Josef Sigmond

český lesník a vysokoškolský pedagog

Josef Eduard Sigmond (18. dubna 1868 Červený Hrádek[1]6. ledna 1956 Plzeň[2]) byl městský lesní rada a profesor lesnické fakulty v Praze, který se stal výraznou osobností plzeňského i celoevropského lesnictví.

Prof. Dr. Ing. Josef Sigmond
Prof. Dr. Ing. Josef Sigmond
Prof. Dr. Ing. Josef Sigmond
Narození18. dubna 1868
Červený Hrádek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. ledna 1956 (ve věku 87 let)
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Bolevec
Povolánípedagog a lesník
ChoťKarolína Emílie roz. Kestřánková
PříbuzníKarel Kestřánek (tchán)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Sigmond absolvoval roku 1891 v lesnickém ústavu vysoké školy zemědělské v Mariabrunnu v Rakousku. Po působení ve slezském Těšíně a v Haliči se v roce 1898 stal vedoucím hospodářem městských lesů v Plzni. Roku 1910 obhájil v lesnickém ústavu doktorát (jako první český lesník). O rok později se stal lesním radou a v roce 1917 pak vrchním lesním radou města Plzně. Ve 20. letech 20. století působil současně na vysokých školách v Praze a v Brně. V roce 1926 pak Josef Sigmond opustil plzeňskou lesní správu, aby se mohl naplno věnovat pedagogické činnosti. Při výchově nových lesníků zdůrazňoval praktickou činnost v lese[3].

Jeho velkou zásluhou proběhla obnova plzeňských lesů. Zhruba 3 300 ha lesa, jež mu město svěřilo do péče, bylo kvůli předchozímu nevhodnému hospodaření v poměrně špatném stavu. Působením nového správce se plzeňské polesí stalo vzorovým úsekem z hlediska hospodaření (výnosu), zdraví i rekreace. Sigmond pochopil místní obtížnější podmínky – chudé písčité půdy a slabé srážky i četné svahy s nízkou vrstvou zvětralin – a přizpůsobil jim hospodaření s jemu svěřenými lesy. Zavedl vhodnější maloplošné pěstování s podporou přirozené obnovy.

V městských lesích založil více než 20 pokusných ploch, kde ověřoval různé dřeviny (původní i nepůvodní druhy) i lesnické postupy. Nejvíce lesnických pokusů bylo provedeno v letech 19091915 a Josef Sigmond se při nich zaměřoval právě na pěstování lesa v místních obtížných podmínkách. Zkoumal různé způsoby přípravy půdy pro zalesňování, možnosti zvyšování obsahu živin i vhodnost využití pionýrských dřevin a cizích, zejména amerických druhů. Dále studoval různé způsoby přirozené obnovy pasek náletem semen a věnoval se i možnostem omezení škod, způsobených houbovou chorobou sypavkou.[4] Pokusy přinášely především negativní výsledky, přesto však ukazovaly na správný způsob lesního hospodaření. Plzeňské lesnictví získalo v té době dobré jméno i ve vzdálenějších krajích a Sigmondovy pokusné plochy byly dokonce zapojeny do rozsáhlého výzkumu Vysoké zemědělské školy ve Vídni, který probíhal v rámci celého Rakouska-Uherska.[4]

Josef Sigmond nezapomněl ani na záměrné využívání příměstských lesů k rekreaci, kde navrhl zřízení mnoha procházkových cest, a také prosazoval výsadbu zeleně, sadů a alejí přímo ve městě. Místem posledního odpočinku tohoto významného lesnického odborníka se stal hřbitov v Plzni-Bolevci[5].

Jeho předkové se již v 17.–18. století věnovali lesní správě. Jeho rodiče byli Josef Sigmond (1826 – 1921)[6][7][5] a Marie Nemelková z Křimic (1830 – 1873)[8][9], kteří měli sedm dětí (Emmanuela Jana, Berta Jenovéfa, Robert Josef Ignác, Emma Marie, Jan Alois, Emmanuela a Josef Eduard)[10][11][12][13][14][15] z nichž čtyři přežili do dospělosti. Rodina žila původně ve Smědčicích, poté v Červeném Hrádku a nakonec v Plzni. Sigmondův bratranec byl malíř Václav Brožík, syn Kateřiny roz. Sigmondové, sestry jeho otce[16].

V roce 1880 se jeho otec Josef oženil[17] s čtyřiceti čtyřletou vdovou Emanuelou Pytlíkovou roz. Petzeltovou (1835 – 1929)[18][5]. Emanuela byla sestřenice jeho první manželky Marie, jejíž matka byla rodem taktéž Petzeltová. Profesor Sigmond tímto manželstvím získal svou tetu z druhé kolena za macechu a sestřenici z druhého kolena Marii roz. Pytlíkovou za nevlastní sestru. Marie si vzala plzeňského sládka Karla Kestřánka, který si nechal postavit po ní pojmenovanou vilu Marie na Košutce u Plzně.

V roce 1898 se Josef Sigmond oženil s Karolinou Kestřánkovou[19] (1879[20] – 1971[5]), dcerou Karla a Marie Kestřánkových, a tedy svou pokrevní neteří z druhého kolena přes matku a nevlastní neteří přes otce. Spolu měli šest dětí (Josefa Marie nar. 1900[21], Marie Emmanuela nar. 1902[22], Helena Karolína nar. 1904[23], Karel Josef nar. 1906[24], Zdeňka Marie nar. 1908[25] a Robert Karel nar. 1916[26]). Rodina nějaký čas žila ve vile Marie na Košutce, jejíž zahradu Sigmond založil. Josef starší, Emanuela, Josef Eduard, Karolína, Karel a Zdeňka jsou pohřbeni na hřbitově v Bolevci[5], nedaleko naučné stezky věnované práci profesora Sigmond v okolních lesích[27].

Reference

editovat
  1. Dýšina 16 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  2. Před 150 lety se narodil uznávaný lesník Josef Sigmond. www.silvarium.cz [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  3. Plzeňský lesník profesor Sigmond má na Sofronce pamětní desku | Plzeňský kraj. www.plzensky-kraj.cz [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-29. 
  4. a b JANEČEK, M; A KOL. Bolevec a okolí. 1. vyd. Plzeň: Starý Most, 2001. 350 s. ISBN 80-238-7629-5. 
  5. a b c d e Viz hrob Sigmondů v Bolevci
  6. Plzeň 027 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  7. Dýšina 06 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  8. Vejprnice 06 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  9. Dýšina 19 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  10. Plzeň 051 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  11. Plzeň 051 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  12. Plzeň 052 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  13. Plzeň 053 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  14. Dýšina 08 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  15. Dýšina 08 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  16. Ledce 19 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online. 
  17. Plzeň 080 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  18. Plzeň 012 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  19. Matrika 6482, sn. 265 [online]. MZA [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  20. Matrika 6421. sn. 14 [online]. MZA [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  21. Plzeň 110 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  22. Plzeň 111 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  23. Plzeň 115 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  24. Plzeň 117 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 
  25. Plzeň 125 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 
  26. Plzeň 141 | Porta fontium. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 
  27. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat