Julius Gomperz
Julius Gomperz, též Julius von Gomperz (21. září 1823 Brno[1][2] – 21. února 1909 Brno[3])[4], byl moravský podnikatel a liberální politik německé národnosti, dlouholetý předseda židovské náboženské obce v Brně, poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady.
| Julius Gomperz | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1905 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1871 – 1892 | |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1892 – 1909 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ústavní strana (Klub liberálů – staroněmci) (Sjednoc. levice) (Německorak. klub) (Sjednoc. něm. levice) |
| Narození | 21. listopadu 1823 nebo 21. září 1823 Brno  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. února 1909 (ve věku 85 let) Brno  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | židovský hřbitov v Brně (49°11′31″ s. š., 16°38′41″ v. d.) |
| Choť | Caroline von Gomperz-Bettelheim |
| Příbuzní | Max von Gomperz, Sophie von Todesco, Josephine von Wertheimstein a Theodor Gomperz (sourozenci) |
| Alma mater | VŠ technická Vídeň Vídeňská univerzita |
| Profese | podnikatel, politik a bankéř |
| Ocenění | Řád Františka Josefa |
| Commons | Julius von Gomperz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z židovské obchodnické rodiny Gomperzů, jejíž členové hráli významnou roli v rakouském hospodářském a akademickém životě. Bratr Max Gomperz byl bankéřem, další bratr Theodor Gomperz působil jako filolog a synovec Heinrich Gomperz byl filozofem. Julius Gomperz vystudoval Vysokou školu technickou ve Vídni a Vídeňskou univerzitu. Během revoluce v roce 1848 se podílel na veřejném životě, vstoupil do Národní gardy v Brně. Podnikl cesty do Anglie a Francie. Po svém dědovi převzal soukenickou továrnu v Hustopečích a roku 1859 byl zvolen do brněnské obchodní a živnostenské komory.[4]
Obchodní komora ho roku 1861 zvolila na Moravský zemský sněm.[4] Na zemském sněmu zasedal až do roku 1905.[5] V roce 1871 ho Moravský zemský sněm zvolil za poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno. Za stejnou kurii uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873. Opětovně byl zvolen ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Na poslanecký mandát rezignoval v důsledku povolání do Panské sněmovny 31. října 1892.[6] Pak byl členem Panské sněmovny, horní jmenované komory Říšské rady, kde setrval až do své smrti.[5] V zákonodárných sborech se zaměřoval na hospodářská témata, vystupoval za ochranu rakouských výrobců proti uherské konkurenci. Podporoval dobré obchodní styky s Balkánem.[4]
Politicky byl orientován jako německý liberál (tzv. Ústavní strana).[5] Na Říšské radě se v roce 1878[7] i po volbách v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu levice, po volbách oficiálně Klub liberálů (Club der Liberalen).[8] Od roku 1881 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[9] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[10] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[12] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[13]
Zůstával aktivním vyznavačem judaismu, dlouhodobě působil jako předseda židovské náboženské obce v Brně (v letech 1869–1909, ovšem v závěru již jen coby čestný předseda[5]). Od roku 1872 byl předsedou Obchodní a živnostenské komory v Brně. Zároveň působil jako předseda brněnské burzy.[4] Zasedal ve výborech, které organizovaly účast domácích podnikatelů na průmyslových výstavách v Londýně (1862), v Paříži (1867) a na světové výstavě ve Vídni roku 1873 a ve Philadelphii roku 1876. Byl členem mnoha hospodářských spolků. V letech 1854–1878 působil i jako ředitel brněnské pobočky Rakouské národní banky, přičemž roku 1859 byl zvolen jejím cenzorem.[5]
Roku 1863 mu byl udělen rytířský kříž Řádu Františka Josefa, roku 1872 Řád železné koruny III. třídy. Roku 1878 získal titul důstojníka francouzské Čestné legie a byl velkodůstojníkem osmanského řádu Nišan el Iftikar. V září roku 1879 byl povýšen do rytířského stavu.[5]
Zemřel 21. února v Brně. Pohřben byl v rodinné hrobce na židovském hřbitově v Brně-Židenicích.
Jeho manželka Caroline von Gomperz-Bettelheim byla známa jako pianistka a pěvkyně.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 120, sn. 8 [online]. NA [cit. 2022-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-27.
- ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 121, sn. 7 [online]. NA [cit. 2022-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích, inv. č. 137, sn. 119 [online]. NA [cit. 2022-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-10-27.
- ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Gomperz, Julius von (1823-1909), Industrieller, s. 31. (německy)
- ↑ a b c d e f Julius Gomperz [online]. encyklopedie.brna.cz [cit. 2013-05-31]. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Posel z Prahy, 11. 4. 1878, s. 1.
- ↑ Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Teplitz-Schönauer Anzeiger, 26. 11. 1881, č. 68, s. 4.
- ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
- ↑ Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
- ↑ Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
- ↑ Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Gomperz na Wikimedia Commons - Julius Gomperz v Encyklopedii dějin města Brna
