Karel Švenk

český kabaretiér

Karel Švenk (v německé podobě též Karl Schwenk, 17. března 1917 Praha – 1. dubna 1945 Karlsberg, během transportu do Mauthausenu) byl český kabaretiér, komik, hudební skladatel a spisovatel.

Karel Švenk
Karel Svenk.jpg
Základní informace
Narození 17. března 1917
Praha
Úmrtí 1. dubna 1945 (ve věku 28 let)
Povolání spisovatel, hudební skladatel a kabaretiér
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Narodil se v rodině krejčovského mistra Rudolfa Schwenka (1880–??) a matky Kláry rozené Korálkové (1882–??), kteří byli oddáni 8. července 1906 v Budyni nad Ohří, Rudolf Schwenk byl v té době krejčím v Dolíně.[1] Karel Švenk byl čtvrtým z pěti dětí. Podle policejní konskripce pobývala rodina v Drážďanech a Podmoklech, v roce 1914 se přestěhovala do Prahy.[2]

Mezi světovými válkamiEditovat

V letech 1934–1938 byl jedním ze sedmi členů a pianistou Klubu zapadlých talentů, který spoluzakládal. Poslední vystoupení Klubu se konalo v Unitariii v pražské Anenské ulici.[3]

Terezín a závěr životaEditovat

Dne 24. listopadu 1941 byl odvezen transportem Ak, č. 171 z Prahy do koncentračního tábora Terezín.[4] byl členem skupiny 342 mladých mužů, kteří měli připravit Terezínské ghetto pro příchod dalších vězňů.

Je zachycen v nacistickém propagandistickém filmu Vůdce daroval Židům město (německy Theresienstadt. Ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet) ve společnosti loutkáře Otto Neumanna a tanečnice Kamily Rosenbaumové.[5]

Dne 1. října 1944 byl přesunut transportem Em, č. 191 z Terezína do koncentračního tábora v Osvětimi.[4] Krátce pracoval jako otrocká síla v továrně. Zemřel 1. dubna 1945 v dobytčím vagonu poblíž Karlsbergu během transportu do koncentračního tábora v Mauthausenu. Další zdroj[6] uvádí o Švenkově smrti, že byl těsně před osvobozením zastřelen dohlížejícím esesákem ranou zezadu na hladovém pochodu u Karlových Var.

DíloEditovat

Byl talentovaným textařem, hercem a režisérem. V terezínském ghettu nastudoval několik aktuálních satirických her, zobrazujících na příměrech postavení židů ve fašistickém rasistickém systému. Spolupracoval na přípravě představení mj. s choreografkou Kamilou Rosenbaumovou, herci Jiřím Süsslandem, Vlastou Schönovou a Josefem Taussigem.[7] Pro jeho tvorbu byla typická revuální forma autorského divadla, začlenění písní, hudby a tance. Inspirací mu byly často písně Osvobozeného divadla.[8]

CitátEditovat

Už svými fyzickými předpoklady byl Karel Švenk předurčen k vytváření určitého typu člověka. Smutný klaun pronásledovaný smůlou a neštěstím, ve vážném obličeji dvě žalující výrazné hluboké oči. Ne herec-speaker, ale mim. Schopnost výrazných pohybových a gestických reakcí, koncentrovaných až do znakového vyjádření, byla základem jeho komediálních hereckých prostředků. Měl smysl pro výraznou zkratku, nečekané řešení situací a hluboko skrytý, probleskující optimismus, jenž se potýkal s potížemi, které se na něj lepily. Jeho neustálá činnost, snaha po vymanění z osudového kruhu z něho vytvořily typického terezínského hrdinu.
— Eva Šormová[9]

SkladbyEditovat

  • Die verlorene Essensmarke (Ztratila se menážkarta[10]) spolu s Rafaelem Schächterem. Švenkova první práce – vlastní divadelní scénka.
  • Všechno jde!, známá též jako Terezínský pochod, německy Theresienstädter Marsch – neoficiální hymna Terezína, patrně nejznámější Švenkova skladba.[p 1][11] Skladba byla součástí kabaretu Ať žije život!
  • Proč sedí běloch v přední části autobusu? – komponováno v Terezíně, zachráněno jedním z terezínských hudebníků, kteří v kabaretu hráli, klavíristou Georgem Hornerem. Skladba byla později upravena Davidem Postem a nahrána souborem Hawthorne String Quartet a klarinetistou Thomasem Martinem.[12]
  • Der letzte Radfahrer (Poslední cyklista aneb Bořivoj a Mánička) 1944, provedeno pouze na veřejné generálce, po zásahu židovské rady starších se další představení nekonala[13][14] Scénu a kostýmy připravil František Zelenka.
  • Pod deštníkem[p 1]
  • Ukolébavka[15]
  • Ať žije život! – hudba ke kabaretu[15] (Švenk se však podílel na představení i autorstvím textu, režií a herecky[16]). Choreografie – Kamila Rosenbaumová.
  • Princ Bettliegend – hudba ke kabaretu, text Otto Neumann[15]
  • Ben Akiba lhal – hudba ke kabaretu[15]

Vzpomínky pamětníkůEditovat

Norbert Frýd

  • Švenk byl především veliký klaun. Neintelektuálského původu, přimrazený tam, kam ho postavili, nešikovný, směšný, ale dobrý, odzbrojující, pouhým vzhlédnutím demaskující zlé protivníky – z toho základu vycházel. Měl mandlové, smutně se usmívající oči prastarých šibalů, kteří se vždycky stávají obětí prohnaných a bezohledných a kteří přitom tyto prohnané a bezohledné budou muset přežít, ať už se jim to bude líbit nebo ne.[17]
  • Švenk tvořil z podobného materiálu jako Chaplin. Jako mistr měl taky schopnost dělat všecko sám. Hry, texty, hudbu, hlavní roli, všecko dodal on, který na konci každého příběhu ustupoval do pozadí – cudný, skromný, postrkovaný a sám nikoho nepostrkující.[18]

Jana Šedová

  • A konečně Poslední cyklista, hra, která byla bezesporu z celého našeho repertoáru nejodvážnější. Bylo to v historii českého terezínského divadla také jediné představení, kdy zasáhla cenzura Ältestenratu. Byli ochotni povolit provozování jen pod podmínkou, že vynecháme závěr hry. Švenk ovšem závěr neškrtl a hru jsme hráli dál – pro změnu opět jednou úplně načerno.[19]

Ota Ornest

  • ...Poslední cyklista. V podstatě jde o generalizaci dovedenou ad absurdum – ostatně, což není každá generalizace absurdní? Terezínští herci hráli hořkou satiru o vlastním osudu a její autor Karel Švenk nahradil pojem žid pojmem cyklista. A každý porozuměl.[20]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matrika oddaných (židovská), Budyně nad Ohří, snímek 36
  2. Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 638, obraz 51, Schwenk Karl
  3. Hermína Franková: Klub zapadlých talentů. Literární noviny. 10/1961, s. 7. Dostupné online. 
  4. a b Karel Švenk v Databázi obětí [online]. holocaust.cz, rev. 2014-04-02 [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. https://www.imdb.com/title/tt0194445/
  6. ČERNÝ, František. Theater – Divadlo. Praha : Orbis, 1965, str. 389
  7. KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 559
  8. ŠORMOVÁ Eva: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46, 49–50
  9. ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46
  10. Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 444
  11. Švenk, Karel: Všechno jde! (Terezínský marš) Terezínská hymna [online]. Židovsné muzeum v Praze [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. 
  12. George Horner [online]. Terezin Music Foundation [cit. 2017-03-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 47, 49
  14. KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 559
  15. a b c d VRKOČOVÁ, Ludmila. Hudba terezínského ghetta. 1981. vyd. Praha: Jazzová sekce, 1981. 40 s. (Jazzpetit; sv. 8). Kapitola Soupis skladeb komponovaných a provozovaných v Terezíně v letech 1942–1944, s. 33. (česky) 
  16. ŠORMOVÁ, Eva: Divadlo v Terezíně 19411945, Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, Ústí nad Labem, 1973, str. 46
  17. ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220. (česky) 
  18. ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220. (česky) 
  19. Jana Šedová: Terezínské divadlo, In: ČERNÝ, František. Theater – Divadlo. Praha : Orbis, 1965, str. 237
  20. VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 175, ISBN 80-85625-19-9

LiteraturaEditovat

  • ČERNÝ, František. Theater–Divadlo. Praha: Orbis, 1965. 442 s. S. 220–222, 224, 229, 233, 236–238, 389, 391, 392, 416. (česky) 
  • KOLEKTIV autorů. Dějiny českého divadla/IV., Praha: Academia, 1983, str. 556, 559
  • ŠORMOVÁ, Eva. Divadlo v Terezíně 19411945. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství pro Památník Terezín, 1973. 114 s. S. 21, 25, 32, 36, 44–52, 72, 91, 93, 96, 98. (česky) 
  • VRKOČOVÁ, Ludmila. Hudba terezínského ghetta. 1981. vyd. Praha: Jazzová sekce, 1981. 40 s. (Jazzpetit; sv. 8). (česky) 

Externí odkazyEditovat