John Bargrave
John Bargrave (1610, Kent – 11. května 1680, Canterbury), byl anglický spisovatel a kanovník Canterburské katedrály.[1]
| John Bargrave | |
|---|---|
| kanovník katedrály v Canterbury | |
 Znak rodiny Bargrave | |
| Církev | Anglikánská církev |
| Jmenování | 1662 |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 1610 |
| Místo narození | Anglie, Kent |
| Datum úmrtí | 11. května 1680 |
| Místo úmrtí | Anglie, Canterbury |
| Povolání | spisovatel a kanovník |
| Alma mater | Peterhouse |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
John Bargrave se narodil v Kentu v roce 1610 jako syn kapitána Johna Bargrave a Jane Crouch. Jeho otec bojoval v anglicko-španělské válce. Vrátil se do farnosti Bridge v Kentu, kde se oženil. Rodina Bargrave byla místní šlechtou, což umožnilo sňatek Johna Bargrave staršího s dcerou londýnského zámožného obchodníka Gilese Croucha, který později postavil impozantní rodinný dům známý jako Bifrons v nedalekém Patrixbourne.[2][3] John Bargrave mladší, syn Johna Bargrave staršího byl synovcem Isaaca Bargrava, děkana katedrály v Canterbury. V roce 1665 se Bargrave oženil s dobře zajištěnou vdovou Frances Osborne.
John Bargrave byl nejprve vzděláván na Královské škole v Canterbury a poté na St. Peter's College v Cambridge. Na škole se stal knihovníkem a poté v roce 1637 se stal členem koleje.[2] Bargraveův strýc Isaac byl velkým zastáncem monarchie, a tím i Cavaliers, a po vypuknutí anglické občanské války v roce 1642 byl proto uvězněn. Následující rok byl Isaac propuštěn z místa kanovníka a brzy poté zemřel. John Bargrave musel kolej opustit.
Cesty po Evropě editovat
Poté Bargrave cestoval po evropském kontinentu. V letech 1646 a 1647 byl v Itálii se svým synovcem Johnem Raymondem. V Římě byl v letech 1650, 1655 a 1659–1660 a sledoval zde politické pletky (i když ne v jakékoli oficiální funkci) kolem papežské konkláve z roku 1655.
Na vlastní kůži zažil moc římské inkvizice a byl zasvěcen do dění na papežském dvoře v Římě; poznal katolické kardinály a církevní skandály.
Později editovat
Po restauraci Stuartovců na anglickém trůnu se vrátil do Kentu a v roce 1662 byl jmenován kanovníkem Canterburské katedrály.
Bezprostředně po tomto povýšení odcestoval s arciděkanem Selleckem na nebezpečnou výpravu, která měla za cíl vykoupit anglické zajatce v Alžíru. Na jejich vykoupení bylo biskupy a duchovenstvem upsáno deset tisíc liber. Úspěšně se vykonal své poslání a zbytek života strávil doma. Dne 11. května 1680 zemřel v Canterbury.
Spisy editovat
Jediným Bargravovým přínosem pro literaturu je spis zvaný „Pope Alexander the Seventh and the College of Cardinals (Papež Alexandr VII. a kardinálský sbor)“,[4] původně napsaný v roce 1660. John Bargrave ho sepsal v Římě a původně nebyl určen k publikaci.
Práce sestává z útržků vybraných ze tří současných italských publikací: "La Giusta Statura de'Porporati", "Il Nipotismo di Roma" a "Il Cardinalismo di Santa Chiesa".
Bargraveovo dílo upravil James Craigie Robertson pro společnost "Camden Society" v roce 1867 podle zápisků Johna Bargrava doplněné katalogem kuriozit, které Bargrave získal na svých cestách. Jeho kabinet kuriozit, doplněný jezdeckými botami a miniaturou jeho a jeho mladých přátel Raymonda a Alexandra Chapmana od malíře Matteo Bolgniniho, je stále v katedrální knihovně v Canterbury.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Bargrave na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Under the Sign: John Bargrave as Collector, Traveler, and Witness by Stephen Bann, Michigan, 1995
- ↑ a b The Bargrave Collection by Canterburská katedrála (2009)
- ↑ The home became the seat of Elizabeth Conyngham, Marchioness Conyngham during the 18th century.
- ↑ Pope Alexander the Seventh and the College of Cardinals by John Bargrave, edited by James Craigie Robertson (reprint; 2009)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Bargrave na Wikimedia Commons - Chaney, Edward, The Grand Tour and the Great Rebellion (Geneva, 1985)
- Chaney, Edward, The Evolution of the Grand Tour (rev. ed., London, 2000, the Bolognini miniature of Bargrave and his protégés looking at a map of Italy is on the cover).
- Chaney, Edward, "Roma Britannica and the Cultural Memory of Egypt: Lord Arundel and the Obelisk of Domitian", in Roma Britannica: Art Patronage and Cultural Exchange in Eighteenth-Century Rome, editoři: D. Marshall, K. Wolfe a S. Russell, British School at Rome, 2011, s. 147–70
