Korálové jeskyně (Klukovice)

Korálové jeskyně u Klukovic nazývané též klukovické Korálové jeskyně[2] se nacházejí pod Butovickým hradištěm v nápadné erozní rýze[3] (na krasovém ostrohu[2]) ve strmé stráni přibližně čtvrtkruhového „klukovického skalního amfiteátru“ nad zaniklým koupalištěm[3] v Prokopském údolí.[2][pozn. 2]

Korálové jeskyně u Klukovic
Detailní pohled na jeskyně vertikálně uspořádané v pěti patrech ve stěně skalního areálu nad zaniklým koupalištěm (jaro 2021)
Detailní pohled na jeskyně vertikálně uspořádané v pěti patrech ve stěně skalního areálu nad zaniklým koupalištěm (jaro 2021)
Údaje o jeskyni
StátČeskoČesko Česko
MístoPraha 5-Jinonice
Zeměpisné souřadnice
Nadmořská výška250–280[1]
GeologieZlíchovské vápence
Počet vstupů5[pozn. 1]
Památkový statussoučást Přírodní rezervace Prokopské údolí
Korálové jeskyně
Korálové jeskyně
Korálové jeskyně na mapě Prahy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

UpřesněníEditovat

Podle klasifikace platné v roce 1979 patří Korálové jeskyně do krasové oblasti číslo 30 (Prokopské údolí), čemuž odpovídá i jejich kódové značení:[1] Nejníže položená dutina má číslo 3002A, zatímco nejvýše položený skalní otvor nese číselný identifikátor 3002E.[1][pozn. 3][pozn. 4]

PopisEditovat

Klukovické (Korálové) jeskyně (3002 A–E) byly vymodelovány ve zlíchovských vápencích díky vrásovým ohybům (převážně vyklenutí – antiklinály) a na jejich utváření se podílely také dislokace (zlomy) severovýchodního až jihozápadního směru.[1] Pětice Korálových jeskyní tvoří zbytek původně rozsáhlého jeskynního pětipatrového systému s původní délkou minimálně 130 metrů.[1]

Tento systém vznikl korozní[5] činností prosakující vody. V geologické době před zahloubením údolí na dnešní úroveň sloužil tento poměrně velký jeskynní systém jako trativod spojující dnešní plošinou Butovického hradiště (překrytou štěrkopísky) s údolím Prokopského potoka.[1] Současný (rok 1979) výškový rozdíl hladiny podzemní vody na plošině a v údolí činí 40 výškových metrů.[1] Výškový rozdíl 30 metrů – mezi nejvyšším jeskynním patrem (dutina 3002 E) 280 m n.m. a nejnižším jeskynním patrem (dutina 3002 A) 250 m n.m. – spolu s předpokladem proudění podzemní vody od severu k jihu nabízí i případnou možnost existence dalšího jeskynního patra situovaného pod dnes zdokumentovanými krasovými prostorami.[1]

Z celkového množství pěti pater se zachovaly jen torza přibližně vodorovných (nebo jen mírně ukloněných) úzkých chodeb.[1] Původně tyto chodby byly vzájemně spojeny šikmými chodbičkami a vertikálními komíny.[1] V současné době (rok 2021) jsou spojovací chodbičky i komíny částečně (nebo zcela) zaplněné sutí.[1] V nejvyšší dutině (3002 E) je výplň z předkvartérních sedimentů, v níže položených dutinách jsou mladokvartérní hlinitokamenité sedimenty a sutě.[1] Podle údaje z roku 1979 byla úhrnná délka průlezných částí Korálových jeskyň 102 metrů.[1][pozn. 5] Zkrácení jeskynního systému bylo způsobeno odnosem materiálu, který zapříčinil ústup vchodů do jednotlivých Korálových jeskyň o 3 až 5 metrů.[1] Vstupy do jednotlivých dutin disponují výraznými portály[5] a díky mrazovému zvětrávání (mrazovému opadu materiálu[5]) získaly postupem času kuželovité rozšíření.[1]

Při pohledu z planiny z vyhlídky nad bývalým klukovickým koupalištěm jsou jasně viditelné otvory[8] tohoto dobře zachovaného systému pěti dnes (rok 2021) vzájemně nepropojených[5] menších skalních dutin.[3][pozn. 6][pozn. 7]

Nálezy v jeskyníchEditovat

Z těchto jeskyň pocházejí sporadické[3] archeologické nálezy několika různých kultur (eneolit - Slované)[3] – nálezy pazourků a střepů.[5] Jeskyně disponují i profily středním holocénem a mladým holocénem s paleontologickými nálezy.[3]

Využití jeskyníEditovat

Jeskyně byly užívány i jako nouzová obydlí.[5] Více o tom uvádí ve své stati s názvem Jeskyně Koralové u Klukovic za Prahou (I. Jeskyně „Pohorní“) (uveřejněné v roce 1950 v periodiku Československý kras) autor Jaroslav Petrbok:[9]

Za těžké nezaměstnanosti předválečných let byla upravena na ubohé obydlí, a to i zimní. ... Ze všech Korálových jeskyní tato je nejvíce zničena, neboť poskytovala moderním chuďasům z okolních jeskyň nejlepší úkryt. Většina jejich hlin byla vyházena a následnými dešti odplavena. Zbývá v ní ještě něco neporušených profilů, a to po stranách stěn.

Jaroslav Petrbok, Jeskyně Koralové u Klukovic za Prahou (I. Jeskyně „Pohorní“) (1950), [9]

Jaroslav PetrbokEditovat

Ve svých badatelských aktivitách se český paleontolog, speleolog (jeskyňář), archeolog, botanik a spisovatel Jaroslav Petrbok (1881–1960) věnoval mimo jiné i průzkumu Korálových jeskyní u Klukovic za Prahou. Před první světovou válkou v roce 1938 publikoval (v periodiku Národního muzea) stať s názvem: Měkkýši jeskynní u Klukovic za Prahou, z níž (nejspíše jen podstatnou část), pod názvem Měkkýši a stratigrafie „Druhé jeskyně korálové“ u Klukovic, publikoval po druhé světové válce i v periodiku Československý kras v roce 1948.[10]

Ve skalním žebru v Dalejském údolí nad koupalištěm u Klukovic jsou pod sebou čtyři dutiny a z těch nejvyšší je ssutí (a hlinami) vyplněným obloukem; u vchodu druhé byl zjištěn následující profil s faunou ...

Jaroslav Petrbok, Měkkýši a stratigrafie „Druhé jeskyně korálové“ u Klukovic (1948), [10]

Popis „Pohorní“ jeskyněEditovat

V roce 1950 byl stav „Pohorní“ Korálové jeskyně následující: Byla vyplněna až ke stropu kompaktními svrchně-plistocénními hlínami, jejichž zbytky se nacházely při jedné stěně.[9] (Tyto hlíny byly přeplavenými splašemi s dodatečnou příměsí úlomků stěn i stropů jeskyně a také valounků původem z neogénní skalní terasy, která se nachází nad všemi Korálovými jeskyněmi).[9] Jeskyně měla délku 10 metrů a nejvyšší šířku 3 metry.[9] Nejvyšší výška zadní síně (ta byla přístupná z šikmo položeného „okna“ o rozměrech šíře 1,5 metru, výška 1 metr) od tehdejší podlahy „Pohorní“ jeskyně byla 3 metry, dále se snižovala až na 120 cm.[9]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Do každého jeskynního patra jeden vstup
  2. Bývalé koupaliště spolu s tímto amfiteátrem spadá katastrálně do oblasti Prahy 5Jinonic.[4]
  3. Podle později zavedeného značení a číslování jeskynních objektů by Korálové jeskyně měly mít čísla 30–002/A až 30-002/E. Vchod do nejníže položené jeskyně je označen kovovou tabulkou 30-002/A;[2] dále existují vzájemně propojené jeskyně označené 30-002/B a 30-002/C;[2] ještě existuje trojvchodová (označená 30-002/D)[2] a nakonec ještě jeskyně s označením 30-002/E.[2]
  4. Klukovická jeskyně rozkládající se na izolovaném vrchu (v nadmořské výšce 240 m) na protější straně skalního amfiteátru[4] se nezapočítává do množiny Korálových jeskyní. Podle pramene[1] z roku 1982 resp. 1979 se v případě Klukovické jeskyně jednoznačně jedná o zcela samostatnou jeskyni s číselným označením 3026 respektive 30–026.[1]
  5. Délka těchto Korálových jeskyň se velmi různí: zdroj[6] hovoří o jedné Korálové jeskyni dlouhé 22 m; zdroj[7] uvádí, že klukovická (Korálová) jeskyně je dlouhá 20 m, disponuje zužující se chodbou bez krápníkové výzdoby a je nepřístupná i když její vstup do ní je viditelný; zdroj[5] uvádí jako délku všech průlezných částí údaj dokonce 102 m; zdroj[8] udává celkovou délku Korálových jeskyň 68 m (přičemž nejdelší z nich měří 19,5 m)
  6. Původ jejich označení jako korálové není jasný, snad je dovozeno od jejich optického vertikálního (shora dolů) rozmístění na krasovém ostrohu „za sebou“ jako korále na šňůrce.[2]
  7. Stromatopory (Stromatoporoidea) je vymřelý rod mořských hub, které se ve fosilních nálezech vyskytují od ordoviku do devonu a velice silně se tyto útesotvorné houby vyskytovaly v siluru a většině devonu. Při prvním přiblížení se dříve předpokládalo, že skupina je příbuzná korálům a byla řazena do rodu Phylum Cnidaria (žahavci). Nyní jsou řazeny do Phylum Porifera (houbovci), konkrétně do sklerospongů (Sclerospongia). Devonské vápence vznikly usazováním a postupnou přeměnou vápenitých schránek zemřelých prehistorických vodních živočichů a jejich petrifikací v masivní vápenec. Skotský geolog sir Roderick Impey Murchison (1782–1871) definoval a stanovil staroprvohorní útvar devon. Tento geolog navštívil dne 9. srpna 1847 Čelechovice na Moravě, kde v doprovodu ruského hraběte A. Kayserlinga a francouzských geologů P. E. P. de Verneuila a Joachyma Barranda ustanovil zdejší charakteristické temné vápencové vrstvy plné korálů do základního definičního souboru devonského útvaru. Z výše uvedeného je patrné, že pojmenování korálové jeskyně je spíše než z jejich topografického rozmístění „nad sebou“ odvozen od vápencových vrstev vzniklých petrifikací schránek prehistorických živočichů původně řazených do skupiny korálů, dnes ale přesněji do skupiny sklerospongů (Sclerospongia).

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q TŮMA, Stanislav. Krasové jevy na pravém břehu Vltavy a v Prokopském údolí v Praze [online]. Nakladatelství ČS AV Praha, 1982 [cit. 2021-04-28]. Periodikum: Československý kras; 32. ročník, rok 1982; číslo 32; strana 13 až 19; (Redakční rada – vědecký redaktor: RNDr. Vojen Ložek, DrSc.. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h FILLER, Vlasta. Prokopské údolí IV (13. a 21.10., 18.11.2012) [online]. Web Vlasta Filler [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f Podzemí [online]. Web Envis Praha město cz [cit. 2021-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-26. 
  4. a b Klukovická jeskyně [online]. Web Mapy cz [cit. 2021-04-27]. GPS souřadnice: 50.0384081N, 14.3608150E. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g Klukovické jeskyně [online]. Web mapy výletník cz [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  6. MATONOHA, Tomáš. Prokopské údolí, Hlubočepy [online]. Web Matohoha cz [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  7. Prokopským údolím po mořském dně [online]. Web Velká dobrodružství cz [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  8. a b PROKOPSKÉ ÚDOLÍ [online]. Web Atlas Česka cz [cit. 2021-04-26]. Dostupné online. 
  9. a b c d e f PETRBOK, Jaroslav. Jeskyně Koralové u Klukovic za Prahou (I. Jeskyně „Pohorní“) [online]. 1950 [cit. 2021-04-27]. Periodikum: Československý kras; III. ročník 1950; číslo 3; strana 31 (Redakční rada vedená Antonínem Bočkem); Petrbok Jaroslav (Praha; Národní muzeum). Dostupné online. 
  10. a b PETRBOK, Jaroslav. Měkkýši a stratigrafie „Druhé jeskyně korálové“ u Klukovic [online]. 1948 [cit. 2021-04-27]. Periodikum: Československý kras; I. ročník 1948; číslo 1; strana 111 (Redakční rada vedená Antonínem Bočkem); Jaroslav Petrbok. Měkkýši jeskynní u Klukovic za Prahou, časopis Národního muzea, Praha, rok 1938. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Dokumentace Českého krasu – Vladimír Homola 1947; Jiří Kukla 1952 a jiné; Dokumentační středisko České speleologické společnosti (ČSS)
  • BALATKA, Břetislav a SLÁDEK, Jaroslav. Vývoj výzkumu říčních teras v českých zemích. 1. vydání Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1958. 288 stran, 34 tabulek; Knihovna Ústředního ústavu geologického (ÚÚG); svazek 32.
  • TŮMA Stanislav. Jeskyně na levém břehu Vltavy mezi Malou Chuchlí a ústím Dalejského potoka v Praze; periodikum: Československý kras, číslo 31; strany 35 až 44; Praha 1980
  • HORÁČEK Ivan, LOŽEK Vojen. Vývoj přírodních poměrů návrší Bašta u Hlubočep v poledové době. periodikum: Československý kras, číslo 32; strany 35 až 44; Praha 1981

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Korálové jeskyně na Wikimedia Commons