Otevřít hlavní menu

PhDr. Ladislav Menzel (13. června 1929 Praha11. července 1978 Praha) byl český filosof, žák Jana Patočky. Zabýval se především filosofickým dílem Immanuela Kanta. K jeho žákům patřil např. Jan Palach. Byl aktivista Klubu angažovaných nestraníků (KAN).

Ladislav Menzel
Narození 13. června 1929
Praha
Úmrtí 11. července 1978 (ve věku 49 let)
Praha
Zaměstnavatel Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

Vyučil se strojním zámečníkem a nástrojařem. Maturitu na gymnáziu získal po externím studiu v roce 1951. Dálkově absolvoval rovněž studium filozofie na FF UK (1963). Při studiu pracoval jako konstruktér, projektant, od roku 1963 byl odborným asistentem katedry dějin filozofie a logiky na FF MU, kde zároveň do roku 1969 učil. Zde se spřátelil s prof. PhDr. Pavlem Maternou, CSc. Od roku 1965 pracoval v Geologickém ústavu ČSAV v Praze. Dále učil na FF UK do roku 1969. Roku 1968 za pražského jara spoluzakládal Klub angažovaných nestraníků (KAN) spolu s Ing. Rudolfem Battěkem. V roce 1969 nastoupil do Ústavu teorie státu a práva ČSAV, odkud však musel za tzv. normalizace odejít. Poté pracoval v pražském Metrostavu do roku 1973.

K přednáškové činnosti byl zván i do zahraničí, např. v roce 1966 vystoupil se svými přednáškami na univerzitách v Západním Berlíně, Bonnu a Darmstadtu. Poslední veřejné vystoupení měl na pohřbu Jana Patočky v březnu 1977, kde přednesl nekrolog. Patočkův pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu, proto byl záměrně manipulován a rušen, aby přišlo co nejméně lidí a nebylo slyšet proslov. Nejdříve bylo měněno datum a hodina pohřbu a přímo při pohřbu létala nad hřbitovem policejní helikoptéra a na Markétě tůrovali příslušníci Rudé hvězdy plochodrážní motocykly.

Byl ženatý a měl tři dcery. Jeho žena Zdenka pracovala jako redaktorka časopisu Potravinář, dokud nebyla vyzvána k vstupu do KSČ. Jelikož odmítla, musela z místa odejít.

MyšleníEditovat

Zabýval se zejména věcnou i historickou problematikou spjatou s filozofií Immanuela Kanta. V doslovu ke svému překladu Kantových Základů metafyziky mravů psal také o terminologických potížích, s nimiž se setkávají překladatelé Kantových textů. V té souvislosti připomněl i překlady a dílčí studie Antonína Papírníka, který u nás první přeložil Základy k metafyzice mravů (1910) a Kritiku praktického rozumu (1944).

BibliografieEditovat

  • Čas. přísp.: O Kantově názoru na vývoj a dějiny formální logiky FČ 1962
  • K problému dialektiky v Kantově filosofii, Zamyšlení nad seznamem prací J. Popelové, FČ 1964
  • Otevřené slovo ke sb. Zákony a formy myšlení, Co může dnes říci klasická německá filosofie, FČ 1965
  • Das Problem der formalen Logik in der Kritik der reinen Vernunft, Kant-Studien (Bonn) 1966
  • Problém logiky v dějinách interpretací Kantovy filosofie, FČ 1967
  • Ordnungsrelationen und Mundus sensibilis. Eine Auseinandersetzung mit Ernst Cassirer, Kant-Studien 1968
  • Kant und Hume, SPFFBU 1968, B 15.
  • Překlady: I. Kant: Základy metafyziky mravů (s doslovem), 1974, 1992.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

  • Logika
  • Immanuel Kant: Základy metafyziky mravů [1]

Externí odkazyEditovat