ochrany, přičemž dostatečnou regulaci zajišťuje ochranné pásmo památkové rezervace, v němž se areál nachází. Městská část Praha 5 se v řízení vyjádřila, že plně podporuje projekt přestavby areálu. Ministerstvo kultury došlo k závěru, že přestože areál jako celek nelze zařadit mezi mimořádná stavební díla, která je nutno beze zbytku chránit, je připomenutí industriální historie v daném místě žádoucí. Na základě tohoto hodnocení prohlásilo za kulturní památku budovu varny (destilovny) a komín s podnoží. Hala potašovny, i když má zajímavě řešený nosný prvek krovu, podle ministerstva nesplňuje jako celek podmínky pro prohlášení za kulturní památku.[7]
Záměry společnosti Zlatý lihovar a zchátrání
editovatVlastníkem areálu se stala brzy po ukončení provozu firma Zlatý lihovar a.s., jejímž jediným akcionářem byla firma Goldfin Investments ltd. se sídlem na Panenských ostrovech, a areál intenzivně chátral.[8] Společnost plánovala na území vytvořit komplex zahrnující kancelářské prostory, kulturní zařízení, obchody a byty a upravit přilehlé území na park. Projekt však zkrachoval. Areál pouze chátral, majitel, který údajně sídlil v Anglii, nepožádal ani o povolení k demolici, odmítal areál prodat a s úřadem městské části vůbec nekomunikoval, stejně jako pověřený správce.[9]
26. června 2013 ráno se kvůli havarijnímu technickému stavu zřítila výrobní hala o rozměrech 40×60 metrů. Nikdo nebyl zraněn, škoda byla vyhodnocena jako nulová, protože byl objekt určen k demolici.[8] Mluvčí hasičů vyvrátil domněnku, že za zřícením mohlo být podmáčení zdiva z důvodu silných dešťů v předchozích dnech.[9]
.jpg)
Převzetí developerskou skupinou Trigema
editovatDeveloperská skupina Trigema převzala v roce 2021 chátrající areál, který se má proměnit na bytový komplex s 500 byty v rámci developerského projektu Lihovar Smíchov. Kromě bytů bude v areálu sevřeném ulicemi Nádražní a Strakonická také 4500 metrů čtverečních obchodů, restaurací a kaváren. V areálu bude také nová galerie Davida Černého – Musoleum.[10][11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Obchodní rejstřík na justice.cz, IČ 25740504, Zlatý lihovar, a.s., datum přístupu 2017-10-20
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2002-03-13]. Identifikátor záznamu 231421583 : lihovar Zlíchov, z toho jen: varna (destilovna) a komín s podnožím. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Diskuse K-report (Archiv 2019): Archiv diskuse Vlečky, vlečkové systémy, důlní ... do 05. 05. 2019. www.k-report.net [online]. [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Křížení s železniční vlečkou v Nádražní ulici. www.prazsketramvaje.cz [online]. [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c Vlečky na trati 173 :: Arvela - Aktivity do MSTS. arvela.webnode.cz [online]. [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
- ↑ NYDRLE, Antonín: Vývoj českého lihovarství, In: Chemické listy, I., 1907. S. 286. Dostupné online.
- ↑ Detail dokumentu - G0470685. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
- ↑ a b V Praze se zřítila část starého lihovaru - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2013-06-26 [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
- ↑ a b SMUTNÁ, Martina. V lihovaru na pražském Smíchově se zřítila hala, trosky prohledával pes. iDNES.cz [online]. 2013-06-26 [cit. 2024-07-29]. Dostupné online.
- ↑ Lihovar se mění v byty, výtvarník Černý otevře v areálu na Smíchově galerii. iDNES.cz [online]. 2023-03-01 [cit. 2023-08-22]. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Daniel. Nová čtvrť za miliardy. Nahradí zlíchovský lihovar i ikonickou hospodu. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 29. 4. 2021. Dostupné online.
Literatura
editovat- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 16: Jihozápadní Praha. S. 263, č. 312.
- HLUŠIČKOVÁ, Hana, ed. a kol. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2001-2004. 4 sv. ISBN 80-7277-042-X. Svazek III. S. 315-316.
- ŠENBERGER, Tomáš: Smíchovský lihovar na Zlíchově. Věstník Klubu za starou Prahu. 1/2009. S. 12-16. pdf. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zlíchovský lihovar na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.57. Městská knihovna v Praze.
- KODA – Komínová databáze: Zlíchovský lihovar. kominari.cz. 12.02.2009
- Fototipy: Lihovar Smíchov. 27.03.2014
- Novinky.cz: V Praze se zřítila část starého lihovaru. 26.06.2013
