John Baskerville

John Baskerville (28. ledna 1706 Wolverley8. ledna 1775 Birmingham) byl anglický typograf, tiskař a obchodník. Byl inovátorem knihtisku a podstatně ovlivnil anglickou typografii a úroveň tištěných publikací. Jeho nejznámější písmo Baskerville bylo zdigitalizováno a stále je oblíbené a používané.

John Baskerville
John Baskerville (1706–1775) by James Millar.jpeg
Narození 28. ledna 1706
Wolverley
AnglieAnglie Anglie
Úmrtí 8. ledna 1775 (ve věku 68 let)
Birmingham
AnglieAnglie Anglie
Místo pohřbení Warstone Lane Cemetery
Bydliště Birmingham (od 1726), Baskerville House, Easy Hill
Povolání typograf, tiskař, obchodník
Zaměstnavatel Univerzita v Cambridgi (od 1758)
Nábož. vyznání Ateismus
Manžel(ka) Sarah Eaves
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

John Baskerville se narodil v Sion Hill ve vesnici Wolverley, blízko města Kidderminster v hrabství Worcestershire v Anglii. V roce 1726 se přestěhoval do Birminghamu, kde se vyučil v krasopisu a kaligrafii. Živil se výukou psaní a vedení účetnictví. Své služby nabízel také jako kameník a rytec monumentálních nápisů (jedna jeho kamenná deska se dochovala v birminghamské knihovně). Poté začal po vzoru Johna Taylora, obchodovat s lakovanými předměty, které napodobovaly japonskou techniku nazývanou japaning (údajně zjistil tajemství výroby od Johna Taylora tím, že ho sledoval při pochůzkách ve městě a pořizoval suroviny pro výrobu na stejných místech a od stejných dodavatelů jako on).[1] Svůj obchod měl v domě č. 22 v ulici Moor Street[2] a brzy si vydělal značné jmění, což mu v roce 1745 umožnilo přestěhovat se z centra na menší panství v severozápadním okraji města. Zde si postavil dům, který pojmenoval Easy Hill. Ten se stal jeho domovem i dílnou a po jeho smrti i místem odpočinku (Easy Hill shořel během birminghamských nepokojů v roce 1791). Basherville byl členem Královské společnosti umění, řemesel a obchodu a společník některých členů klubu vzdělanců Lunar Society v Birminghamu. Jeho přítelem a obdivovatelem jeho práce byl i americký politik a tiskař Benjamin Franklin. Baskerville byl také přítelem londýnského knihkupce, spisovatele a vydavatele Roberta Dodsleye, od kterého se možná nechal inspirovat nápadem na tvorbu nových písem.

 
Písmo Baskerville
 
Industry and Genius – David Patten (1990)

Tiskem a typografií se začal Baskerville zaobírat kolem roku 1750. Za prvního moderního typografa je většinou považován William Caslon, jehož Baskerville uznával a respektoval. Nespokojen s dosavadní nabídkou písem Jensona a Garamonda, začal vyvíjet svůj vlastní styl, daleko jemnější a výraznější než ostatní. Zkoumal obtížnost čtení odlišných znaků a zjistil, že písma jemných tahů se daleko lépe čtou při tisku v malých velikostech – zejména v knihách. Jeho rytec John Handy měl za úkol odlišit písmo Caslona, a tak byla v roce 1756 konečně dokončena Baskervillova antikva. Co bylo unikátní na Baskervillovi, byl jeho velmi systematický přístup, který neopomíjel jediný aspekt knižní produkce – písmo, sazbu, volbu papíru i tisk, jen aby získal co nejlepší výsledek. Mezi jeho inovace patřil i nový recept na unikátní, lesklý, černý krycí inkoust. Zároveň inovoval tiskový proces používáním horkých měděných desek k vysušení inkoustu, než se stačil vpít hluboko do papíru (metoda horkého tisku). Pracoval s výrobcem papíru Jamesem Whatmanem, aby vytvořil hladší velínový papír, na kterém lépe vyniklo jeho písmo tištěné výrazným černým inkoustem. Baskerville byl také zakladatelem kompletně nového přístupu v typografii, když přidal široké okraje a jako první použil meziřádkový proklad. Nepoužíval žádné linky ani ornamenty. V kompozici stránky vyzdvihl důležitost prázdné plochy a vždy odstraňoval vše, co by mohlo narušit čitelnost. Jeho stěžejními principy byly jednoduchost, elegance a především přehlednost.

Perfekcionismus a zavádění inovací mu ovšem způsobilo finanční ztráty, protože kdyby své publikace úměrně nacenil, nemohla by si je veřejnost dovolit. V roce 1757 publikoval pozoruhodné čtyřdílné vydání Vergiliova básnického díla s použitím vlastního písma. Dokončení trvalo tři roky, ale ohlas byl tak velký, že byl další rok jmenován univerzitním tiskařem na Univerzitě v Cambridge. Následovalo asi 50 klasických děl, které zahrnovaly edice děl Miltona nebo Shakespeara. Jeho publikace si svou odlišností získaly značnou přízeň, ale zároveň byly i kritizovány kvůli velkému kontrastu papíru a černě tištěného písma, v němž Baskerville zvýraznil kontrast mezi silnými a slabými tahy. Pro některé bylo čtení Baskervillových knih bolestivé. Na Univerzitě v Cambridge také v roce 1763 vytiskl své mistrovské dílo – foliantovou Bibli, ačkoli byl sám přesvědčeným ateistou. V letech 1758 – 1763 pracoval kromě Bible ještě na Knize modliteb (Book of Common Prayer). Pro Oxford navrhl v roce 1758 řecké písmo. Poté další čtyři roky nic nevytiskl, dokud ho jeho rivalové v Birminghamu nevyprovokovali k další práci.

Jeho kariéra týkající se vydávání knih, pro něj zřejmě byla i zdrojem frustrace. Ne přímo proto, že z ní neměl finanční zisk, ale kvůli mnoha nepřátelům, zvláště na londýnském knižním trhu. Ti se často naváželi do jeho vzdělání, jeho nezastíraného ateismu a celkově do jeho osobnosti.[1] Baskerville byl údajně velmi okázalá osobnost. Například po Birmingamu jezdil s párem krémově zbarvených koní v kočáru s panely lakovanými technikou japaning jeho výroby.[3] Také žil a měl otevřený vztah se Sarah Eaves, kterou opustil její muž. Baskerville se rozhodl, že se o Sarah a její dvě děti postará, proto jí nabídl bydlení v Easy Hill. Sarah nabídku přijala zdánlivě jako hospodyně, ale vznikl mezi nimi intimní vztah. Jejich svazek ignorující konvence vyvolával nesouhlas a stával se tématem místních drbů.[2] John Baskerville si vzal Sarah Eaves v květnu roku 1764.[4]

Po jeho smrti v roce 1775, Baskervillova písma zakoupilo konsorcium v jehož čele stál francouzský dramatik Beaumarchais. Ten jej zakoupil, aby mohl Baskervillovým písmem nechat vytisknout Voltairovo dílo. Poté Baskervillova písma upadly v zapomnění. Ve 20. letech 20. století je obnovily nové písmolijny jako Linotype, Monotype a další. Písmolijna Emigre vydala populární obrodu Baskervillova písma v roce 1996 s názvem Mrs Eaves, pojmenovaném po Baskervillově ženě, Sarah Eaves.

Smrt a pohřebEditovat

John Baskerville zemřel přirozenou smrtí 8. ledna 1775. Ve své závěti, jakožto přesvědčený ateista, nechal jasné instrukce, že si přeje být pohřben v olověné rakvi v kryptě pod budovou větrného mlýna, který nechal zbudovat na své zahradě. Poté co byl dům prodán v roce 1788 byla stavba odstraněna, ale rakev s ostatky zde zůstala až do roku 1821. Tehdy se majitel pozemku rozhodl vybudovat zde kanál, rakev s ostatky vyjmul a Baskervillovo zachovalé tělo nechal vystavit. Poté byla rakev Baskervillovou rodinou a přáteli tajně pohřbena v kryptě kostela Christ Church. Po demolici kostela v roce 1897 byla rakev znovu pohřbena v katakombách na hřbitově Warstone Lane.[2] V roce 1963 městská rada Birminghamu obdržela petici s požadavkem, aby byly Baskervillovy pozůstatky pohřbeny v nevysvěcené půdě, jak si to sám přál.

PoctaEditovat

Před Baskerville House na náměstí Centenary Square v Birminghamu vznikla v roce 1990 skulptura s Baskervillovým písmem jako pocta tomuto typografovi. Dílo s názvem Industry and Genius vytvořil místní umělec David Patten.

GalerieEditovat

Ukázky Baskervillem vydaných publikací:

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Baskerville na anglické Wikipedii.

  1. a b John Baskerville, Type-Founder and Printer [online]. www.cambridge.org, 2014-9-25 [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. 
  2. a b c John Baskerville [online]. www.mayhematics.com [cit. 2020-04-08]. Dostupné online. 
  3. John Baskerville typeface [online]. BBC, 2018-4-25 [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. 
  4. DICK, Malcolm; ARCHER-PARRÉ, Caroline. John Baskerville: Art and Industry of the Englightenment. Oxford: Oxford University Press, 2018. 269 s. Dostupné online. ISBN 1786948605. S. 1-72. 

Externí odkazyEditovat