Kleště jsou, v závislosti na provedení čelistí, nástroj k uchopení, držení, ohýbání a dělení předmětů. Využitím principu nerovnoramenné páky zvyšují sílu, kterou je předmět držen.[1] Příbuzným nástrojem kleští jsou nůžky.

Štípací kleště
Dnešní podoba štípacích kleští.
Síla F2 působící na stisknutý předmět je díky principu páky větší než síla F1 vyvíjená na rukojeť.

Etymologie

editovat

Slovo kleště má velmi starý, praslovanský původ ve slově klěšča.[2] Předpokládá se, že vznik tohoto nástroje souvisí s metalurgií (lití bronzu, kovářství železa). Kleště nemají žádnou souvislost (etymologickou ani věcnou) s kleštěním (kastrací) domácích zvířat ani se slovem kleštěnec.

Druhy kleští

editovat

Základní, nejpoužívanější druhy kleští jsou štípací, určené ke štípání (střihání) tvrdých materiálů malého průřezu, a kombinované, které mají část čelistí plochou rýhovanou k uchopování a malou část určenou ke štípání. Dále se také požívají kleště sika (sikovky), které mají nastavitelnou vzdálenost čelistí a umožňují uchopení předmětů většího průměru.

Univerzální kleště

editovat
  • štípací kleště (tzv. štípačky)
    • čelní štípací kleště (tesařské)
    • stranové štípací kleště
  • kombinované kleště (tzv. kombinačky)
  • kleště sika či siko, sikovky
  • ploché kleště

Řemeslnické kleště

editovat

Kuchyňské kleště

editovat
  • kleště na cukr
  • louskáček
  • drtič česneku (mačkátko na česnek)
  • kleště pro vytahování knedlíků

Lékařské nástroje

editovat

Reference

editovat
  1. Ottův slovník naučný 14.. Praha: J. Otto, 1899. Dostupné online. Kapitola Kleště, s. 365. 
  2. KUBOŠKOVÁ, Barbora. Názvy bytové lexiky v staroslověnštině. Ústí n. L., 2000. Diplomová práce. Univerzita JEP. Vedoucí práce Mira Marvanová. s. 44. Dostupné online.

Externí odkazy

editovat