Kao Pchan-lung

čínský neokonfuciánský filozof a politik

Kao Pchan-lung (čínsky pchin-jinem Gāo Pānlóng, znaky tradiční 高攀龍, 15621626) byl čínský neokonfuciánský filozof a politik působící v říši Ming, jeden z vůdců akademie Tung-lin a stejnojmenného hnutí.

Kao Pchan-lung
Pseudonym Ťing-i
Jiná jména Ku Jün-cchung, Ku Cchun-č’
Narození 1562[1]
Úmrtí 1626[1]
Tituly a úřady
vedoucí kontrolního úřadu
Období 1624
Předchůdce Sun Wej
Nástupce Li Cung-jen
Panovník Tchien-čchi
Učenecké zájmy
Znám jako neokonfuciánský filozof
Hnutí hnutí Tung-lin
Ovlivněn škola Čcheng-Ču (Ču Si), Čang Caj, Wang Jang-ming

Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Wu-si
Vzdělání ťin-š’ (1589)
Povolání politik
Vyznání konfucianismus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kao Pchan-lung je čínské jméno, v němž Kao je příjmení.

JménaEditovat

Kao Pchan-lung používal zdvořilostní jména Jün-cchung (čínsky pchin-jinem Yúncóng, znaky tradiční 雲從) a Cchun-č’ (čínsky pchin-jinem Cúnzhī, znaky tradiční 存之) a pseudonym Ťing-i (čínsky pchin-jinem Jǐngyì, znaky 景逸).[1]

ŽivotEditovat

Kao Pchan-lung pocházel z Wu-si (v dnešní provincii Ťiang-su).[2] Studoval konfuciánské klasiky a skládal úřednické zkoušky: roku 1582 složil provinční zkoušky, roku 1589 úspěšně absolvoval i nejvyšší stupeň zkoušek, palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’.[2] Do roku 1591 držel smutek za adoptivního otce, poté nastoupil úřednickou kariéru.[3]

Roku 1593 se opozičně naladění úředníci střetli s velkými sekretáři ohledně šestiletého hodnocení úředníků, Čao Nan-sing a a později Ku Sien-čcheng kvůli konfliktu přišli o funkce, Kao Pchan-lungovi protesty následujícího roku vynesly přeložení do jihočínské provincie Kuang-tung. Cestou prožil osvícení, sjednocení se světem, pochopení že svět a on jsou jedno.[3] Dospěl k závěru, že úsilí o morální zdokonalení závisí pouze na něm a musí přijít z vlastního srdce/mysli (sin). Po několika měsících na jihu roku 1595 odešel ze státní služby. Poté žil doma ve Wu-si, při studiu se řídil Ču Siho zásadou „půl dne učení z knih, půl dne meditace“.[4] Roku 1603 navrhl Ku Sien-čchengovi založit akademii Tung-lin, jako středisko výuky a veřejných debat o filozofii,[5] aktivně se podílel na jejím fungování a po smrti Ku Sien-čchenga roku 1612 převzal její vedení. V čele akademie stál do jejího rozpuštění roku 1625.[4]

Filozoficky patřil ke škole Čcheng-Ču, ovlivnil ho i Čang Caj a Wang Jang-ming. Zdůrazňoval chápání principu prostřednictvím ke-wu č’-č’, „rozšíření poznání zkoumáním věcí“, soustředil se na meditaci (ťing-cuo).[1] Kritizoval Wang Jang-mingovu doktrínu: sice souhlasil s tím, že zkoumání věcí (ke-wu) má být zaměřené na vlastní srdce/mysl, nicméně považoval za myný Wangův závěr o vrozenosti morálního poznání.[4] Navrhoval soustředit úsilí jak na meditaci, tak i na čtení knih, nicméně hlavním předmětem zkoumání pro něj (v tradici Süe Süana) zůstávalo vlastní nitro, vlastní srdce/mysl, nikoliv rostliny, stromy nebo objekty vnějšího světa. Jeho učení kladlo větší důraz na úctu (ťing, ) a klid (ťing, ) než na znalosti o světě. Ke-wu prováděl pomocí meditace, mající za cíl dostat se do stavu souznění s veškerým všehomírem. S Wangem se shodoval v hledání principu (li) morálky ve vlastní srdci/mysli; odmítal však interpretaci Wangových stoupenců, kteří „vrozené poznání dobra“ měli za ospravedlnění individualismu.[6] Cílem Kao Pchan-lunga bylo znovuustavení morálního úsilí (kung-fu) jako prostředku sebezdokonalení a odmítnutí módního učení, že dobro je spontánně přítomno v srdci/mysli, anebo že srdce/mysl je ve svém jádru mimo dobro a zlo.[7]

Žil podle svého učení: založil charitativní fond pro pomoc chudým a potřebným, učil v akademii Tung-lin i dalších ťiangnanských akademiích, meditoval, vedl úzkostlivě morální život.[7] Po roce 1620 s nástupem nového císaře přijal, se skupinou stoupenců hnutí Tung-lin, kteří byli od poloviny 90. let také v opozici (Cou Jüan-piao, Feng Cchung-wu, Čao Nan-sing a další) úřad v Pekingu. Podílel se na založení akademie Šou-šan v Pekingu roku 1622. Roku 1623 rezignoval a vrátil se do Wu-si. Záhy byl jmenován náměstkem ministra trestů a na podzim 1624 vedoucím kontrolního úřadu.[7] Funkci vykonával pouze několik týdnů, stoupenci hnutí Tung-lin se totiž střetli s klikou eunucha Wej Čung-siena, v mocenském souboji neuspěli a Kao patřil mezi hodnostáře v zimě 1624/1625 odvolané z úřadů (vedle ministra státní správy Čao Nan-singa, velkého sekretáře Chan Kuanga, chanlinského akademika Miao Čchang-čchiho a dalších).[8]

V létě 1625 bylo několik tunglinských straníků uvězněno a ve vězení zemřelo. Následující rok byl vydán příkaz k zatčení další skupiny tunglinských aktivistů včetně Kao Pchan-lunga.[1] Informace o připravovaném zatčení se však ke Kao Pchan-lungovi dostala,[9] a on, ve snaze vyhnout se zatčení, spáchal sebevraždu[7][9] utopením se v jezírku.[1][9]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 189–190. 
  2. a b PETERSON, Willard. Confucian learning in late Ming thought. In: TWITCHETT, Denis; MOTE, Frederick W. The Cambridge history of China. Volume 8. The Ming Dynasty, 1368 - 1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Peterson]. ISBN 0521243335. S. 708–788, na s. 761. (anglicky)
  3. a b Peterson, s. 762.
  4. a b c Peterson, s. 763.
  5. ELMAN, Benjamin A. Imperial Politics and Confucian Societies in Late Imperial China: The Hanlin and Donglin Academies. Modern China. Říjen 1989, roč. 15, čís. 4, s. 379–418, na s. 393. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Peterson, s. 764.
  7. a b c d Peterson, s. 765.
  8. DARDESS, John W. Blood and History in China: The Donglin Faction and Its Repression, 1620-1627. Honolulu: University of Hawaii Press, 2002. 207 s. ISBN 0824825160, ISBN 9780824825164. S. 82. (anglicky) 
  9. a b c Dardess, s. 107–108.