Ku Sien-čcheng

čínský neokonfuciánský filozof a politik

Ku Sien-čcheng (čínsky pchin-jinem Gù Xiànchéng, znaky tradiční 顧憲成, 155021. června 1612) byl čínský neokonfuciánský filozof a politik působící v říši Ming, zakladatel akademie Tung-lin a stejnojmenného hnutí.

Ku Sien-čcheng
portrét Ku Sien-čchenga

portrét Ku Sien-čchenga

Posmrtné jméno Tuan-wen
Pseudonym Ťing-jang
Jiná jména Ku Šu-š’
Narození 1550[1]
Úmrtí 21. června 1612[1]
Národnost chanská
Země říše Ming
Vzdělání ťin-š’ (1580)
Povolání politik, filozof
Vyznání konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ku Sien-čcheng je čínské jméno, v němž Ku je příjmení.

JménaEditovat

Ku Sien-čcheng používal zdvořilostní jméno Šu-š’ (čínsky pchin-jinem Shūshí, znaky tradiční 叔時) a pseudonym Ťing-jang (čínsky pchin-jinem Jīngyáng, znaky 涇陽).[1] Obdržel posmrtné jméno Tuan-wen (čínsky pchin-jinem Duānwén, znaky 端文).

ŽivotEditovat

Ku Sien-čcheng pocházel z Wu-si (v dnešní provincii Ťiang-su) z obchodnické rodiny. Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky, roku 1576 složil provinční zkoušky jako první v pořadí,[2] roku 1580 složil i nejvyšší stupeň zkoušek, palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Následně zahájil úřednickou kariéru jako tajemník na ministerstvu daní.

Patřil ke skupině úředníků kritických k velkému sekretáři Čang Ťü-čengovi, neformálně stojícímu v čele vlády, například při Čangově nemoci roku 1582 s několika kolegy odmítl účast v modlitbách za jeho uzdravení. Roku 1583 rezignoval, po třech letech se vrátil do Pekingu. Za neustávající kritiku nadřízených a panovníka (císaře Wan-liho) byl nakonec vyloučen z úřednického stavu a roku 1594 se vrátil domů.[2]

V té době již dosáhl nemalé popularity, ve Wu-si psal a učil a začal budovat základnu pro ovlivňování administrativy: pořádal debaty o konfuciánském učení v místních klášterech i v rodinném sídle.[3] Na návrh svého přítele Kao Pchan-lunga[4] roku 1604 s mladším bratrem Jün-čchengem otevřel akademii Tung-lin.[1] V akademii pořádal podzimní třídenní konference i pravidelná menší setkání stejně smyšlejících konfuciánů kritických k poměrům ve vládě.[3] Stál v čele akademie, stejnojmenné filozofické školy a politického hnutí.[1] Filozoficky patřil k proudu Čcheng-Ču, odmítal Wang Jang-mingovu tezi o vrozeném dobru, člověk se podle něj dobro musí učit,[1] nesouhlasil ani s jeho ztotožněním srdce/mysli s principem.[5] Byl proti přílišnému soustředění se Wangových stoupenců na vnitřní sebezkoumání, současně se však stavěl i proti striktnímu omezování učení na knižní výuku spojovanému v jeho době s Ču Siho tradicí.[6] Zdůrazňoval, že Ču Si nezanedbával ani učení se od klasiků, ale ani kultivaci vlastní mysli/srdce.[5] Prosazoval ťing-cuo, meditaci, v tradici Čou Tun-iho přístupu.[1]

Zemřel roku 1612, vedení akademie Tung-lin poté převzal Kao Pchan-lung.[7]

Externí odkazyEditovat

  1. a b c d e f g LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 189–190. 
  2. a b PETERSON, Willard. Confucian learning in late Ming thought. In: TWITCHETT, Denis; MOTE, Frederick W. The Cambridge history of China. Volume 8. The Ming Dynasty, 1368 - 1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Peterson]. ISBN 0521243335. S. 708–788, na s. 754. (anglicky)
  3. a b Peterson, s. 755.
  4. ELMAN, Benjamin A. Imperial Politics and Confucian Societies in Late Imperial China: The Hanlin and Donglin Academies. Modern China. Říjen 1989, roč. 15, čís. 4, s. 379–418, na s. 393. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Peterson, s. 757.
  6. Peterson, s. 756.
  7. Peterson, s. 763.