Li Jüan-čchao
Li Jüan-čchao (čínsky pchin-jinem Lǐ Yuáncháo, znaky 李源潮; * 20. listopadu 1950 Lien-šuej)[1][2] je bývalý čínský politik. V letech 2013–2018 byl viceprezidentem Číny a čestným prezidentem čínské společnosti Červeného kříže. V letech 2007–2012 byl členem sekretariátu ústředního výboru Komunistické strany Číny a vedoucím jejího organizačního oddělení. V letech 2002–2007 působil jako tajemník Komunistické strany Číny v Ťiang-su, nejvyšší představitel oblasti s významným hospodářským rozvojem. V letech 2007–2017 byl po dvě funkční období členem politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny.
| Li Jüan-čchao | |
|---|---|
 Li Jüan-čchao (2016) | |
| viceprezident Číny | |
| Ve funkci: 14. března 2013 – 17. března 2018 | |
| Prezident | Si Ťin-pching |
| Předchůdce | Si Ťin-pching |
| Nástupce | Wang Čchi-šan |
| vedoucí organizačního oddělení ústředního výboru Komunistické strany Číny | |
| Ve funkci: 22. října 2007 – 19. listopadu 2012 | |
| Předchůdce | Che Kuo-čchiang |
| Nástupce | Čao Le-ťi |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Číny (1978–2018) |
| Narození | 20. listopadu 1950 (73 let) Lien-šuej, Chuaj-an, Ťiang-su, Čína |
| Choť | Gao Jianjin |
| Rodiče | Li Gancheng a Lü Jiying |
| Děti | Li Haijin |
| Alma mater | Východočínská pedagogická univerzita Univerzita Fu-tan Pekingská univerzita Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny |
| Profese | politik a matematik |
| Náboženství | buddhismus |
| Commons | Li Yuanchao |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hrál důležitou roli v čínské ekonomické reformě za vlády vůdců Tenga Siao-pchinga a Čchena Jüna.[3]
Osobní život editovat
Narodil se v roce 1950 v Lien-šuej ve městě Chuaj-an Li Kan-čchengovi, funkcionáři komunistické strany a pozdějšímu místostarostovi Šanghaje, a Lü Ťi-jing, komunistické revolucionářce z Šu-jangu. Byl jejich čtvrtým synem a dostal jméno Jüan-čchao podle „kampaně na pomoc Severní Koreji“. Navštěvoval střední školu v Šanghaji, kde maturoval v roce 1966, krátce před kulturní revolucí. Během kulturní revoluce pracoval v Ta-feng, kde vykonával manuální práce.[4]
V roce 1973 byl doporučen ke studiu matematiky na Východočínské pedagogické univerzitě. Poté pracoval jako učitel na střední škole Nan-čchang v Šanghaji a následně jako instruktor na průmyslové odborné škole v Lu-wan. Po obnovení jednotných státních přijímacích zkoušek na vysoké školy byl přijat ke studiu matematiky na univerzitě Fu-tan. V červnu 1978 vstoupil do Komunistické strany Číny. Po ukončení studia v roce 1981 zůstal na univerzitě Fu-tan učit jako lektor.
Formou dálkového studia získal magisterský titul na Pekingské univerzitě pod vedením ekonoma Li I-ninga.
V roce 1998 získal doktorský titul v oboru práva na Stranické škole ústředního výboru Komunistické strany Číny.
V březnu 2019 agentura Agence France-Presse informovala, že 20 odstavců jeho doktorské práce bylo plagiátem práce, kterou napsal Čang Min-keng.[5]
V roce 2001 absolvoval stáž na Harvard Kennedy School na Harvardově univerzitě.[6]
Politbyro editovat
Během XVIII. sjezdu Komunistické strany Číny v roce 2012 byl považován za kandidáta na povýšení do stálého výboru politbyra, ale bývalý generální tajemník Ťiang Ce-min mu v tom zabránil, což bylo považováno za velkou porážku Chu Ťin-tchaa. Nadále však působil v 25členném politbyru, do kterého byl poprvé zvolen v roce 2007.[7][8]
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Li Jüan-čchao na Wikimedia Commons
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Li Yuanchao na anglické Wikipedii.
- ↑ 李源潮年谱 [online]. [cit. 2022-10-20]. Dostupné online. (čínsky)
- ↑ 李源潮 [online]. Nová Čína [cit. 2022-10-20]. Dostupné v archivu. (čínsky)
- ↑ Li I-ning. The Strategic Choice for China's Prosperity. [s.l.]: [s.n.], 2018. Dostupné online.
- ↑ 中共中央政治局委员、中组部部长、我校66届校友李源潮携夫人重返母校 [online]. [cit. 2022-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (čínsky)
- ↑ Agence France-Presse. Chinese officials plagiarised university theses – including top Xinjiang official Chen Quanguo [online]. Hong Kong Free Press, 2019-03-08 [cit. 2022-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Li Yuanchao 李源潮 [online]. [cit. 2022-10-20]. Dostupné v archivu.
- ↑ LI, Cheng. Rule of the Princelings [online]. 2013-02-10 [cit. 2022-10-20]. Dostupné online.
- ↑ Benjamin Kang Lim; RUWITCH, John. China's Xi flexes muscle, chooses reformist VP: sources [online]. Peking: Reuters, 2013-03-11 [cit. 2022-10-20]. Dostupné online.
