Canterburská katedrála

katedrála v Canterbury
(přesměrováno z Katedrála v Canterbury)

Canterburská katedrála nacházející se v Canterbury je jednou z nejstarších a nejznámějších dochovaných křesťanských staveb v Anglii a je součástí světového dědictví. Je také katedrálou arcibiskupa canterburského, vedoucího představitele anglikánské církve. Její formální označení zní Katedrála a metropolitní kostel Ježíše Krista v Canterbury (Cathedral and Metropolitical Church of Christ at Canterbury).

Canterburská katedrála
Místo
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevanglikánství
Zasvěcenísvatý Petr
Architektonický popis
ArchitektWilliam of Sens a William the Englishman
Stavební slohrománská architektura, gotická architektura v Anglii, normanský sloh a gotika
Výstavba7. století a 597
Specifikace
Délka157 m a 54 m
Šířka22 m a 57 m
Výška72 m a 24 m
Další informace
AdresaCanterbury, Canterbury, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Oficiální webOficiální web
Kód památky1336823
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Normanská věž před jejím zbořením

Založení

editovat

Prvním arcibiskupem byl Augustin z Canterbury, původně opat opatství Svatého OndřejeŘímě. Roku 597 byl vyslán papežem Řehořem Velikým na misii do anglosaské Anglie. Augustin založil katedrálu roku 602 a věnoval ji Ježíši Kristovi.

Augustin také založil za hranicemi města benediktýnské opatství Svatého Petra a Pavla. To bylo později věnováno jeho památce a po dlouhé období bylo používáno jako místo posledního odpočinku canterburských arcibiskupů. Toto opatství spolu s kostelem Svatého Martina je také součástí světového dědictví.

Anglosaské období

editovat

Druhá stavba byla vybudována na tomtéž místě arcibiskupem Cuthbertem (740758) a věnována Janu Křtiteli. O dvě staletí později arcibiskup Oda z Canterbury (941958) nechal provést rekonstrukci, jejíž součástí bylo i prodloužení hlavní chrámové lodi. Součástí reforem prováděných Dustanem z Canterbury byla i výstavba benediktýnského kláštera v sousedství katedrály.

Saská katedrála byla těžce poškozena při útoků Vikingů na Canterbury v roce 1011. Arcibiskupové Lyfing a Aethelnoth nechali dostavět západní apsidu jako oratoř Svaté Marie.

Normanské období

editovat

Po ovládnutí Anglie Normany roku 1066 se stal prvním normanským arcibiskupem Lanfrank z Pavie. Ten nechal postavit na ruinách původní stavby katedrálu v normanském slohu, jejímž vzorem bylo opatství v Caen, kde byl Lanfranc dříve opatem. Nová katedrála byla vysvěcena roku 1077. Arcibiskup Anselm z Canterbury (10901109) významně rozšířil chór na východ aby zajistil dostatečný prostor pro mnichy kláštera. Pod ní nechal vybudovat velkou a nádherně zdobenou kryptu, která je největší svého druhu v Anglii.

 
Mozaikové okno s portrétem Tomáše Becketa

Tomáš Becket

editovat

Důležitým momentem v historii katedrály byla vražda Tomáše Becketa v severovýchodní příčné lodi 29. prosince 1170 vojáky Jindřicha II. Tento král měl časté spory s Becketem a uvádí se, že prohlásil Kdo mě zbaví tohoto nezkrotného kněze?. Jeho vojáci toto zvolání vzali doslova a Becketa zavraždili v jeho vlastní katedrále.

Po ničivém požáru roku 1174, který zničil celé východní křídlo, byl přestavěn chór a je tak důležitou ukázkou rané anglické gotiky. Později byl přistavěn kostel Nejsvětější Trojice jako relikviář pozůstatků Tomáše Becketa. Korunovací věž byla postavena v jeho východní části a je zde uchována jeho koruna, která mu spadla z hlavy při jeho vraždě. Dalšími významnými osobnostmi pohřbenými v katedrále jsou mimo jiné Černý princ EduardJindřich IV. Anglický.

 
Černý princ Eduard

.[1] Příjmy od poutníků navštěvujících Becketovy ostatky, jež měly mít hojivé účinky, významně financovaly další přestavby katedrály a okolních staveb.

14. až 16. století

editovat

Převor Chillenden (13901410) nechal přestavět hlavní chrámovou loď v perpendikulárním slohu, ale ponechal normanské východní křídlo v jeho původní podobě. Lanfranckova normanská věž byla zbořena roku 1430. Její rekonstrukce byla zahájena roku 1490 a byla dokončena roku 1510 a vznikla tak věž vysoká 90,5 m.

V době rušení anglických klášterů, kdy byly uzavírány všechny církevní zařízení, byla katedrála opatstvím. V březnu roku 1539 se vrátila do předchozího stavu jako kolej světských učení.

Nedávná historie

editovat

Původní normanská věž byla z důvodu statických problémů zbořena na počátku 18. století. V 30. letech 19. století byla nahrazena dvojicí věží na jihozápadním okraji v perpendikulárním slohu. To byla poslední velká přestavba katedrály.

Ruiny románské ubytovny byly v 19. století nahrazeny neogotickou knihovnou a archívem. Tato stavba byla zničena leteckou pumou, určenou vlastní katedrále, která však minula svůj cíl, při náletu v době druhé světové války. O několik let později byla rekonstruována do původní podoby.

Reference

editovat
  1. PEPIN, David. Cathedrals of Britain. New York: Shire Publications Ltd., 2016. 580 s. Dostupné online. S. 78. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat