Ključevský masiv
Ključevský masiv (rusky Ключевская группа вулканов) je sopečná oblast ležící ve středokamčatské tektonické depresi na poloostrově Kamčatka[1] západně od Východokamčatského hřbetu.
| Ključevský masiv | |
|---|---|
 Erupce Ključevské z paluby ISS. Rovněž jsou vidět (zleva doprava): Uškovskij, Bezymjannyj, Tolbačik, Zimina a Bolšaja Udina. | |
| Nejvyšší bod | 4 750 m n. m. (Ključevskaja) |
| Sousední jednotky | Východokamčatský hřbet |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko |
  Ključevský masiv Pohoří na mapě Kamčatského kraje | |
| Povodí | Kamčatka |
| Souřadnice | 56°6′ s. š., 160°36′ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis editovat
Masiv patří z geologického hlediska k východnímu vulkanickému pásmu, který je součástí ohnivého kruhu. Jde o největší skupinu sopek v Rusku. Její celková rozloha dosahuje 6 500 km².
Pohoří leží ve střední části poloostrova na dolním toku řeky Kamčatka u jejího ohybu na východ. Na jeho úbočí pramení řeky Pravyj Tolbačik, Levyj Tolbačik, Suchaja Chapica a Studěnoj.
Kromě sopečných vrcholů se zde nachází okolo 400 povrchových vulkanických jevů.
Vrcholy editovat
Masiv má 14 vrcholů.
- činné sopky: Bezymjannyj, Ključevskaja, Dalnij a Ploskij Tolbačik,
- neaktivní sopky: Kameň, Uškovskij, Srednij a Ostryj Tolbačik, Ostraja, Obalnaja a Malaja Zimina, Gornyj Zub, Bolšaja a Malaja Udina.
Odkazy editovat
Literatura editovat
- ФЕДОТОВ, С.А; ЖАРИНОВ, Н.А; ГОНТОВАЯ, Л.И. Магматическая питающая система Ключевской группы вулканов по данным об ее извержениях, деформациях, землетрясениях и сейсмотомографии [online]. Petropavlovsk-Kamčatskij: Ústav vulkanologie a seismologie [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (rusky)
- ЕРМАКОВ, В.А. Тектоника и вулканотектоника Ключевской группы вулканов [online]. Moskva: Ústav fyziky Země Ruské akademie věd [cit. 2014-04-21]. Dostupné online. (rusky)
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ключевская группа вулканов na ruské Wikipedii.
- ↑ ТИХОМИРОВА, Светлана. ДЕПРЕССИЯ ВУЛКАНО-ТЕКТОНИЧЕСКАЯ [online]. ГЕОНООСФЕРА (GEO-NOOSPHERE), 2012 [cit. 2014-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-22. (rusky)
