Jan Sádlo ze Smilkova

český šlechtic

Jan Sádlo ze Smilkova nebo též z Miličína a Kostelce († 20. října 1421 Praha) patřil mezi představitele nižší šlechty z reformního kruhu na dvoře Václava IV., kde zastával významné funkce. Po vypuknutí husitské revoluce se stal spojencem pražanů, které zastupoval v prozatímní vládě zvolené na Čáslavském sněmu. Patřil k odpůrcům Jana Želivského a svůj spor s ním zaplatil životem.

Jan Sádlo ze Smilkova
Úmrtí20. října 1421
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

V královských službách byl Jan Sádlo již pravděpodobně v roce 1412, kdy je v Kronice university pražské (Chronicon Universitatis pragensis) zmiňován vedle Jindřicha Lefla z Lažan a Jana Řitky z Bezdědic jako Husův sympatizant.[1] Byl členem královské rady, správcem královských financí, purkrabím na Bezdězu a královským lovčím. Nejvýznamnějšího úřadu dosáhl v roce 1419, kdy jej Václav IV. jmenoval karlštejnským purkrabím. Po Václavově smrti ho Zikmund koncem téhož roku v úřadu nahradil Zdeslavem Tluksou z Buřenic (za odstoupení Karlštejna dostal od Zikmunda zboží litomyšlského biskupství, takže se vyskytly spekulace, že dočasně přešel na jeho stranu).[2]

Podle většiny zpráv byl věrným husitou. V roce 1415 připojil svou pečeť na stížný list proti upálení Jana Husa a jako účastník sněmu konaného 5. září 1415 na Starém Městě pražském se stal členem branného svazu husitské šlechty. Spolu s Leflem, Řitkou a Petrem Zmrzlíkem je jmenován v anonymní satirické skladbě proti viklefistům z roku 1417.[3] Zprávy o jeho aktivitách v roce 1420 nejsou, ale dle Vavřince z Březové byl mužem, který „vytrvale stál s pražany za evangelickou pravdu.“[4] Na Čáslavském sněmu v červnu 1421 byl zvolen za pražskou stranu jako jeden ze sedmi nižších šlechticů do dvacetičlenné prozatímní vlády.

V srpnu 1421 se v Kutné Hoře konal sněm, který měl řešit otázku českého krále. Praha, kde v té době měl hlavní slovo Želivský, původně nechtěla na sněm poslat plnohodnotné vyslance. Jejich účast si vymohli si až Jan Sádlo a Oldřich Vavák.[2] Sádlo, který patřil spíše ke konzervativnímu křídlu, při tom zaútočil na Želivského, že se pro kněze nehodí věnovat se světským záležitostem. Počátkem září 1421 se měla u Slaného sejít husitská vojska, aby společně táhli k Žatci proti křižákům, a Sádlo tam se svými oddíly nedorazil. Za to ho Želivský a jeho přívrženci obvinili ze zrady. Konšelé Sádlovi poskytli glejt zaručující bezpečnost, takže odjel do Prahy obhájit svou šlechtickou čest. Den před jeho příjezdem však inicioval Želivský v Praze převrat, což mu umožnilo rychle se zbavit odpůrce. Sádlo byl po příchodu do radnice zajat a ještě v noci bez soudu popraven.

Vstoupil skoro o nešporní hodině na radnici, aby se ospravedlnil, byl od konšelů zajat a téhož dne o druhé hodině noční sťat, aniž se mu dostalo svátostné posily věřících, ač se jí horlivě domáhal. A jeho tělo bylo na zítří bez jakéhokoli obřadu u svatého Mikuláše pochováno.
— Husitská kronika [4]

Rodina a majetekEditovat

Základem rodového majetku byl nejspíš Smilkov. Z této zemanské rodiny jsou známi ještě stejnojmenný strýc a bratr Chval. Kostelec (nad Sázavou, nyní Zbořený Kostelec) a městečko Miličín, podle nichž se Jan také psal, získal asi ve službách krále Václava.[2] V roce 1415 koupil Jan Sádlo dům na Novém Městě pražském. Po jeho popravě byl dům zabaven, ostatní majetek snad podržela vdova Marta z Březí, která se později provdala za Jana z Hrádku, jinak z Kralovic (mezi lety 1426 a 1434 sirotčího hejtmana). Kostelec prodal jeho syn Jan asi v roce 1443 Kunši Rozkošovi z Dubé.[5]

ReferenceEditovat

  1. NOVOTNÝ, Václav. M. Jan Hus. Život a učení. Díl I. Život a dílo. Část 2. Praha: [s.n.], 1921. S. 167. 
  2. a b c VANČUROVÁ, Sylvie. Osobnost Jana Sádla ze Smilkova. Diplomová práce. Praha: Univerzita Karlova, 2012. Dostupné online. 
  3. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. I, Doba vymknutá z kloubů. Praha: Historický ústav AV ČR, 1993. 498 s. S. 284. 
  4. a b BŘEZOVÉ, Vavřinec z. Husitská kronika, Píseň o vítězství u Domažlic. Praha: Svoboda, 1979. S. 260. 
  5. Hrad Zbořený Kostelec. www.hrady.cz [online]. [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. (česky)