Wikipedie

Severin Ondřej

český architekt

Severin Ondřej (8. ledna 1889 Hořepník[1] – 8. července 1964) byl český architekt. Jeho nejznámějšími stavbami jsou budovy Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 6 – Dejvicích.

Severin Ondřej
Narození8. ledna 1889
Hořepník
Úmrtí8. července 1964 (ve věku 75 let)
Místo pohřbeníBubenečský hřbitov
Povoláníarchitekt a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelČeské vysoké učení technické v Praze
PříbuzníAugustin Ondřej (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině učitele v Hořepníku Františka Ondřeje (1865-??) a jeho manželky Marie, rozené Kupšovské (1869–??).[1] Od roku 1893 byla rodina policejně hlášena na Smíchově (dnes Praha), kde byl František Ondřej učitelem na měšťanské škole. Severin Ondřej byl druhý z pěti dětí.[2] Jeho starší bratr Augustin (1887–1956) se stal profesorem mineralogie.[3]

Maturoval v roce 1907 na vyšší reálce v Praze. Poté studoval na vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT, kde složil v roce 1912 druhou státní zkoušku a v roce 1917 doktorát technických věd (datum promoce 21. července 1917)[4][5]. Během studia pracoval v ateliéru profesora Theodora Petříka.[6] V roce 1921 byl jmenován profesorem pozemního stavitelství na České vysoké škole technické v Praze.[7] Současně byl státním radou při ministerstvu veřejných prací.[5]

Po uzavření českých vysokých škol nacisty byl poslán na "dovolenou s čekatelným". K výuce se vrátil v červnu 1945. V březnu 1948 navrhl rozdělení studia na fakultě architektury a pozemního stavitelství na dva obory: architekturu a urbanismus a občanské stavby. Tento jeho návrh byl fakultní radou schválen. V roce 1955 byl jmenován proděkanem fakulty pro vědecko-výzkumnou činnost.[6]

 
Hrobka rodiny Ondřejovy na Bubenečském hřbitově

Zemřel roku 1964, patrně v Praze. Pohřben byl v rodinné hrobce na Bubenečském hřbitově.

Rodinný život editovat

Dne 21. března 1936 se v Českých Budějovicích oženil s Mariannou Weberovou.[1]

Stavby editovat

  • 1913 Nájemní domy na Smíchově[5]
  • 1918 přestavba arcibiskupského zámku v Onšově[5]
  • 1923–1927 Česká měšťanská škola chlapecká a dívčí, Smetanova 7, Duchcov
  • 1925–1933 Vysoká škola chemicko-technologického inženýrství, Technická 5, čp. 1905, Praha 6 – Dejvice
  • 1927 Rodinný dům, Wolkerova 10, čp. 565, Praha 6 – Bubeneč[5]
  • 1928 Dům Augustina Ondřeje, Na Kotlářce 8, čp. 1082, Praha 6 – Dejvice[5]
  • 1929 návrh vodojemu v Klecanech[5]
  • Činžovní dům, Jugoslávských partyzánů 34, čp. 736, Praha 6 – Bubeneč. Stavba této budovy je popisována v knize Stavba domu v praksi : provedení stavby od jejího založení až do úplného ukončení z roku 1932
  • Úřední budova v Českém Těšíně[8]
  • Úřední budova v Roudnici nad Labem[8]

Spisy editovat

  • Používání betonu při stavbě obytných budov a vývoj této otázky. Praha : Stavby, 1922
  • Stavba domu v praksi : provedení stavby od jejího založení až do úplného ukončení.
    • 1. vyd. Praha : vlastní náklad, 1932, dva svazky,
    • 2. vyd. V Praze : Ústav pro učebné pomůcky průmyslových a odborných škol, 1946, 276 s.
    • 3. vyd. Stavba domu v praxi. Díl I., Náčrty, stavební plány, prováděcí plány, provedení stavby domu ze 30. let až do hlavní rovnosti, Praha : Grada, 2002, 214 s., ISBN 80-247-0262-2
    • 3. vyd. Stavba domu v praxi. Díl II, Provedení stavby domu ze 30. let od hlavní rovnosti až do úplného ukončení, Praha : Grada, 2002, 202 s., ISBN 80-247-0263-0
  • Dřevěné konstrukce, Praha : Technicko-vědecké vydavatelství, 1952, 161 s.

Přispíval rovněž do odborných časopisů, jako byly Architektonický obzor, Architekt, Zprávy veřejné služby technické či Zemědělský archiv.[6]

Galerie editovat

  •  
    VŠCHT, budova A
  •  
    VŠCHT, budova B

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b c Matrika narozených, Hořepník, 1833-1893, snímek 232, Záznam o narození a křtu a poznámka o sňatku
  2. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Františka Ondřeje
  3. ↑ Matrika narozených, Hořepník, 1833-1893, snímek 224, Záznam o narození a křtu
  4. ↑ Zprávy osobní a rodinné - Promoce. Národní listy. 20. 7. 1917, s. 5. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g VLČEK, Pavel. Ondřej, Severin. In: Pavel Vlček a kolektiv. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 459.
  6. ↑ a b c JOSEFOVIČOVÁ, Milena. Severin Ondřej (1889–1964). Akademický bulletin Akademie věd České republiky. 10. 2014. Dostupné online. ISSN 1210-9525. 
  7. ↑ SETNIČKA, Josef. Ondřej, Severin. In: Ottův slovník naučný nové doby. Praha - Litomyšl - Polička: Paseka / Argo, 2001. ISBN 80-7185-385-2, ISBN 80-7203-384-0. Svazek IV / 2. S. 753.
  8. ↑ a b TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Tvar : nakladatelství Svazu čs. výtvarných umělců, 1950. S. 225–226. 

Literatura editovat

  • VLČEK, Pavel. Ondřej, Severin. In: Pavel Vlček a kolektiv. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 459.
  • SETNIČKA, Josef. Ondřej, Severin. In: Ottův slovník naučný nové doby. Praha - Litomyšl - Polička: Paseka / Argo, 2001. ISBN 80-7185-385-2, ISBN 80-7203-384-0. Svazek IV / 2. S. 753.
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Tvar : nakladatelství Svazu čs. výtvarných umělců, 1950. S. 225–226. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Severin_Ondřej&oldid=22955940“