Otevřít hlavní menu

Jan Rosůlek

český architekt a římskokatolický duchovní

Jan Rosůlek (4. dubna 1900 Plzeň[1]27. listopadu 1990[2] Praha) byl český architekt a římskokatolický kněz, člen piaristického řádu.

Pater
Ing. Jan Rosůlek, O. Piar. Schol.
Církev římskokatolická
Zasvěcený život
Institut piaristé
Noviciát 1945 Mikulov
Sliby 29. října 1950
Svěcení
Kněžské svěcení 1951
Osobní údaje
Datum narození 4. dubna 1900
Místo narození Plzeň
Datum úmrtí 27. listopadu 1990 (ve věku 90 let)
Místo úmrtí Praha
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Blízká osoba Marie Rosůlková rodná sestra
Povolání architekt, římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

V letech 1918-1924 vystudoval stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze u profesora Antonína Engela.[3] Druhou státní zkoušku z pozemního stavitelství a architektury složil v roce 1925.[4] Po absolvování školy pracoval u stavitele Severina Ondřeje v Praze a u Aloise Špalka v Plzni. Od roku 1926 byl členem Devětsilu. Mimo jiné projektoval kožní pavilon nemocnice Na Bulovce v Praze.[5]

RodinaEditovat

V roce 1927 se oženil, manželům se narodila dcera. V roce 1941 bylo manželství rozloučeno.

Jeho sestrou byla česká herečka Marie Rosůlková.

KnežstvíEditovat

V roce 1945 vstoupil do piaristického kláštera v Mikulově[6]. Nižší kněžské svěcení obdržel v roce 1947. Poté, co dostal souhlas od Kongregace ritů v Římě, složil řádové sliby dne 29. října 1950. Studoval bohosloví nejprve v Bratislavě, poslední ročník pak na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze. Studia zakončil v roce 1951. Dne 10. března 1951 sloužil svou primici v kostele svatých Petra a Pavla na Vyšehradě. Od téhož roku do roku 1961 působil neformálně jako kaplan v Nuslích. Dne 2. února 1961 mu byl bez udání důvodů odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Sloužit mše mohl tedy následně pouze soukromě, což činil v kostele Bolestné Panny Marie při klášteře a nemocnici svaté Alžběty Na Slupi.[4]

V květnu 1968 mu byl souhlas k výkonu duchovenské činnosti navrácen. Působil jako výpomocký duchovní v kostele sv. Michaela archanděla v Praze-Podolí.[4][7] Od roku 1980 pak převzal správu farnosti a vykonával ji až do své smrti v roce 1990.[4] V této době žil se svou sestrou Marií v kubistickém trojdomě na Rašínově nábřeží.[8]

V roce 1970 byl jmenován arcibiskupským notářem.[4]

DíloEditovat

 
Projekt dermatologicko-venerologického pavilonu, Praha-Bulovka, 1936

ProjektyEditovat

  • 1924 Sokolovna v Plzni
  • 1925 Národní dům v Banské Bystrici
  • 1931 Pavilon prosektury v areálu Nemocnice na Bulovce (spolu s V. Jedličkou a F. X. Nevolem)[6]

RealizaceEditovat

  • 1925–1927 Nájemní dům, Zikova čp. 522/XIX., Praha – Dejvice[9]
  • 1925–1928 Nájemní dům, Radlická čp. 2485/XIII., Praha – Smíchov[9]
  • 1927 Nájemní domy, Žateckých čp. 761 – 763/XIV., Praha – Nusle[10]
  • 1927–1928 Nájemní dům, Plzeňská čp. 441/XVII., Praha – Košíře[11]
  • 1927–1929 Vlastní vila, Na viničních horách čp. 773/XIX., Praha – Dejvice[12]
  • 1929–1930 Nájemní dům, Křišťanova čp. 1678/XI., Praha – Žižkov[13]
  • 1930–1931 Blok obytných domů Městské pojišťovny v Dejvicích (spolu s Evženem Linhartem)
  • 1935–1936 Dermatovenerologický pavilon Nemocnice na Bulovce, Praha – Libeň[3][2][14][15][16]

Jeho stavby byly zveřejněny v časopisu Stavitel a Stavba.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 761 pages s. ISBN 8020009698, ISBN 9788020009692. OCLC 56664558 S. 560. 
  3. a b ROSŮLEK Jan. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e Archiv Arcibiskupství pražského - personálie kněží
  5. Zdeněk Lukeš. Vzpomínka na Jana Rosůlka. Neviditelný pes [online]. 2009-8-25 [cit. 2012-9-18]. Dostupné online. 
  6. a b Slovník českých a slovenských výtvarných umělců / 13 1950-2004 : Ro - Se.. Vyd. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall 365 Seiten s. ISBN 8086171191, ISBN 9788086171197. OCLC 163119027 S. 58-59. 
  7. KORONTHÁLY, Vladimír. Almanach duchovních Arcidiecéze pražské ve 20. století a lexikon farností Arcidiecéze pražské 1948-2010.. Redakce Marie Kolářová. Svazek Díl II., M-Ž. Praha: Arcibiskupství pražské, 2013. 586 s. Kapitola Rosůlek, Jan, s. 240. 
  8. NOVÁKOVÁ, Jolana. Pod Vyšehradem můžete vidět kolonii kubistických domů [online]. Praha: ČRo, 2015-03-02 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  9. a b ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu : Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Ilustrace Jan Malý. 2. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8. S. 236, 530, 544. 
  10. ŠVÁCHA, 1994, str. 544
  11. ŠVÁCHA, 1994, str. 527
  12. ŠVÁCHA, 1994, str. 298
  13. ŠVÁCHA, 1994, str. 514
  14. KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLAPETA, Vladimír. Dermatovenerologický pavilon. In: Praha : Architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 1998. ISBN 80-901562-3-1. S. 148.
  15. ŠVÁCHA, 1994, str. 435
  16. ŠLAPETA, Vladimír. Praha 1900-1978. 1. vyd. Praha: Nátodní technické muzeum, 1978. 96 s. S. 51. 

LiteraturaEditovat

  • KORONTHÁLY, Vladimír. Almanach duchovních Arcidiecéze pražské ve 20. století a lexikon farností Arcidiecéze pražské 1948-2010.. Redakce Marie Kolářová. Svazek Díl II., M-Ž. Praha: Arcibiskupství pražské, 2013. 586 s. Kapitola Rosůlek, Jan, s. 240. 
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu : Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Ilustrace Jan Malý. 2. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8. 
  • VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 761 s. ISBN 8020009698, ISBN 9788020009692. OCLC 56664558 S. 560. 

Externí odkazyEditovat

  • ROSŮLEK Jan. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (česky)