Otevřít hlavní menu

Karel Švenk

český kabaretiér

Karel Švenk (v německé podobě též Karl Schwenk, 17. března 1917 Praha – 1. dubna 1945 Karlsberg, během transportu do Mauthausenu) byl český kabaretiér, komik, hudební skladatel a spisovatel.

Karel Švenk
Karel Svenk.jpg
Základní informace
Narození 17. března 1917
Praha
Úmrtí 1. dubna 1945 (ve věku 28 let)
Povolání spisovatel, hudební skladatel a kabaretiér
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se v rodině krejčovského mistra Rudolfa Schwenka (1880–??) a matky Kláry rozené Korálkové (1882–??), kteří byli oddáni 8. července 1906 v Budyni nad Ohří, Rudolf Schwenk byl v té době krejčím v Dolíně.[1] Karel Švenk byl čtvrtým z pěti dětí. Podle policejní konskripce pobývala rodina v Drážďanech a Podmoklech, v roce 1914 se přestěhovala do Prahy.[2]

Mezi světovými válkamiEditovat

V letech 1934–1938 byl jedním ze sedmi členů a pianistou Klubu zapadlých talentů, který spoluzakládal. Poslední vystoupení Klubu se konalo v Unitariii v pražské Anenské ulici.[3]

Terezín a závěr životaEditovat

Dne 24. listopadu 1941 byl odvezen transportem Ak, č. 171 z Prahy do koncentračního tábora Terezín.[4] byl členem skupiny 342 mladých mužů, kteří měli připravit Terezínské ghetto pro příchod dalších vězňů.

Je zachycen v nacistickém propagandistickém filmu Vůdce daroval Židům město (německy Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet) ve společnosti loutkáře Otto Neumanna a tanečnice Kamily Rosenbaumové.[5]

Dne 1. října 1944 byl přesunut transportem Em, č. 191 z Terezína do koncentračního tábora v Osvětimi.[4] Krátce pracoval jako otrocká síla v továrně. Zemřel 1. dubna 1945 v dobytčím vagonu poblíž Karlsbergu během transportu do koncentračního tábora v Mauthausenu. Další zdroj [6] uvádí o Švenkově smrti, že byl těsně před osvobozením zastřelen dohlížejícím esesákem ranou zezadu na hladovém pochodu u Karlových Var.

DíloEditovat

Byl talentovaným textařem, hercem a režisérem. V terezínském ghettu nastudoval několik aktuálních satirických her, zobrazujících na příměrech postavení židů ve fašistickém rasistickém systému. Spolupracoval na přípravě představení mj. s choreografkou Kamilou Rosenbaumovou, herci Jiřím Süsslandem, Vlastou Schönovou a Josefem Taussigem. [7] Pro jeho tvorbu byla typická revuální forma autorského divadla, začlenění písní, hudby a tance. Inspirací mu byly často písně Osvobozeného divadla.[8]

CitátEditovat

Už svými fyzickými předpoklady byl Karel Švenk předurčen k vytváření určitého typu člověka. Smutný klaun pronásledovaný smůlou a neštěstím, ve vážném obličeji dvě žalující výrazné hluboké oči. Ne herec-speaker, ale mim. Schopnost výrazných pohybových a gestických reakcí, koncentrovaných až do znakového vyjádření, byla základem jeho komediálních hereckých prostředků. Měl smysl pro výraznou zkratku, nečekané řešení situací a hluboko skrytý, probleskující optimismus, jenž se potýkal s potížemi, které se na něj lepily. Jeho neustálá činnost, snaha po vymanění z osudového kruhu z něho vytvořily typického terezínského hrdinu.
— Eva Šormová[9]

SkladbyEditovat

  • Die verlorene Essensmarke (Ztratila se menážkarta [10]) spolu s Rafaelem Schächterem. Švenkova první práce – vlastní divadelní scénka.
  • Všechno jde!, známá též jako Terezínský pochod, německy Theresienstädter Marsch – neoficiální hymna Terezína, patrně nejznámější Švenkova skladba. [p 1][11] Skladba byla součástí kabaretu Ať žije život!
  • Proč sedí běloch v přední části autobusu? – komponováno v Terezíně, zachráněno jedním z terezínských hudebníků, kteří v kabaretu hráli, klavíristou Georgem Hornerem. Skladba byla později upravena Davidem Postem a nahrána souborem Hawthorne String Quartet a klarinetistou Thomasem Martinem.[12]
  • Der letzte Radfahrer (Poslední cyklista aneb Bořivoj a Mánička) 1944, provedeno pouze na veřejné generálce, po zásahu židovské rady starších se další představení nekonala [13] [14] Scénu a kostýmy připravil František Zelenka.
  • Pod deštníkem [p 1]
  • Ukolébavka[15]
  • Ať žije život! – hudba ke kabaretu[15] (Švenk se však podílel na představení i autorstvím textu, režií a herecky[16]). Choreografie – Kamila Rosenbaumová.
  • Princ Bettliegend – hudba ke kabaretu, text Otto Neumann[15]
  • Ben Akiba lhal – hudba ke kabaretu[15]

Vzpomínky pamětníkůEditovat

Norbert Frýd

  • Švenk byl především veliký klaun. Neintelektuálského původu, přimrazený tam, kam ho postavili, nešikovný, směšný, ale dobrý, odzbrojující, pouhým vzhlédnutím demaskující zlé protivníky – z toho základu vycházel. Měl mandlové, smutně se usmívající oči prastarých šibalů, kteří se vždycky stávají obětí prohnaných a bezohledných a kteří přitom tyto prohnané a bezohledné budou muset přežít, ať už se jim to bude líbit nebo ne. [17]
  • Švenk tvořil z podobného materiálu jako Chaplin. Jako mistr měl taky schopnost dělat všecko sám. Hry, texty, hudbu, hlavní roli, všecko dodal on, který na konci každého příběhu ustupoval do pozadí – cudný, skromný, postrkovaný a sám nikoho nepostrkující. [18]

Jana Šedová

  • A konečně Poslední cyklista, hra, která byla bezesporu z celého našeho repertoáru nejodvážnější. Bylo to v historii českého terezínského divadla také jediné představení, kdy zasáhla cenzura Ältestenratu. Byli ochotni povolit provozování jen pod podmínkou, že vynecháme závěr hry. Švenk ovšem závěr neškrtl a hru jsme hráli dál – pro změnu opět jednou úplně načerno.[19]

Ota Ornest

  • ...Poslední cyklista. V podstatě jde o generalizaci dovedenou ad absurdum – ostatně, což není každá generalizace absurdní? Terezínští herci hráli hořkou satiru o vlastním osudu a její autor Karel Švenk nahradil pojem žid pojmem cyklista. A každý porozuměl. [20]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. a b Na albu Terezín / Theresienstadt zpívá Anne Sofie von Otter.

ReferenceEditovat

  1. Matrika oddaných (židovská), Budyně nad Ohří, snímek 36
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 638, obraz 51, Schwenk Karl
  3. Hermína Franková: Klub zapadlých talentů. Literární noviny. 10/1961, s. 7. Dostupné online. 
  4. a b Karel Švenk v Databázi obětí [online]. holocaust.cz, rev. 2014-04-02 [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. https://www.imdb.com/title/tt0194445/
  6. ČERNÝ, František. Theater – Divadlo. Praha : Orbis, 1965, str. 389
  7. KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 559
  8. ŠORMOVÁ Eva: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46, 49–50
  9. ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46
  10. Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 444
  11. Švenk, Karel: Všechno jde! (Terezínský marš) Terezínská hymna [online]. Židovsné muzeum v Praze [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  12. George Horner [online]. Terezin Music Foundation [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 47, 49
  14. KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 559
  15. a b c d VRKOČOVÁ, Ludmila. Hudba terezínského ghetta. 1981. vyd. Praha: Jazzová sekce, 1981. 40 s. (Jazzpetit; sv. 8). Kapitola Soupis skladeb komponovaných a provozovaných v Terezíně v letech 1942–1944, s. 33. (česky) 
  16. ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46
  17. ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220. (česky) 
  18. ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220. (česky) 
  19. Jana Šedová: Terezínské divadlo, In: ČERNÝ, František. Theater – Divadlo. Praha : Orbis, 1965, str.  237
  20. VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 175, ISBN 80-85625-19-9

LiteraturaEditovat

  • ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220–222, 224, 229, 233, 236–238, 389, 391, 392, 416. (česky) 
  • KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 556, 559
  • ŠORMOVÁ, Eva. Divadlo v Terezíně 19411945. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, 1973. 114 s. S. 21, 25, 32, 36, 44–52, 72, 91, 93, 96, 98. (česky) 
  • VRKOČOVÁ, Ludmila. Hudba terezínského ghetta. 1981. vyd. Praha: Jazzová sekce, 1981. 40 s. (Jazzpetit; sv. 8). (česky) 

Externí odkazyEditovat