Lia van Leerová

Lia van Leerová, dr. h. c. (hebrejsky: ליה ון ליר, rodným jménem Lia Greenbergová; 8. srpna 192414. března 2015) byla průkopnice programování uměleckých filmů a filmového archivování v Izraeli. Je zakladatelkou haifské kinotéky, jeruzalémské kinotéky, Izraelského filmového archivu a Jeruzalémského filmového festivalu.

Lia van Leerová
Lia Van Lir 2012 07 05.jpg
Narození 8. srpna 1924
Bălți
Úmrtí 13. března 2015 (ve věku 90 let)
Jeruzalém
Příčina úmrtí nemoc
Místo pohřbení Har ha-Menuchot
Alma mater Hebrejská univerzita v Jeruzalémě
Ocenění Izraelská cena (2004)
rytíř Řádu umění a literatury
rytíř Čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

BiografieEditovat

Narodila se v besarábském městě BălţiRumunsku (dnešní Moldavsko). Její otec Simon Greenberg byl exportér pšenice, zatímco matka Olga byla dobrovolnicí v Mezinárodní ženské sionistické organizaci (WIZO). Vystudovala státní střední školu a trávila léta v karpatských horách. V roce 1940 ji rodiče poslali navštívit sestru Bruriu do britské mandátní Palestiny. Její sestra imigrovala o čtyři roky dříve a nyní žila v Tel Avivu, kde pracovala jako zubařka. Své rodiče však již Lia nikdy více nespatřila.[1] V červenci 1941 nacisté zahájili okupaci Bălţi a zavraždili jejího otce a další vůdce židovské komunity. Matka a babička byly deportovány do Podněstří, kde zahynuly v koncentračním táboře. V roce 1943 se Lia přestěhovala do Jeruzaléma, kde studovala na Hebrejské univerzitě. V roce 1952 se provdala za nizozemského inženýra, pilota, dramatika a filmového producenta Wima Van Leera a usadila se v Haifě.[2] O tři roky později společně založili první filmový klub v zemi.

Van Leerová na filmové začátky vzpomínala následovně: „Tehdy ještě nebyly televize a my měli 16mm projektor, který jsme dostali jako dar od mého tchána. Každý pátek jsme domů zvali přátele na filmové promítání a náš dům se stal jedním z nejoblíbenějších v Haifě.“[2] Tento filmový klub se posléze stal haifskou kinotékou. Soukromá kolekce filmů rodiny Van Leerovy se posléze stala základem Izraelského filmového archivu, založeného roku 1960.

V roce 1973 daroval brazilský podnikatel George Ostrovsky velkou sumu peněz, na vybudování kinotéky v Chinonském údolí pod zdmi Starého Města. Jeruzalémský starosta Teddy Kollek a Jeruzalémská nadace zároveň zmobilizovali dárce v Hollywoodu a po celém světě. Jeruzalémská kinotéka pak byla otevřena v roce 1981 a Lia van Leerová se stala její první ředitelkou.

Po manželově smrti v roce 1991, založila Lia Cenu Wima Van Leera pro studenty středních škol, aby tak podpořila začínající mladé filmaře. První rok se o cenu ucházelo osm filmů, v roce 2008 to bylo již 90 filmů.[3]

Zemřela roku 2015 ve věku 90 let.[4]

OceněníEditovat

V roce 1988 byla Lie van Leerové udělena zvláštní cena za dobrovolnickou práci od prezidenta Chajima Herzoga.[2] V roce 1998 ji izraelská filmová akademie udělila Ofirovu cenu za celoživotní dílo. V roce 2004 pak obdržela Izraelskou cenu za její celoživotní dílo a výjimečný přínos izraelské společnosti.[5][6] Ta je udílena od roku 1953 a patří mezi nejvyšší izraelská státní vyznamenání. V roce 2009 získala čestný doktorát na Hebrejské univerzitě.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lia van Leer na anglické Wikipedii.

  1. Lia Van Leer [online]. Jewish Women's Archive [cit. 2010-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Two Israel Prize winners were born in Romania! [online]. The Romanian Jewish Community [cit. 2010-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Jerusalem Film Festival, 10-19 July, 2008, Haaretz supplement, p.45
  4. Lia Van Leer, Pioneering Figure in Israeli Film Industry, Dies at 90 [online]. Variety, 2015-03-14 [cit. 2015-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Recipient’s C.V. [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky) 
  6. Judges' Rationale for Grant to Recipient [online]. Ministerstvo školství Státu Izrael. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. Honorary Doctorates [online]. Hebrejská univerzita v Jeruzalémě [cit. 2010-08-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat