Klášter dominikánek (Brno)
Klášter dominikánek je zaniklý klášter na Starém Brně v Brně. Jeho součástí byl kostel svaté Anny. Celý komplex sloužil po zrušení kláštera v roce 1782 jako zaopatřovací ústav a v roce 1864 byl zbořen a nahrazen zemskou nemocnicí.
Klášter dominikánek v Brně | |
---|---|
Bývalý areál kláštera dominikánek | |
Lokalita | |
Stát | Česko |
Kraj | Jihomoravský |
Místo | Brno |
Souřadnice | 49°11′27,64″ s. š., 16°35′57,88″ v. d. |
Základní informace | |
Řád | Mnišky kazatelského řádu |
Založení | před 1317 |
Zrušení | 1782 |
Odkazy | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatV roce 1312 daroval král Jan Lucemburský, na podnět své manželky Elišky, dominikánkám pozemky na předměstí Brna, u cesty, dnešní Pekařské ulice, vedoucí na Staré Brno. Jednalo se o tzv. Královskou zahradu s ovocným sadem, dvorem, věží a zahradou. V následujících letech zde vznikl konvent, jehož sestry zpočátku žily v provizoriu. Stavba kláštera, zvaného Hortus regis (tj. Královská zahrada) s kostelem svaté Anny byla zahájena v roce 1317. Konvent byl úzce spjat s pány z Lomnice, kteří se o něj starali až do poloviny 16. století. První převorkou se stala vdova po Tasovi z Lomnice, Kateřina, která také klášteru darovala jeho počáteční majetek: patronáty nad dvěma kostely a pět vesnic. V polovině 16. století získala klášter panovnická komora. Za obléhání Brna v roce 1645 byl areál poškozen, v dalších letech se ale dočkal oprav a dalšího rozšiřování. Zrušen byl za josefinských reforem v roce 1782, kdy v něm žilo 32 chórových a 6 laických sester, a jeho majetek připadl státnímu náboženskému fondu. Do areálu byl následně přestěhován vojenský špitál, ale už od roku 1786 zde fungoval zaopatřovací ústav, dnešní Fakultní nemocnice u sv. Anny. Komplex byl postupně upravován pro nemocniční účely, nicméně v polovině 19. století již nárokům nevyhovoval. Budovy kláštera a kostela byly v roce 1864 zbořeny a v letech 1865–1868 nahrazeny novorenesanční nemocnicí od Theophila Hansena.[1]
Klášter se nacházel v dolní části dnešní Pekařské ulice, v místě nynější Fakultní nemocnice u sv. Anny. Společně s nejbližším okolím vytvářel předměstskou část zvanou U Svaté Anny. Bočním průčelím se do ulice Pekařské (u křižovatky s Anenskou) obracel klášterní kostel svaté Anny, na který jižním směrem navazovala původní kvadratura konventu.[2] V průběhu staletí byl areál rozšiřován, takže v 19. století ho tvořily celkem tři uzavřené dvory. Části zdiva kostela a přilehlých částí byly zřejmě v 60. letech 19. století zakomponovány do budovy nové nemocnice, kde tvoří levý vstupní trakt. Rovněž mírné zalomení průčelí nemocnice je pozůstatkem původního půdorysu kláštera.[1]
Seznam převorek
editovatSeznam představených svatoanenského kláštera je vzhledem k nedostatku klášterních spisů neúplný.[3] Představená kláštera byla původně volena na tři roky.[4]
Jméno představené | Od roku (nebo zmínka) |
Do roku (nebo zmínka) |
Datum úmrtí |
---|---|---|---|
Kateřina z Deblína, vdova po Tasovi z Lomnice | 1317 | ||
Elisabetha (Eliška), dcera Vznaty z Lomnice | 1339 | ||
Katharina od Bolky, vdova po Matoušovi z Štemberka[5] | 1381 | ||
Anna z Lomnice | 1437 | 1454 | |
Katharina | 1437 | 1466 | |
Euphemia zvaná Gosthauserová (Gasthausserin) | 1480 | 1510 | 24. května 1510 |
Eliška z Lomnice | 1490 | ||
Cecilia | 1512 | 1514[6] | |
Columbina | 1517 | 1522 | |
Benedicta | 1526 | ||
Lucia | 1531 | ||
Veronika | 1538 | 1542 | |
Cordula | 1547 | 1550 | |
Uršula | 1554 | ||
Alžběta | 1555 | ||
Alena (Helena) Millauer | 1557 | 1571 | |
Anna | 1574 | ||
Klara Šupek nebo Čežka | 1574 | 1580 | 4. října 1581 |
Barbara von Woltersdorf | 1581 | 1583 | |
Anna Lipenska von Gross Lipna | 1586 | 1592 | 30. března 1593 |
Marina Čapek | 1593 | 1594 | |
Mariana Hájková | 1601 | ||
Margareth Tybaltinská (Tymbaltinská) z Želušic | 1607[7] | 1611[8] | |
Anna Brigitta Wodnička | 1615 | 1616 | |
Anna Těšanská | 1617 | ||
Alena Freidhoferová z Mikulova | 1627 | 1636 | |
Margareth Dašikowna | 1641 | ||
Helena Katharina Güntherová | 1644 | 1664? | |
Anna Barbara Pflingnerová (Pflieglová) | 1659[9] | 1664 | |
Franziska Scheithaufová (Schaidtauf) | 1690 | 1691 | 16. dubna 1705 |
Theresia Katharina Glodfelder (Glattfelderová) | 1705 | 1708 | 26. června 1735 |
Maria Eleonora Gröschlová | 1710 | 3. května 1745 | |
Albertina Franziska Schöllingerová (Schillingová) | 1715 | 1716 | 4. dubna 1731 |
Beatrix Luxenthalová[10] | 1725 | 1732 | 15. května 1732 |
Bonaventura Graffová | 1733 | 15. listopadu 1742 | |
Brigitta Baderová? | 1747 | 5. června 1753 | |
Maria Anna od Srdce Ježíšova Zellnerová | 1752 | 2. prosince 1758 | |
Maria Josefa od Ježíše Winklerová | 1775 | 11. června 1793 | |
Anna Štefana Schneiderová | 1782 | 4. ledna 1801 |
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-026-8. S. 205–208.
- ↑ KROUPA, Jiří, a kol. Dějiny Brna 7: Uměleckohistorické památky. Historické jádro. Brno: Statutární město Brno a Archiv města Brna, 2015. ISBN 978-80-86736-46-4. S. 682.
- ↑ VOLNÝ, Řehoř Tomáš. Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften. Brünn: Selbstverlag, 1856. sv. 2, část 1, s. 170. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:944fb3f0-97f2-11e6-bfc2-001018b5eb5c
- ↑ Dominikánky, Konvent Staré Brno (Staré Brno, Brno, Brno-město, Česko : 1312-1782) Dostupné online: https://www.mza.cz/aron/apu/548a8789-579f-4db4-bf75-e84da1714f54
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské, Díl 3: Brněnský kraj. Praha: Společnost přátel starožitností československých, 1935, s. 195. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:02b0b350-73f3-11e5-83b9-5ef3fc9bb22f
- ↑ Dominikánky Staré Brno, inv. č.: 71, 25.8.1514
- ↑ Dominikánky Staré Brno, inv. č.: 58, 21.2.1607
- ↑ Dominikánky Staré Brno, 2.9.1611
- ↑ Dominikánky Staré Brno, inv. č.: 35, 15.7.1659
- ↑ Historie a památky [online]. Blazovice.eu [cit. 2024-10-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu klášter dominikánek na Wikimedia Commons