Koncesionářský poplatek

Koncesionářský poplatek (poplatek z přijímače) je poplatek, který v řadě zemí slouží k úplnému nebo částečnému financování televizního či rozhlasového vysílání (veřejnoprávních médií) a je vybírán za příjem televizního a rozhlasového signálu nebo za vlastnictví takového přijímače.

Anglicky psaný reklamní plakát sdělující "Ujistěte se, že máte platnou licenci posluchače vysílání".

V evropských státech se v roce 2016 pohybovala roční cena poplatků mezi 9 a 420 eury.[1] Cena v České republice je 2160 Kč ročně za platbu obou médií.

Otázka nezávislosti veřejnoprávních médií editovat

Tím, že je financování odděleno od vlivu státního rozpočtu, je koncesionářský poplatek považován za garanci nezávislosti médií.[2] Jinými je argumentováno, že koncesionářský poplatek sloužil jako povolení k provozování rozhlasových a televizních přijímačů, nikoli k odběru obsahu, jak je tomu nyní. Příjmy z poplatků následně sloužily k budování a provozování sítě vysílačů. Následně koncese jako povolenky k provozování přijímače skončily a začalo se platit plošně za vlastnictví přijímače, změnila se tedy podstata původního poplatku.[3]

K nezávislosti veřejnoprávních médií je kladena otázka, zda nejsou spíše státní, když jsou to politici, kteří určují, jaké výše příjmů budou mít zmíněná média. A jelikož stát rozhoduje o výši výběru financí na jejich provoz od občanů, jedná se spíše o formu daně, než o koncesionářský poplatek.[3] Jako státní médium je považováno takové masové médium, které je financováno ze státních financí, tedy z příjmů státu. Někdy bývá pojem státní médium spojován i s přímým ovládáním obsahu ze strany politiků či vládců.[4]

Protinázorem je zrušení koncesionářských poplatků, což bylo zavedeno v roce 2023 na Slovensku, kde RTVS přešlo na financování ze státního rozpočtu,[5] nebo v roce 2022 ve Francii.[6] V Česku se proti koncesionářským poplatkům vyslovil například Tomio Okamura[7] nebo Svobodní, kteří navrhli jejich dobrovolnost.[8]

Česko editovat

V Česku je koncesionářský poplatek stanoven zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.[9] Fyzická osoba má v České republice povinnost platit měsíční paušální poplatek za možnost příjmu televizního a rozhlasového vysílání, podnikatel pak platí za každý přístroj použitý k podnikání zvlášť. Právnické osoby hradí poplatek za veškeré přijímače každé čtvrtletí. Pokud domácnost využívá i další místo k pobývání jako chatu či chalupu, částku odvede pouze jednou. Povinnost odvádět koncesionářský poplatek má i podnájemce využívající televizor nebo rádio. Z poplatků je financován provoz a rozvoj České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) jako provozovatelů tzv. veřejné služby.

Od poplatků jsou osvobozeny:

  • osoby postižené oboustrannou hluchotou nebo slepotou,
  • osoby s nízkými příjmy (jejichž čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima),
  • cizinci, kterým nebylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu,
  • osoby nevlastnící rozhlasový a televizní přijímač,
  • školy.

Černý posluchač je v případě odhalení povinen kromě dlužných poplatků zaplatit také přirážku 5 000 Kč za nenahlášený rozhlasový přijímač a 10 000 Kč za televizor. Nehrazení poplatků je navíc trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 trestního zákoníku.[10]

Roku 2005 získala ČT částku 3,2 miliardy Kč a částka narostla do roku 2008, kdy činila 5,8 miliardy Kč.[11]

Od 1. ledna 2008 je v České republice stanovena měsíční výše televizních poplatků na 135 Kč a rozhlasových poplatků na 45 Kč.[9] V roce 2023 ministr kultury Martin Baxa navrhl zvýšení koncesionářských poplatků na 160 Kč za ČT a 55 Kč za ČRo a rozšířit počet platících využívající jakékoli zařízení, které umožňuje příjem veřejnoprávních médií, tedy i mobilem, tabletem nebo počítačem.[12]

Historie televizní a rozhlasové koncese (poplatku) v Československu a Česku editovat

 
Koncese na příjem, udržování a provozování radiofonní stanice z roku 1926

Koncesionářské poplatky za provozování rozhlasového přijímače a poslech rozhlasu byly v Československu zavedeny v říjnu 1923 zákonem č. 60/1923 Sb.[13] Posluchači, kterých bylo koncem toho roku evidováno celkem 47,[14] museli platit roční evidenční poplatek 50 Kč poštovní správě a měsíční předplatné ve stejné výši Radiojournalu jakožto vysílací společnosti. Od jara 1924 se výše poplatků, jejich struktura i interval výběru několikrát v krátké době měnily, systém se ustálil až na jaře 1926. Již v létě 1925 byl navíc zrušen evidenční (uznávací) poplatek poště.[13] K 1. lednu 1955 byl vládním usnesením č. 232/1954 zaveden televizní poplatek.[15]

Nejstarší známé dochované radiofonní koncesní listiny pochází z roku 1926.[16] Sbírku starých rozhlasových koncesí vlastní brněnský novinář Miloš Šenkýř.

Měsíční výše televizního a rozhlasového poplatku v Československu a Česku
Datum změny Televizní
poplatek
Rozhlasový
poplatek
Předpis Zdroj
10. října 1923 50 Kč zákon č. 60/1923 Sb. [13]
17. dubna 1924 30 Kč vládní nařízení [13]
1. října 1924 20 Kč [13]
1. srpna 1925 15 Kč [13]
1. dubna 1926 10 Kč [13]
1946 15 Kčs [13]
1951 5 Kčs [13]
1. ledna 1955 15 Kčs 5 Kčs vládní usnesení č. 232/1954 [15]
1. července 1969 25 Kčs 10 Kčs výměr Českého cenového úřadu č. 95/42/69 a dodatek
č. 120/42/69, výměr Slovenského cenového úřadu č. 337/69
[17]
1. ledna 1986 25 Kčs 10 Kčs vyhláška č. 51/1985 Sb. [18]
1. dubna 1991 50 Kčs 20 Kčs vyhláška č. 100/1991 Sb. [19]
1. dubna 1995 50 Kč 25 Kč zákon č. 252/1994 Sb. [20]
1. července 1997 75 Kč 37 Kč zákon č. 135/1997 Sb. [21]
13. září 2005 100 Kč 45 Kč zákon č. 348/2005 Sb. [22]
1. ledna 2008 135 Kč 45 Kč zákon č. 304/2007 Sb. [23]

Poplatky za televizi a rozhlas v Evropě editovat

 
Zdroj financování televizí v Evropě (k červnu 2023 neaktuální) Koncesionářské poplatky *
     Pouze koncesionářské poplatky
*
     Koncesionářské poplatky a příjmy z reklamy
*
     Koncesionářské poplatky, příjmy z reklamy a státní dotace
Bez koncesionářských poplatků *
     Státní dotace a příjmy z reklamy
*
     Pouze státní dotace
*
     Pouze komerční (soukromé) stanice
*
     Neznámé

Koncesionářské poplatky neboli zdanění státem pro provoz televize a rozhlasu se v Evropě různí. Některé státy financují svá média přímo ze svého rozpočtu, jiné získávají prostředky právě přes tzv. koncesionářský poplatek. Často je do příjmů zmíněných médií zařazen i příjem z reklamy.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. simao. Proč musíme platit 135 Kč za ČT? Její šéf si poplatky chválí: Dobrá cena. Blesk.cz [online]. 2018-03-16 [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. 
  2. Šéf rozhlasu chce navýšit koncesionářský poplatek, ředitel ČT je spíše proti. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-10-09 [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. 
  3. a b Koncesionářský poplatek za počítač a mobilní telefon? Raději je úplně zrušit! radí expert [online]. 2023-06-10 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. 
  4. GAWLAS, Vojtěch. Státní média [online]. 2015-12-08 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. 
  5. Na Slovensku skončily koncesionářské poplatky. Po volbách může veřejnoprávní média ohrozit Fico. iROZHLAS [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. 
  6. Francie ruší koncesionářské poplatky. Chce zvýšit kupní sílu - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. 
  7. KOPECKÝ, Josef. Okamura navrhuje zrušit poplatky pro ČT. Zajímaly ho platy redaktorů. iDNES.cz [online]. 2019-07-11 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. 
  8. SEČKÁR, Alois. Pajonk: Dobrovolnost koncesionářských poplatků ukončí tlak na veřejnoprávní média. Svobodní [online]. 2019-03-19 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. 
  9. a b Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 2005. Dostupné online. § 6. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  10. Nejvyšší soud: Neplacení televizních a rozhlasových poplatků je trestným činem. Česká justice [online]. 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online. 
  11. Návrh rozpočtu České televize na rok 2012 [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online. 
  12. Česká televize za 160 korun, rozhlas za 55. Vláda chce navýšit koncesionářské poplatky a zvýšit počet plátců. iROZHLAS [online]. 2023-09-05 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online. 
  13. a b c d e f g h i JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 612. Dále jen Ješutová. 
  14. Ješutová, s. 613.
  15. a b KÖPPLOVÁ, Barbara, a kol. Dějiny českých médií v datech: Rozhlas – Televize – Mediální právo. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0632-1. S. 198. 
  16. Rádio jen pro bohaté. Český rozhlas získal od věrného posluchače vzácnou koncesi z roku 1926. iROZHLAS [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online. 
  17. Vyhláška federálního ministerstva spojů č. 13/1974 Sb., kterou se vydává rozhlasový a televizní řád, Poznámka pod čarou č. 2. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
  18. Vyhláška federálního ministerstva spojů č. 51/1985 Sb., kterou se vydává Rozhlasový a televizní řád, § 5. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
  19. Vyhláška federálního ministerstva spojů č. 100/1991 Sb., kterou se mění vyhláška federálního ministerstva spojů č. 51/1985 Sb., kterou se vydává Rozhlasový a televizní řád, ve znění vyhlášky č. 76/1987 Sb., vyhlášky č. 39/1988 Sb. a vyhlášky č. 315/1990 Sb., Čl. I. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
  20. Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, § 4. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
  21. Zákon č. 135/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, Čl. I. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
  22. Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, § 6. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
  23. Zákon č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, Čl. VII. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.

Externí odkazy editovat