Jan Němec (politik)

český ministr spravedlnosti ČR, člen České národní rady, politik a starosta

Jan Němec (21. prosince 1913 Jindřichův Hradec – ???[1][2]) byl český a československý politik Československé sociální demokracie, po roce 1948 Komunistické strany Československa, poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR, Národního shromáždění ČSSR, Sněmovny lidu Federálního shromáždění a České národní rady, za normalizace ministr spravedlnosti České socialistické republiky.

JUDr. Jan Němec
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1948 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1954
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1964 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1971 – 1986
Ministr spravedlnosti České soc. rep.
Ve funkci:
1969 – 1981
PředchůdceVáclav Hrabal
NástupceAntonín Kašpar
Předseda MNV Hradec Králové
Ve funkci:
1945 – 1948
PředchůdceJosef Šklíba
NástupceJosef Pikhart
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD
KSČ

Narození21. prosince 1913
Jindřichův Hradec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí???
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik
OceněníŘád práce
Řád Vítězného února
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.


Biografie editovat

Narodil se roku 1913 v Jindřichově Hradci. Roku 1932 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci.[3] Absolvoval Právnickou fakultu University Karlovy v Praze.[4]

V období let 1945–1948 byl předsedou Místního národního výboru v Hradci Králové.[5] Byl členem ČSSD. Během únorového převratu v roce 1948 patřil v rámci sociální demokracie, ze které byl výkonným výborem strany 23. února 1948 vyloučen,[6] k frakci loajální vůči KSČ, která v sociálně demokratické straně převzala moc a v červnu 1948 se sloučila s KSČ.

Zastával vysoké vládní a stranické funkce. Po sloučení ČSSD s KSČ byl v červnu 1948 kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem ÚV KSČ a XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ a XV. sjezd KSČ ho opětovně zvolil členem ÚV KSČ. Ve vládě Josefa Kempného a Josefa Korčáka, druhé vládě Josefa Korčáka a třetí vládě Josefa Korčáka byl v letech 19691981 ministrem spravedlnosti České socialistické republiky. Angažoval se rovněž ve Svazu československo-sovětského přátelství, kde působil v letech 19611970 jako jeho ústřední tajemník, v letech 19701982 jako místopředseda jeho ústředního výboru a v letech 1970–1982 i coby předseda české sekce této organizace. V roce 1960 a znovu v letech 1963 a 1968 mu byl udělen Řád práce a v roce 1973 Řád Vítězného února.[5]

Opakovaně zasedal i v nejvyšších zákonodárných sborech. Po parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSSD. Mandát ale nabyl až dodatečně v dubnu 1948 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Vilém Bernard. V parlamentu setrval jen krátce do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za ČSSD ve volebním kraji Hradec Králové (od června 1948 přešel do poslaneckého klubu KSČ). V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1954. Znovu se v parlamentu objevil až po volbách do Národního shromáždění roku 1964 (nyní jako poslanec Národního shromáždění ČSSR). Zasedal zde do konce funkčního období roku 1968, kdy se v souvislosti s federalizací Československa přesunul do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Zde působil do roku 1971. Pak byl ve volbách v roce 1971, volbách v roce 1976 a volbách v roce 1981 volen za poslance České národní rady, kde setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1986.[7][8][9][10]

Ve funkci ministra spravedlnosti ČSSR zrušil Výzkumný ústav penologický v Praze (VÚP), ústav registrovaný Československou Akademií věd jako resortní výzkumný ústav Sboru nápravné výchovy ČSR, který řídil průkopník novodobé české penologie doc. PhDr. Jiří Čepelák, CSc. (* 23. 1. 1915 Jílovice,† 23. 10. 1989 Praha), klinický psycholog a sociolog ovlivněný americkým behaviorismem. Ústav vznikl 1. 12. 1966, ovšem k 31. 12. 1980 jej Němec pod záminkou rušení neefektivních vědeckých pracovišť zrušil, čímž byla ve vězeňství ochromena odborná činnost a zastaveny pozitivní trendy dané dílčí reformou vězeňství z roku 1968.[11]

Ministr spravedlnosti ČR v rámci federace
Předchůdce:
Václav Hrabal
19691981
Jan Němec (politik)
Nástupce:
Antonín Kašpar

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Jan Němec [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 
  2. Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921-1992). Praha: Národní archiv, 2010. ISBN 978-80-86712-87-1. 
  3. Pochodeň, 21. 5. 1948. s. 2.
  4. Rudé právo, 1. 10. 1969, s. 3.
  5. a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 
  6. KOURA, Petr; SOMMER, Vítězslav. "Ve vládě s komunisty nebudeme míti žádný vliv". Deníkové záznamy profesora Zdeňka Pešky z let 1945–1948. Paměť a dějiny. 2008, roč. 24, čís. 1, s. 152. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-13]. Dostupné online. 
  11. KÝR, Aleš. Památník Pankrác (průvodce expozicí Vězeňské služby České republiky). Historická penologie : časopis Institutu vzdělávání – Kabinetu dokumentace a historie VS ČR pro historickou penologii. 2003, č. 1, s. 10–11. Přístup také z: http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/ke-stazeni-112/historicka-penologie-1224/ceske-vezenstvi-2009-6477 Archivováno 2. 2. 2017 na Wayback Machine.

Externí odkazy editovat