Karel František Seilern
Karel František Seilern, též Franz Karl von Seilern (5. března 1852 Vídeň[1] – 12. dubna 1916 Vídeň[1][2]), byl rakouský šlechtic z rodu Seilern a politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu, podporovatel české menšiny ve Vídni.
| Karel František Seilern | |
|---|---|
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1902 – 1906 | |
| Ve funkci: 1907 – 1916 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Katolická str. národní na Moravě Str. konz. velkostatku |
| Narození | 5. března 1852 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 12. dubna 1916 Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Rodiče | Karel Maxmilian Seilern-Aspang |
| Příbuzní | Julius Seilern (bratr) Josef František Seilern-Aspang (strýc) |
| Alma mater | Vídeňská univerzita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
BiografieEditovat
Hrabě Karel František Seilern pocházel ze šlechtického rodu Seilern und Aspang. Jeho otcem byl hrabě Karel Maxmilian Seilern-Aspang (1825–1905), který byl rovněž politicky aktivní, stejně jako strýc Josef František Seilern-Aspang (1823–1868). Mladší bratr Julius Seilern (1858–1932) spravoval statek Přílepy.
Narodil se ve Vídni. Vystudoval gymnázium a práva na Vídeňské univerzitě, kde složil všechny tři státní zkoušky. Pak studoval agronomii v Mnichově. V roce 1878 se podílel na tažení rakousko-uherské armády v rámci okupace Bosny a Hercegoviny. Poté pokračoval až do roku 1881 v zemědělských studiích. Podnikl studijní cesty po Evropě. Pak se věnoval správě statku Milotice, který se pod jeho vedením stal vzorovým hospodářstvím. Byl odborníkem na agronomii, uplatňoval nejnovější poznatky a šířil osvětu mezi obyvatelstvem regionu. Angažoval se i v katolickém spolkovém životě na Moravě a byl prezidentem správní rady Moravské agrární a průmyslové banky.[1] V roce 1913 byl zvolen prezidentem české sekce moravského zemského výboru pro přípravu vzniku rakouského letectva.[3]
Pro své národní a politické postoje byl označován jako hrabě-demokrat nebo slovácký hrabě. Výrazně poporoval českou menšinu ve Vídni, v čemž navázal na aktivity podobně smýšlejícího šlechtice, Jana Harracha. Zejména měl zásluhu na myšlence vzniku vídeňského Českého domu. Ve Vídni mu patřil palác ve Wollzeile.[2]
Počátkem 20. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1902 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kyjov, Hodonín, Žďánice. Na sněm se vrátil v doplňovací volbách 9. února 1907, nyní za kurii velkostatkářskou. V ní uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1913. Poslancem byl až do své smrti roku 1916.[4] V roce 1902 se na sněm dostal jako kandidát Katolické strany národní na Moravě.[5] Byl řazen mezi klerikální české politiky.[6] V roce 1907 byl zvolen na sněm jako konzervativec (Strana konzervativního velkostatku).[7]
Od roku 1914 se u něj projevovaly známky nemoci (kornatění cév). Odjel kvůli tomu na jistou dobu do lázní v Nauheimu. Za světové války byl nicméně stále veřejně aktivní. Soustřeďoval se na péči o zraněné vojáky, zejména Slováky. Na jeho popud byl zřízen provizorní špitál ve Vídni. V dubnu 1915 utrpěl záchvat mrtvice, v červnu téhož roku druhý záchvat. Zemřel v dubnu 1916 po třetí mrtvici.[1][2]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b c d Franz Karl Graf von Seilern. Wiener Landwirtschaftliche Zeitung. Květen 1916, čís. 40, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b c Denní zprávy. Národní listy. Duben 1916, roč. 56, čís. 103, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Mährisches Tagblatt, 7. 4. 1913, s. 3.
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- ↑ Národní politika, 17. 10. 1902, s. 3.
- ↑ Neues Wiener Tagblatt, 17. 10. 1902, s. 6.
- ↑ Reichspost, 10. 2. 1907, s. 3.
