Johannes Willebrands

nizozemský kardinál, arcibiskup Utrechtu

Johannes kardinál Willebrands (4. září 1909 Bovenkarpsel2. srpna 2006 Denekamp) byl nizozemský římskokatolický kněz, arcibiskup Utrechtu a nizozemský primas, vysoký úředník římské kurie.

Johannes Willebrands
Johannes Willebrands (1982)
Johannes Willebrands (1982)
Narození4. září 1909
Bovenkarspel
Úmrtí2. srpna 2006 (ve věku 96 let)
Denekamp
Místo pohřbeníUtrecht
Alma materPapežská univerzita svatého Tomáše Akvinského
Povoláníteolog, katolický kněz a katolický biskup
Oceněnírytíř velkokříže Oranžsko-nasavského řádu (1969)
Řád svatého, apoštolům rovného, velikého knížete Vladimíra
čestný doktor Mnichovské univerzity
Nábož. vyznáníkatolická církev
FunkceSecretary of the Pontifical Council for Promoting Christian Unity (1960–1969)
titulární biskup (od 1964)
President of the Pontifical Council for Promoting Christian Unity (1969–1989)
kardinál (od 1969)
Roman Catholic Archbishop of Utrecht (1975–1983)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Erb Johannese Willebrandse

Biografie editovat

Kněz editovat

 
Náhrobek arcibiskupa J. Willebrandse

Studoval v semináři ve Warmondu a zde také přijal 26. května 1934 kněžské svěcení. Po svěcení pokračoval ve studiích na Papežské univerzitě Angelicum. Po návratu do vlasti působil jako kněz v diecézi Haarlem a přednášel v semináři ve Warmondu (v letech 1945 – 1960 zde byl rektorem).V červnu 1960 byl jmenován sekretářem ve vatikánském Sekretariátu pro jednotu křesťanů. Jako expert se účastnil jednání Druhého vatikánského koncilu.

Biskup a kardinál editovat

V červnu 1964 byl jmenován titulárním biskupem Mauriana, biskupské svěcení mu udělil papež Pavel VI.. V dubnu 1969 se stal prezidentem Papežské rady pro jednotu křesťanů, při konzistoři o dva týdny později byl jmenován kardinálem. V prosinci 1975 byl jmenován arcibiskupem Utrechtu, primasem a zároveň vojenským vikářem v Nizozemsku, své postavení v římské kurii si zachoval. Účastnil se obou konkláve v roce 1978. V listopadu 1982 rezignoval na funkci nizozemského vojenského vikáře, o rok později také na funkci arcibiskupa Utrechtu. V prosinci 1989 rezignoval na funkci prezidenta Papežské rady pro jednotu křesťanů. Byl posledním kardinálem, který vykonával úřad komořího kardinálského kolegia před zrušením této funkce v roce 1995. Od smrti kardinála Corrado Bafileho v únoru 2005 byl nejstarším žijícím kardinálem. V roce 1997 odešel do františkánského kláštera v Denekampu, kde zemřel v roce 2006.

Externí odkazy editovat

Související články editovat