Otevřít hlavní menu

John Elliott Burns (20. října 1858, Londýn24. ledna 1943 tamtéž) byl anglický politik.

John Burns
John Burns v úřadě, 1911
John Burns v úřadě, 1911
Narození 20. října 1858
Londýn
Úmrtí 24. ledna 1943 (ve věku 84 let)
Spojené království
Politická strana Progressive Party
Funkce Člen 25. parlamentu Spojeného království (1892–1895)
Člen 26. parlamentu Spojeného království (1895–1900)
Člen 27. parlamentu Spojeného království (1900–1906)
President of the Local Government Board (1905–1914)
Člen 28. parlamentu Spojeného království (1906–1910)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

 
John Burns (kresba Harryho Furnnisse, časopis Punch, 1890)

Narodil se v početné rodině instalatéra skotského původu Alexandera Burnse. Z finančních důvodů musel v deseti letech odejít ze školy a začít pracovat. Dálkově vystudoval techniku a stal se inženýrem v loděnicích. Služebně působil na území dnešní Nigérie a sociální a rasový útlak, jehož byl svědkem, na něj silně zapůsobil. V roce 1881 se stal členem Social Democratic Federation a působil v odborovém hnutí. Za účast na stávkách a demonstracích byl opakovaně vězněn.

Politická kariéraEditovat

V roce 1889 byl zvolen do London County Council, kde usiloval o výstavbu levného nájemního bydlení. Protože vliv socialistů na britskou politiku byl minimální, vstoupil do Liberální strany a v roce 1892 byl zvolen poslancem Dolní sněmovny za obvod Battersea. Byl známý jak radikálně levicovými názory, tak také tím, že byl propagátorem abstinence a náruživým hráčem kriketu.

V roce 1905 ho liberální předseda vlády Henry Campbell-Bannerman jmenoval členem Soukromé rady a ministrem zdravotnictví. Stal se tak prvním britským ministrem, který byl dělnického původu. V roce 1914, když Sydney Buxton dostal funkci jihoafrického generálního guvernéra, převzal Burns také jeho post ministra obchodu. Byl velkým odpůrcem vstupu Británie do první světové války. Poté, co nedokázal svůj názor ve vládě prosadit, rezignoval na ministerský post a krátce nato odešel z politiky úplně. Věnoval se psaní knih o historii Londýna a žil z podpory, kterou mu vyplácel Andrew Carnegie.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat