Wikipedie

Leo Brouwer

kubánský skladatel, dirigent a kytarista

Juan Leovigildo Brouwer Mezquida, lépe známý jako Leo Brouwer (1. března 1939) je kubánský skladatel, kytarista a dirigent.

Leo Brouwer
Leo Brouwer
Leo Brouwer
Narození1. března 1939 (85 let)
Havana
Alma materHartford University
Juilliard School
University of Hartford
Povoláníhudební skladatel, dirigent a kytarista
OceněníPrize Tomás Luis de Victoria (2010)
komandér Řádu umění a literatury
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Brouwer se narodil v Havaně, kde začal ve věku 13 let hrát na kytaru, přitahován flamencem a motivován svým otcem, lékařem a nadšeným amatérským kytaristou. Jeho prvním učitelem byl Isaac Nicola, který byl žákem Emilio Pujola, jenž byl žákem Francisca Tárregy. Svůj první sólový koncert měl v 17 letech; v té době jeho skladby již začínaly přitahovat pozornost. Preludio (1956) a Fuga (1959) jsou obě ovlivněny Bartókem a Stravinským. Odjíždí do USA studovat hudbu na universitě v Hartfordu a poté na Juilliard School, kde ho Stefan Wolpe učil kompozici.

Skladatel editovat

 
Leo Brouwer na Havanském kytarovém festivale

Na počátku své kariéry Brouwer složil své Estudios simples 1-20 k výuce techniky hry na kytaru. Těmito etudami Brouwer vytvořil bezpochyby své největší dílo ve vývoji techniky hry na kytaru, a to nejen podle požadavků technických, ale také vysokých muzikálních kvalit.

První Brouwerova díla nezapřou svůj kubánský kontext ovlivněním afrokubánskou hudbou a jejím rytmickým stylem. Dobrým příkladem z tohoto období je Elogio de la Danza. Třebaže je to skladba pro sólovou kytaru, je ovlivněna ruskými balety (zřetelná souvislost se Stravinským). Následují práce jako Sonograma 1 či Canticum (1968), La espiral eterna (1971), Concierto para guitarra no. 1, Parábola (1973), Tarantos (1974). Toto období v sobě nese užití v té době avanatgardního serialismu a dodekafonie a částečně ovlivnění skladateli, které s oblibou poslouchal, jako Luigi Nono a Iannis Xenakis.

Jeho poslední období náleží v podstatě úplně minimalismu. Brouwer ho popisuje jako rozvoj systému modulace. El Decamerón Negro (1981) je pravděpodobně první dílo tohoto stylu, Sonata (1990), Paisaje cubano con campanas (1996) a Hika (1996) na památku japonského skladatele Toru Takemitsu jsou nedávného data.

Vedle původních skladeb pro kytaru Brouwer s oblibou upravuje skladby jiných autorů, jako např. Elite Syncopations a The Entertainer Scotta Joplina nebo Fool on the Hill od The Beatles (John Lennon/Paul McCartney) mezi mnoha dalšími, které upravil pro sólovou kytaru. V jeho díle nacházíme velké množství skladeb pro kytaru a různé koncerty, napsal hudbu k více než čtyřiceti filmům.

Funkcionář editovat

Leo Brouwer je členem Kubánské komunistické strany a její funkcionář. Brouwer zastává řadu oficiálních funkcí na Kubě, včetně funkce ředitele Instituto de Cine del Departamento de Música de Cuba (Kubánský institut filmu a oddělení hudby). Aktivně se účastní pořádání Concurso y Festival Internacional de Guitarra de la Habana (Havanský kytarový festival). Je zakladatel Skupiny zvukového experimentu Kubánského institutu umění a kinematografického průmyslu (Instituto Cubano de Arte e Industria Cinematrográfica – ICAIC). V roce 2009 získal Premio Nacional de Cine 2009 (kubánskou Národní cenu filmu za rok 2009) za svůj bohatý přínos kinematografii ostrova, kterou obohatil nezapomenutelnou hudbou.

Kytarové koncerty editovat

  • Concierto para Guitarra No. 1
  • Concierto N°. 2 "de Lieja" (1981)
  • Concierto N°. 3 "Elegiaco" (1986)
  • Concierto N°. 4 "de Toronto" (1987)
  • Concierto N°. 5 "de Helsinki"
  • Concierto N°. 6 "de Volos"
  • Concierto N°. 7 "La Habana"
  • Concierto N°. 8 "Cantata de Perugia"
  • Concierto N°. 9 "de Benicassim"
  • Concierto N°. 10 "Libro de los signos para dos guitarras y orquesta"
  • Concierto N°. 11 "Concerto da Requiem (in memoriam Toru Takemitsu)"

Sólová kytara editovat

  • Sonata
  • Preludios epigramáticos
  • Dos temas populares cubanos (canción de cuna, ojos brujos)
  • Dos aires populares cubanos (Guajira criolla, Zapateado)
  • Elogio de la danza
  • Estudios sencillos
  • Diez estudios nuevos
  • Canticum
  • Un día de noviembre
  • Danza característica
  • El decamerón negro
  • Tres danzas concertantes
  • Rito de los Orishas
  • Estudios simples No. 1-20 en cuatro volúmenes
  • Fuga No. 1
  • Hika "In Memorium Toru Takemitsu"
  • La espiral eterna
  • Micropiezas (Duo)
  • Parábola
  • Paisaje cubano con rumba
  • Paisaje cubano con campanas
  • Paisaje cubano con tristeza
  • Paisaje cubano con lluvia
  • Paisaje cubano con fiesta (2008)
  • Pieza sin título
  • Piezas sin título 2 y 3
  • Preludio
  • Rito de los Orishas para guitarra sola
  • Suite en re
  • Tarantos
  • Toccata para cuatro o más guitarras
  • Tres apuntes
  • Variaciones sobre un tema de Django Reinhardt
  • Tres piezas latinoamericanas (arreglos) Danza del altiplano, la muerte del ángel.
  • Canciones remotas (Cuatro guitarras)
  • Viaje a la semilla

Jiné nástroje editovat

  • Sonata para cello solo (pro sólové violončelo)
  • Cuarteto de cuerdas No. 1
  • Cuarteto de cuerdas No. 2
  • Cuarteto de cuerdas No. 3
  • La Vida Misma (pro klavír, housle, violončelo a perkuse)
  • Balada (flauta y cuerdas)
  • Canción de Gesta (pro komorní orchestr)
  • Canciones Amatorias (pro smíšený sbor, na texty Federica García Lorcy a José Hernándeze)

Nahrávky editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leo Brouwer na španělské Wikipedii.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Leo_Brouwer&oldid=23743681“