Leonid Kantorovič

matematik a ekonom, nositel Nobelovy ceny

Leonid Vitaljevič Kantorovič (rusky Леони́д Вита́льевич Канторо́вич; 19. ledna 1912 Petrohrad7. dubna 1986 Moskva)[1] byl sovětský matematik a ekonom, který v roce 1975 získal spolu s Tjallingem Koopmansem Cenu Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela za „příspěvek k teorii optimální alokace zdrojů“. Je to jediný člověk ze Sovětského svazu, který tuto cenu získal. Je mimo jiné tvůrcem lineárního programování.[1]

Leonid Kantorovič
Leonid Kantorovič v roce 1975
Leonid Kantorovič v roce 1975
Narození19. ledna 1912
Petrohrad, Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí7. dubna 1986 (ve věku 74 let)
Moskva, Sovětský svaz Sovětský svaz
Národnostsovětská
Původruský
Alma materLeningradská státní univerzita
PracovištěAkademie věd SSSR 1961–71
Leningradská státní univerzita 1934–60
Obormatematika
Známý díkylineární programování
teorie aproximace
iterační metoda
funkcionální analýza
numerická matematika
OceněníNobelova cena za ekonomii (1975)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Kantorovič studoval matematiku na Leningradské státní univerzitě v letech 1926–1930, kde studoval mimo jiné u Vladimira Ivanoviče Smirnova, Gregora Michajloviče Fichtenholze a Borise Delaunaye, a v roce 1930 získal doktorát.

V roce 1934 se stal profesorem matematiky na Leningradské státní univerzitě, kde vyučoval až do roku 1960. Sovětský doktorát (ekvivalent habilitace) získal v roce 1935, kdy byly v Sovětském svazu znovu zavedeny akademické tituly. Zpočátku se zabýval teorií analytických množin a řešil některé Luzinovy problémy. Ve 30. letech 20. století se hodně zabýval funkcionální analýzou (s kolegy napsal v roce 1950 knihu Funkcionalnyj analiz v poluuporjadočennych prostranstvach) a budoval mosty k numerické matematice. V roce 1936 vyšla jeho kniha o aproximačních metodách vyšší analýzy s Vladimirem Ivanovičem Krylovem (1902–1994) a v roce 1959 jeho kniha Funkcionální analýza v normovaných prostorech (Funkcionalnyj analiz v normirovannych prostranstvach) s Glebem Pavlovičem Akilovem. Během druhé světové války vyučoval jako profesor na Vojenské inženýrsko-technické univerzitě v Leningradě a od roku 1944 působil v Matematickém ústavu Akademie věd SSSR v Leningradě, kde vedl oddělení aproximačních metod. V té době se také zajímal o tehdy nově vznikající počítače a v této souvislosti se podílel i na tajných výzkumných pracích v oblasti jaderné techniky.

V letech 1961–1971 byl profesorem matematiky a ekonomie na Sibiřském oddělení Akademie věd SSSR v Novosibirsku a v letech 1971–1976 byl ředitelem výzkumné laboratoře Moskevského institutu národohospodářského plánování.

Kantorovič dostal ve 30. letech 20. století za úkol optimalizovat výrobu v továrně na dýhy a vyvinul matematickou metodu, která se stala známou jako lineární programování. Napsal několik knih – mimo jiné Matěmatičeskije metody organizacii i planirovanija proizvodstva (The Mathematical Method of Production Planning and Organization, 1939 – Matematická metoda plánování a organizace výroby) a Ekonomičeskij rasčot nailučšego ispolzovanija resursov (1959, Ekonomický výpočet nejlepšího využití zdrojů).

 
Leonid Vitaljevič Kantorovič v roce 1976

Kantorovič byl od roku 1938 ženatý s lékařkou a měl syna a dceru.

V roce 1958 se stal dopisujícím členem Akademie věd SSSR. V roce 1965 obdržel Leninovu cenu. V roce 1969 byl Kantorovič zvolen členem Americké akademie věd a umění a v roce 1984 mu Univerzita Martina LutheraHalle-Wittenbergu udělila čestný doktorát.

Ruská akademie věd uděluje od roku 1996 „cenu L. V. Kantoroviče“ (Premija imeni L. V. Kantoroviče). Institut pro výzkum a řízení podniku při Univerzitě Martina Luthera uděluje od roku 2001 „Cenu L. V. Kantoroviče za výzkum“ (L. W. Kantorowitsch-Forschungspreis).

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Leonid Kantorovich na anglické Wikipedii a Leonid Witaljewitsch Kantorowitsch na německé Wikipedii.

  1. a b Клюкин, П. Н. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-03-14]. Heslo КАНТОРО́ВИЧ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-14. (rusky) 

Externí odkazy editovat