Kostel svatého Jana Křtitele (Rimavské Janovce)

kostel v Rimavských Janovcích

Kostel svatého Jana Křtitele je románská sakrální stavba v obci Rimavské Janovce v okrese Rimavská Sobota v Banskobystrickém kraji.

Kostel svatého Jana Křtitele (Rimavské Janovce)
Místo
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajBanskobystrický
OkresRimavská Sobota
ObecRimavské Janovce
Souřadnice
Kostel svatého Jana Křtitele (Rimavské Janovce)
Kostel svatého Jana Křtitele (Rimavské Janovce)
Základní informace
Církevřímskokatolická
ProvincieVýchodní
DiecézeRožňavská
FarnostJesenské
ZasvěceníJan Křtitel
Architektonický popis
Typ stavbyrománský
Výstavba12.- 13. století
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je nejvýznamnější stavební památkou v obci a posledním stojícím svědkem někdejšího benediktinského opatství.

Historie výstavby

editovat

Nevelká obec Rimavské Janovce ležící jihovýchodně od okresního města, stranou od hlavních silnic, je známá několika historickými památkami (kurie, kostely). Z nich z historického i architektonického hlediska nejvýznamnější místo patří románskému kostelíku zasvěcenému Janu Křtiteli.

I když v současnosti stojí osamoceně na poměrně rozlehlém ohrazeném pozemku v minulosti byl součástí stavebního komplexu benediktinského kláštera. Přesné datum založení opatství není známo; na základě výzkumu kostela se domníváme, že dobu vzniku lze datovat do období přelomu 12. a 13. století. Stejně není znám zakladatel kláštera, na majetku kterého vznikl. Archeologické nálezy ze širšího okolí obce potvrzují, že v době příchodu benediktinů do Jánoviec bylo údolí řeky Rimava poměrně hustě osídleným krajem. Je tedy pravděpodobné, že řadoví bratři nepřišli okolní kraj kolonizovat a osídlovat, ale spíše rozšiřovat církevní organizaci. Existenci opatství už na počátku 13. století dokládá i písemná zmínka z roku 1221, kde se uvádí patrocínium kostela. Klášter svatého Jana Křtitele u řeky Rimava dal v konečném důsledku jméno i obci, která v jeho blízkosti vznikla a podle listiny z roku 1427 byla celá jeho majetkem.

Zánik opatství je datován do konce 16. století a má několik příčin: především to byl všeobecný úpadek klášterů vyvolaný ekonomickou a politickou krizí země; významný podíl sehrála i postupující reformace. Bezprostřední příčinou zániku opatství byl ničivý požár, kterému padl za oběť klášter a značně byl poškozen i kostel. Známky požáru jsou dodnes patrné na severní straně kostela.

Po těchto událostech klášter zanikl a kostel zůstal opuštěný až do roku 1751, kdy byl obnoven a stal se farním kostelem obce. Pro zjevný nedostatek financí objekt postupně upadal, což vyvrcholilo propadnutím střechy a stropu lodě v roce 1857. Před neodvratnou zkázou kostel zachránila aktivita archeologa, historika a místního faráře Floriána Romera, který spolu s místními obyvateli zorganizoval sbírku po celé zemi. Z nich byla financována obnova v letech 1875 - 1876. Iniciátor obnovy F. Romer získal za své zásluhy od banskobystrického biskupa čestný titul opata z Rimavských Janoviec.

Architektura kostela

editovat

Navzdory vzdálené době vzniku kostela, dodnes se dobře zachoval ve své hmotě spolu s množstvím detailů, přičemž současná podoba sakrální stavby je výsledkem dlouhého vývoje a několika přestaveb.

Původní funkce kostela zásadně ovlivnila jeho architektonickou podobu a vybavení. Rimavskojanovský kostel představuje běžně rozšířený typ jednolodní sakrální stavby obohacené o další prvky (např. Obloukový vlys) obvyklé u klášterních chrámů. Tento typ na současném území Slovenska reprezentují např. kostely v Bini, Bzovíku a v Klášteře pod Znievom.

 
Trojúhelníkový štít s otevřenou zvoničkou nad západním průčelím

Kostel po stavební stránce charakterizuje doširoka roztažené západní průčelí a výrazná půlkruhová východní apsida. Nejvyšší částí kostela je malá otevřená zvonička nad západním průčelím. Až do 17. století průčelí dominovala dvojice věží, které však v uvedeném čase padly za oběť destrukci kostela. V sedmdesátých letech 19. století se v rámci rekonstrukce kostela uvažovalo s jejich opětovnou výstavbou, no nedostatek financí tomuto záměru zabránil.

Celé uspořádání interiéru janovského kostela odráží společnou přítomnost laiků a řádových bratří. Loď až po triumfální oblouk sloužila laikům a ve výklencích po stranách oblouku byly boční oltáře. Na východní straně za lodí je samostatně oddělen chór pro mnichy s apsidou, v níž byl umístěn hlavní oltář. Na západní straně dominovala v průčelí dvojice věží, mezi kterými se nacházela empora.

Funkci kostela se podřizuje i uspořádání portálů lodě, které zajišťovaly oddělený vstup pro mnichy a laiky. Západní, dodnes funkční (ozdobený symbolem patrona kostela), a jižní portál sloužily pro vcházení laiky, severní portál lodě a portál na severní věži vedly do klášterních budov a přes ně vstupovali do klášterního chrámu řadoví bratři.

Původní stavba je vybudována z přesně opracovaných tufových kvádrů s ojedinělým využitím cihel. Kostel nebyl zvenčí omítnutý, povrch zdiva byl upraven tzv. spárováním a pravděpodobně i vápenným nátěrem. Charakteristickým rysem architektonických detailů původní stavby je jejich jednoduchá skladba vycházející ze základních geometrických tvarů, což dokumentují římsy triumfálního oblouku, západní portál a kulaté okno nad vstupem. Z dalších stavebních detailů je možné přibližně zrekonstruovat výzdobu apsidy. Její současná podoba je dílem rekonstrukce v 19. století a přibližně odpovídá původní. Zajímavým uměleckým doplňkem interiéru je jeho dřevěný kazetový strop.

Románský Kostel svatého Jana Křtitele v obci Rimavské Janovce patří mezi nejvýznamnější sakrální stavby v Gemeru. Důležitým aspektem je jeho vliv na architektonický vývoj staveb v okolním kraji, kde podobný půdorys a některé detaily nacházíme např. na kostele v Gemerském Jablonci.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kostol svätého Jána Krstiteľa (Rimavské Janovce) na slovenské Wikipedii.

Literatura

editovat
  • Čt. Podolinský, Kulturní krásy Slovenska - Románské kostely, Dajama, Bratislava, 2009, ISBN 978-80-89226-78-8

Externí odkazy

editovat