Otevřít hlavní menu

Karel Říha (11. května 1923, Radkov13. června 2016, Kroměříž) byl český katolický kněz, jezuita a filosof. V letech 1968–1990 žil v exilu, dlouho působil v Vatikánském rozhlase a od roku 1990 na teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 2001 byl emeritován, poté působil v duchovní správě na Hostýně.[1]

Doc. PhDr. Karel Říha, SJ
Církev římskokatolická
Zasvěcený život
Institut jezuité
Noviciát 19461948
Svěcení
Kněžské svěcení 1967
Osobní údaje
Datum narození 11. května 1923
Místo narození Radkov, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 13. června 2016
Místo úmrtí Kroměříž
Místo pohřbení Hostýn
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Po maturitě na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí studoval v letech 19431945 teologii v kněžském alumnátu v Brně a 1945–1946 v Římě, kde také vstoupil do jezuitského řádu. Po noviciátu na Velehradě (19461948) pokračoval v řádovém studiu na Filosofickém institutu v Děčíně. Od roku 1950 byl v rámci „Akce K“ (likvidace klášterů) na dva roky internován a pak pracoval jako průmyslový, zemědělský a stavební dělník.

Roku 1967 přijal kněžské svěcení a v říjnu 1968 emigroval do Rakouska. V Innsbrucku roku 1970 ukončil studium teologie a 1972 získal doktorát filosofie. Do roku 1989 působil v rakouské duchovní správě a od roku 1979 byl redaktorem vatikánského rozhlasu a vyučoval v české koleji Nepomucenum.

Roku 1990 se vrátil do Olomouce, kde vyučoval filosofii a vedl katedru filosofie a patrologie na Teologické fakultě Univerzity Palackého. 12. listopadu 1997 se habilitoval prací „Identita a relevance. Pokus o vzájemné uzásadnění ontologie a etiky“ a roku 2001 byl emeritován. V letech 2002 až 2016 působil v duchovní správě na Hostýně.

FilosofieEditovat

Říhův filosofický program se snaží smířit domnělý protiklad imanence a transcendence a ukázat, že se ve skutečnosti navzájem podmiňují. Nástroji tohoto počínání jsou pro něho jednak fenomenologie a její pojem intence, jednak personalismus a vztah Já – Ty. Vyškolen v tradiční scholastické metafyzice a inspirován „filosofií jednání“ francouzského filosofa M. Blondela se snaží překonat jak radikální subjektivismus (v kritice Vědosloví mladého J. G. Fichta), tak metafyzický realismus a intelektualismus v kritice K. Rahnera. Řečeno jazykem metafyziky rozum a vůle, poznání a chtění nestojí proti sobě a nemohou se vzájemně vyloučit, nýbrž v jednotě jednání působí chtě nechtě ruku v ruce.[2]

DíloEditovat

  • Zrození ducha (1998)
  • Identita a relevance (2002)
  • Bůh vždy větší (2010)
  • Hledání středu (2010) – meditativní črty, drobné vzpomínky a povídky

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Stránka na webu CMTF UP
  2. K. Skalický, Filosofie K. Říhy.

LiteraturaEditovat

  • Dialektika mysli a činu. Svitavy: Trinitas 2014 – sborník o Říhově životě a díle s jeho vlastními statěmi, životopis a bibliografie
    • K. Skalický, Filosofie K. Říhy (str. 11–48)
    • F. Štěch, Karel Říha – životopis (str. 227–228)

Externí odkazyEditovat