Josef Zinner

československý politik německé národnosti

Josef Zinner (27. března 1894, Nová Role6. května 1961, Redhill) byl československý politik německé národnosti, který za 2. světové války emigroval do Londýna, kde podporoval politiku Edvarda Beneše.

Josef Zinner
Narození27. března 1894
Nová Role
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. května 1961 (ve věku 67 let)
Redhill
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
NárodnostNěmci
Povolánípolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Josef Zinner byl původním povoláním havíř. Aktivně se zapojoval do odborového hnutí a politiky. Byl členem Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR a od 30. letech byl členem jejího předsednictva. Na přelomu let 1938–1939 emigroval do Spojeného království, kde se stal členem exilové sociálně demokratické organizace Treugemeinschaft sudetendeutscher Sozialdemokraten. V říjnu 1939 se spolu s Franzem Köglerem, Maxem Koutnikem a Gustavem Neumannem zúčastnil delegace k exilovému prezidentovi Edvardu Benešovi, kde vyjádřili nesouhlas s politikou jiných německých sociálních demokratů okolo Wenzela Jaksche a naopak souhlas s obnovou Československa v předmnichovských hranicích. V roce 1940 si založil vlastní organizaci bývalých sudetoněmeckých sociálních demokratů, kteří nesouhlasili s Jakschovou politikou. Ostře se vymezoval vůči nacionalismu a byl přesvědčeným internacionalistou. Jelikož se svými názory dostával mezi sudetoněmeckými sociálními demokraty do izolace, začal více spolupracovat s českými a s čs. exilovou vládou. Snažil se kolem sebe shromáždit odpůrce Wenzela Jaksche a příznivce bývalého předsedy strany Ludwiga Czecha. V roce 1940 založil Auslandsgruppe der deutschen Sozialdemokraten in der Tschechoslowakischen Republik (tato organizace byla známá jako Zinnerova skupina), kterou považoval za jedinou legitimní nástupkyni DSAP. Odmítal plány k odsunu německého obyvatelstva a spolupracoval s německými komunisty a dalšími německými skupinami, které byly loajální vůči ČSR. Později souhlasil i s částečným odsunem německého obyvatelstva, ale neuznával aplikaci kolektivní viny. V roce 1946 se jako loajální antifašista směl vrátit zpět do Československa, ale po Únoru 1948 odešel zpět do Velké Británie, kde v roce 1951 obdržel státní občanství. Ve svém druhém exilu spolupracoval opět s bývalými sociálními demokraty, kteří zůstali loajální vůči ČSR, a ostře se vymezoval vůči Seliger-Gemeinde. Kritizoval její nacionalismus a spolupráci s bývalými nacisty.

Literatura editovat

  • BACHSTEIN, Martin K.: Die Politik der Treugemeinschaft sudetendeutscher Sozialdemokraten als Hauptrepräsentanz des deutschen Exils aus der Tschechoslowakischen Republik, in: Das Jahr 1945 in der Techschslowakei, 1971.
  • BRÜGEL, Johann Wolfgang: Zur Geschichte der Zinnergruppe. Eine Dokumentation über die Vorgänge innerhalb der 1938/39 nach England emigrierten deutschen Sozialdemokraten aus der Tschechoslowakei. 1973.
  • KÜRBISCH, Friedrich G.: Chronik der sudetendeutschen Sozialdemokratie, 1863-1938, 1982, s. 126.
  • RÖDER, Werner, ed. a STRAUSS, Herbert A, ed. Biographisches Handbuch der deutschsprachigen Emigration nach 1933. Bd. 1: Politik, Wirtschaft, Öffentliches Leben. München 1980, s. 849–850.

Související články editovat