Otevřít hlavní menu

Jozef Buday

československý člen československého Národního shromáždění, senátor československého Národního shromáždění, římskokatolický duchovní a politik slovenské národnosti

Jozef Buday (28. ledna 1877 Trenčín[1][2][3]15. listopadu 1939[2] Leopoldov) byl římskokatolický kněz, slovenský a československý politik, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu, koncem 30. let poslanec Sněmu Slovenskej krajiny.

Jozef Buday

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1929

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1929 – 1939

Poslanec Sněmu Slovenskej krajiny
Ve funkci:
1938 – 1939
Stranická příslušnost
Členství HSĽS

Narození 28. ledna 1877
Trenčín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. listopadu 1939
Leopoldov
SlovenskoSlovensko Slovensko
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

BiografieEditovat

Na přelomu let 19191920 byl po dobu věznění Andreje Hlinky (kvůli jeho snahám předložit mírové konferenci v Paříži požadavek slovenské autonomie) dočasně faktickým předsedou Slovenské ľudové strany. V následujících letech pak v rámci strany hrál roli politického matadora a představitele zkušené starší generace. V roce 1923 byl jedním ze čtyř místopředsedů strany.[4]

V letech 19181920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu (před rokem 1925 oficiální název Slovenská ľudová strana) poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Zvolen byl na společné kanditátce Slovenské ľudové strany a celostátní Československé strany lidové. Dohodu o spojení vyjednával Jozef Buday v březnu či dubnu 1920 přímo s Janem Šrámkem. V roce 1921 ovšem slovenští poslanci vystoupili ze společného poslaneckého klubu a nadále již fungovali jako samostatná politická formace. V parlamentních volbách v roce 1925 mandát obhájil.[5][6]

V parlamentních volbách v roce 1929 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935 a v následujícím volebním období byl místopředsedou senátu. V senátu setrval do jeho zrušení roku 1939.[7][8] Po Mnichovu se v říjnu 1938 podílel za HSĽS na dojednávání Žilinské dohody coby společné platformy slovenských stran ve prospěch autonomie a byl jedním ze signatářů její finální verze.[9]

V prosinci 1938 byl zvolen ve volbách do Sněmu Slovenskej krajiny.[10] V rámci Slovenského sněmu zastával post předsedy poslaneckého klubu HSĽS.[11]

Profesí byl podle údajů k roku 1925 kanovníkem v Nitře.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Senát ve IV. volebním období, s.67. [online]. google.cz [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2014-12-29]. S. 85. Dostupné online. (slovensky) 
  3. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 100. (česky) 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 838, 843. (česky) 
  5. Jozef Buday [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. (česky) 
  6. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 846-847. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-08]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-08]. Dostupné online. (česky) 
  9. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 156. (česky) 
  10. VOĽBY DO SNEMU SLOVENSKEJ KRAJINY V ROKU 1938, Eduard NIŽŇANSKÝ [online]. niznanskyedo.host.sk [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 175. (česky) 
  12. 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-01]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat