Lauri Kristian Relander

finský politik

Lauri Kristian Relander (31. května 1883, Kurkijoki9. února 1942, Helsinky) byl finský politik, 2. prezident Finska mezi lety 1925–1931. Byl reprezentantem strany Agrární liga, jež se dnes jmenuje Finský střed. V letech 1919–1920 byl předsedou finského parlamentu.[1]

Lauri Kristian Relander
2. prezident Finska
Ve funkci:
2. března 1925 – 2. března 1931
Předseda vládyLauri Ingman
Antti Tulenheimo
Kyösti Kallio
Väinö Tanner
Juho Sunila
Oskari Mantere
Pehr Evind Svinhufvud
PředchůdceKaarlo Juho Ståhlberg
NástupcePehr Evind Svinhufvud
Stranická příslušnost
ČlenstvíFinský střed

Rodné jménoLauri Kristian Relander
Narození31. května 1883
Kurkijoki
Úmrtí9. února 1942 (ve věku 58 let)
Helsinky
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníhřbitov Hietaniemi
ChoťSigne Relander
RodičeEvald Relander a Kerttuli Maaria Olsoni
SídloLibrary of the Finnish Forest Research Institute (1908–1917)
Alma materImperiální Alexandrova univerzita
Profesepolitik a agronom
Náboženstvíluteránství
Oceněníkomandér Řádu bílé růže (1919)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (1925)
Kříž svobody (1925)
Řád Serafínů (1925)
velkokříž Řádu tří hvězd (1926)
… více na Wikidatech
CommonsLauri Kristian Relander
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se v Karélii, jež je dnes součástí Ruska. Vystudoval filozofii a agronomii na Helsinské univerzitě. Poté, od roku 1908 do roku 1917, pracoval jako výzkumný pracovník ve státní zemědělské experimentální stanici. V roce 1914 získal doktorát, ale nepodařilo se mu získat na univerzitě místo. V roce 1910 byl prvně zvolen do parlamentu za agrárníky. Po získání nezávislosti Finska se stal předsedou parlamentu. Později byl jmenován guvernérem provincie Viipuri. V roce 1925 se stal kandidátem své strany v prezidentských parlamentních volbách. Jeho nominace byla překvapením, neboť nepatřil k hlavním osobnostem strany. Přesto ve volbě zvítězil, když ve třetím kole hlasování porazil kandidáta za Národní progresivní stranu (Kansallinen Edistyspuolue) Risto Rytiho poměrem hlasů 172 ku 109. Podle dobových pověstí získal hlasy Švédské lidové strany, neboť jeho žena byla příslušníkem švédské menšiny ve Finsku, což není však jisté, neboť i Ryti měl manželku švédského původu. Pravděpodobnější je, že rozhodlo, že Relander budil menší odpor než Ryti.

Jako prezident proslul častými státními návštěvami, takže si získal přezdívku Reissu-Lasse (Cestující Lasse). Často se rozebírala jeho politická nezkušenost. Preferoval menšinové vlády před většinovými. Dovolil sestavit menšinový kabinet i sociálním demokratům, což byl historický průlom (osobní přátelství ho pojilo zvláště s vůdcem sociální demokracie Väinö Tannerem). Neblokoval vzestup žen – jmenoval první ženskou ministryni vlády (Miinu Sillanpääovou). Dvakrát rozpustil parlament (v roce 1929 po sporu o mzdy státních zaměstnanců a v roce 1930 po zákazu komunistické strany). Podpořil krajně pravicové hnutí Lapua, ale svou podporu odvolal, jakmile hnutí začalo unášet politické oponenty.[2][3][4][5][6][7]

Po konci mandátu odešel z politiky a v letech 1931–1942 byl generálním ředitelem Suomen maalaisten paloapuyhdistys, rolnické pojišťovny. Zemřel v roce 1942 na srdeční selhání.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lauri Kristian Relander na anglické Wikipedii.

  1. Edustajamatrikkeli [online]. Eduskunta. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-12. (anglicky) 
  2. TURTOLA, Martti. Risto Ryti: Elämä isänmaan puolesta. Helsinki: Otava, 1994. (finsky) 
  3. VIRKKUNEN, Sakari. Suomen presidentit I: Ståhlberg – Relander – Svinhufvud. Helsinki: Otava, 1994. (finsky) 
  4. VIRKKUNEN, Sakari. Suomen presidentit II: Kallio – Ryti – Mannerheim. Helsinki: Otava, 1994. (finsky) 
  5. „The Republic's Presidents 1919–1931“ / Tasavallan presidentit 1919–1931, published in Finland in 1993–94
  6. „The Republic's Presidents 1940–1956“ / Tasavallan presidentit 1940–1956, published in Finland in 1993–94
  7. HOKKANEN, Kari. Kyösti Kallio 1, 1873–1929. Porvoo, Helsinki, Juva: Werner Söderström Osakeyhtiö, 1986. (finsky) 

Externí odkazy

editovat