Lia van Leerová, dr. h. c. (hebrejsky: ליה ון ליר, rodným jménem Lia Greenbergová; 8. srpna 192414. března 2015) byla průkopnice programování uměleckých filmů a filmového archivování v Izraeli. Je zakladatelkou haifské kinotéky, jeruzalémské kinotéky, Izraelského filmového archivu a Jeruzalémského filmového festivalu.

Lia van Leerová
Rodné jménoליה גרינברג a Lia Greenberg
Narození8. srpna 1924
Bălți
Úmrtí13. března 2015 (ve věku 90 let)
Jeruzalém
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníHar ha-Menuchot
Alma materHebrejská univerzita v Jeruzalémě
Povolánífilantropka
ZaměstnavatelJerusalem Cinematheque
OceněníOphir Award for lifetime achievement (1998)
Izraelská cena (2004)
rytíř Řádu umění a literatury
rytíř Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Narodila se v besarábském městě BălţiRumunsku (dnešní Moldavsko). Její otec Simon Greenberg byl exportér pšenice, zatímco matka Olga byla dobrovolnicí v Mezinárodní ženské sionistické organizaci (WIZO). Vystudovala státní střední školu a trávila léta v karpatských horách. V roce 1940 ji rodiče poslali navštívit sestru Bruriu do britské mandátní Palestiny. Její sestra imigrovala o čtyři roky dříve a nyní žila v Tel Avivu, kde pracovala jako zubařka. Své rodiče však již Lia nikdy více nespatřila.[1] V červenci 1941 nacisté zahájili okupaci Bălţi a zavraždili jejího otce a další vůdce židovské komunity. Matka a babička byly deportovány do Podněstří, kde zahynuly v koncentračním táboře. V roce 1943 se Lia přestěhovala do Jeruzaléma, kde studovala na Hebrejské univerzitě. V roce 1952 se provdala za nizozemského inženýra, pilota, dramatika a filmového producenta Wima Van Leera a usadila se v Haifě.[2] O tři roky později společně založili první filmový klub v zemi.

Van Leerová na filmové začátky vzpomínala následovně: „Tehdy ještě nebyly televize a my měli 16mm projektor, který jsme dostali jako dar od mého tchána. Každý pátek jsme domů zvali přátele na filmové promítání a náš dům se stal jedním z nejoblíbenějších v Haifě.“[2] Tento filmový klub se posléze stal haifskou kinotékou. Soukromá kolekce filmů rodiny Van Leerovy se posléze stala základem Izraelského filmového archivu, založeného roku 1960.

V roce 1973 daroval brazilský podnikatel George Ostrovsky velkou sumu peněz, na vybudování kinotéky v Chinonském údolí pod zdmi Starého Města. Jeruzalémský starosta Teddy Kollek a Jeruzalémská nadace zároveň zmobilizovali dárce v Hollywoodu a po celém světě. Jeruzalémská kinotéka pak byla otevřena v roce 1981 a Lia van Leerová se stala její první ředitelkou.

Po manželově smrti v roce 1991, založila Lia Cenu Wima Van Leera pro studenty středních škol, aby tak podpořila začínající mladé filmaře. První rok se o cenu ucházelo osm filmů, v roce 2008 to bylo již 90 filmů.[3]

Zemřela roku 2015 ve věku 90 let.[4]

Ocenění

editovat

V roce 1988 byla Lie van Leerové udělena zvláštní cena za dobrovolnickou práci od prezidenta Chajima Herzoga.[2] V roce 1998 ji izraelská filmová akademie udělila Ofirovu cenu za celoživotní dílo. V roce 2004 pak obdržela Izraelskou cenu za její celoživotní dílo a výjimečný přínos izraelské společnosti.[5][6] Ta je udílena od roku 1953 a patří mezi nejvyšší izraelská státní vyznamenání. V roce 2009 získala čestný doktorát na Hebrejské univerzitě.[7]

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lia van Leer na anglické Wikipedii.

  1. Lia Van Leer [online]. Jewish Women's Archive [cit. 2010-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Two Israel Prize winners were born in Romania! [online]. The Romanian Jewish Community [cit. 2010-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky) 
  3. Jerusalem Film Festival, 10-19 July, 2008, Haaretz supplement, p.45
  4. Lia Van Leer, Pioneering Figure in Israeli Film Industry, Dies at 90 [online]. Variety, 2015-03-14 [cit. 2015-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Recipient’s C.V. [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky) 
  6. Judges' Rationale for Grant to Recipient [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. Honorary Doctorates [online]. Hebrejská univerzita v Jeruzalémě [cit. 2010-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat