Otevřít hlavní menu

Johann Carl Hickel (též v pořadí Carl Johann Hickel nebo pod pseudonymem Carl Johann Heinrich) (11. září 1811 Vídeň28. září 1855 Vídeň) byl rakouský dramatik a novinář působící zejména (v letech 1845–55) v Praze.

Johann Carl Hickel
Narození 11. září 1811
Vídeň
Úmrtí 28. září 1855
Vídeň
Místo pohřbení hřbitov svatého Marka
Pseudonym Carl Johann Heinrich
Povolání dramatik, libretista, divadelní kritik
Národnost německá
Období romantismus
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Byl původně určen k vojenské službě a po nějakou dobu sloužil u vojska, poté však z něj vystoupil a věnoval se žurnalistice (básně a drobné prózy) a divadlu, a to nejprve ve Vídni a od roku 1845 v Praze. Od svého příchodu spolupracoval se Stavovským divadlem, kde jeho první prací byla slavnostní hra k otevření železnice z Vídně do Prahy. V revolučním roce 1848 se zapojil do politiky na radikálním křídle, byl sympatizantem Repealu, členem Národního výboru a od dubna do července 1848 vydával vlastní list Der Freund des Volkes (Přítel lidu), ve kterém se mj. zasazoval o společný postup Čechů a Němců při prosazování občanských svobod.

V roce 1849 politiky zanechal; řada jeho děl oslavujících císaře svědčí o nové loajalitě. V té době se stal dramaturgem Stavovského divadla, zejména odpovědným za provoz letní arény ve Pštrosce. V letech 1850–1854 také vydával vlivný německojazyčný časopis Salon s podtitulem Listy pro umění, literaturu a společenský život. Pro neshody s vedením divadla je roku 1853 opustil a v roce 1855 se vrátil do Vídně, aby působil v Josefovském divadle (Theater in der Josefstadt). Ještě v témže roce však zemřel na tyfus.

Těžiště jeho díla spočívalo v žurnalistické práci a dále v krátkých prózách, zejména s historickými náměty, a v poezii. Pro divadlo ve Vídni a později i v Praze napsal řadu příležitostných kusů k dynastickým (narozeniny a svatba císaře Františka Josefa) i jiným (otevření pražsko-drážďanské železnice, smuteční slavnost na smrt Mendelssohna) příležitostem. Vedle toho však psal i hry historického a — zejména pro "svou" arénu ve Pštrosce — populárního rázu. Zajímal se však velice též o hudbu, které věnoval řadu kritických článků (zasazoval se např. o uvedení oper Richarda Wagnera). Výrazem tohoto zájmu je i jeho autorství několika operních libret pro české skladatele, jakož i oblíbené parodie na známé opery jeho doby.

Dílo (výběr)Editovat

  • Pirát benátský (Der Pirat von Venedig), historická hra (1846)
  • Epheuranken, soubor historických próz (1848)
  • Karel IV. aneb Strašidelná noc v Pise (Karl IV. oder die Schreckensnacht in Pisa), vlastenecká hra k výročí založení pražské univerzity (1848)
  • Luciferovy dcery (Die Töchter Luzifers), hra s hudbou a tancem (1849)
  • Mořský géz (Der Meergeuse), libreto k opeře Františka Škroupa (1851)
  • Prorok (Ein Prophet), operní parodie (1851)
  • Lesní kvítek (Die Waldblume), libreto k opeře Jana Bedřicha Kittla (1852)
  • Kolumbus (Columbus), libreto k opeře Františka Škroupa (1852)
  • Othelík, kulturněhistorický mouřenín (Othellerl, der kulturhistorische Mohr), operní parodie (1853)
  • Obrazy a zvuky z Mariánských Lázní (Bilder und Klänge aus Marienbad), sbírka básní (1854)
  • Rakouské císařské písně (Österreichische Kaiserlieder), sbírka básní (1855)
  • Dvůr paní Lásky — Vádemékum zamilovaných (Der Minnehof — Ein Vademecum der Liebenden), sbírka básní (1855)

LiteraturaEditovat

  • PETRÁNĚK, Pavel. František Škroup: Der Meergeuse a dokumenty ke Škroupově operní tvorbě. Sborník k premiéře Národního divadla 2003. Praha: Národní divadlo, 2003. S. 13-15. (česky) 
  • LUDVOVÁ, Jitka. Hickel Carl Johann. In: LUDVOVÁ, Jitka. Hudební divadlo v českých zemích: Osobnosti 19. století. Praha: Divadelní ústav, 2005. ISBN 80-7008-188-0, ISBN 80-200-1346-6. S. 194-197. (česky)