Josef Šediva

český stavitel žesťových nástrojů

Josef Šediva (18. prosince 1853 Semily[1]30. listopadu 1915 Oděsa) byl český výrobce žesťových (nátrubkových) hudebních nástrojů a mezinárodně oceňovaný inovátor na tomto poli.

Josef Šediva
Josef Šediva
Josef Šediva
Narození 18. prosince 1853
Semily
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. listopadu 1915 (ve věku 61 let)
Oděsa
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Povolání výrobce hudebních nástrojů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vyučil se zřejmě u svého otce a během tovaryšských let působil pravděpodobně i u Václava Františka Červeného. Nejpozději od roku 1882 vedl vlastní výrobu žesťových nástrojů v Oděse, s filiálkou v Samarkandu založenou ještě v 80. letech 19. století. Na řadě světových výstav získal ocenění za své nástroje (1882 Moskva, 1889, Ženeva, 1889 Tunis, 1890 Paříž, 1895 Nižnyj Novgorod), několik svých vynálezů (nástrojů i jejich příslušenství) si nechal patentovat. Pozdější konkrétní osudy Šedivovy firmy nejsou známy. Velmi pravděpodobně zanikla v souvislosti s událostmi Velké říjnové revoluce.[2]

ŠedifonEditovat

Mezi nejvýznamnější Šedivovy vynálezy patří rodina žesťových nástrojů se dvěma ozvučníky, které umožňovaly hráči přepínat mezi ostřejším (trubka, trombón) a měkčím (křídlovka, eufonium) typem tónu. Pod svým jménem, jako tzv. šedifony, si nástroje nechal patentovat roku 1901.[3] Několik jich je k vidění ve sbírkách Českého muzea hudby v Praze.

Příručka pro stavbu nátrubkových dechových nástrojůEditovat

Přemítal jsem o našem řemesle a dospěl jsem k závěru, že je především nutné výrobu žesťových nástrojů nově vysvětlit a dát jí pravidla.
— z úvodu k Rukovodstvu

Nedostatek odborné literatury v jeho vlastním oboru přiměl Šedivu k sepsání Příručky pro výrobu dechových žesťových nástrojů, signálních rohů a trubek i malých a velkých bubnů (orig. Rukovodstvo dlja proizvodstva i dlja zakazov duchovych metalličeskich muzykalnych instrumentov, signalnych pěchotnych rožkov, signalnych kavalerijskich trub, malych i bolšich barabanov).[2] Vzhledem k velmi malé dobové produkci příslušné technické literatury se jedná o významný pramen poznání praktických nástrojařských technik přelomu 19. a 20. století. Šediva byl při vysvětlování svých postupů nebývale otevřený (tzn. byl ochoten sdělit čtenáři mnoho informací, které si mohl ponechat už jako výrobní tajemství – např. tabulky konkrétních geometrických proporcí svých nástrojů).

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1851-1861 v Semilech , sign. 5199, ukn. 8599, str.383. Dostupné online
  2. a b ŽŮRKOVÁ, Tereza; HRUŠKA, Viktor. Josef Šediva (1853–1915) a jeho sbírka hudebních nástrojů v Národním muzeu – Českém muzeu hudby. Praha: Národní muzeum, 2016. ISBN 978-80-7036-505-2. 
  3. Josef Šediva. www.mcmi.cz [online]. [cit. 2020-03-24]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat