Jan Mladota ze Solopisk
Jan Nepomuk Mladota ze Solopisk (7. září 1917 Praha – 26. dubna 2001[1])[2] pocházel z rodu Mladotů ze Solopisk.
| Jan Mladota ze Solopisk | |
|---|---|
 Rodový erb Mladotů ze Solopisk | |
| Narození | 7. září 1917 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. dubna 2001 (ve věku 83 let) |
| Povolání | podnikatel |
| Choť | (1945) Henriette Goldegg von und zu Lindenburg (1924–2011) |
| Rodiče | Olivier Mladota (1884–1937) a Rosa, roz. von Lumbe (1889–1977) |
| Rod | Mladotové ze Solopisk |
| Příbuzní | děd: Jan Nepomuk Mladota ze Solopisk (1845–1916) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako syn barona Oliviera Mladoty ze Solopisk (1884–1937) a jeho manželky Rosy, roz. von Lumbe (1889–1977).[2]
Po smrti otce, který zemřel následkem autonehody u Českého Brodu, zdědil dluh 3 miliony, který musel splatit. To se mu podařilo prodejem mlýna, lihovaru a části dvou velkostatků.[3] V září 1939 byl signatářem Národnostního prohlášení české šlechty. Za války se na zámku ubytoval oddíl wehrmachtu, který se vracel z bojů s jugoslávskými partyzány.[4]
Dne 25. února 1948 byl v sídle švýcarské ambasády na Hradčanském náměstí (Salmovský palác) a z oken natáčel brutální zásah policie a lidových milicí proti studentské demonstraci.[5] Následující den byl na Červeném Hrádku zatčen komunistickou policií[5] a odvezen do vězení v Táboře, kde byl 4 měsíce vězněn.[6] Manželka emigrovala 19. března 1948 do Rakouska, hranice přeplula nedaleko Bratislavy spolu s Bedřichem Mensdorffem-Pouilly (1925–2018). Sice byli zadrženi rakouskými celníky a uvězněni v Hainburgu, ale nakonec byli tajně v sanitce převezeni do Vídně.[7] Po propuštění se rozhodl opustit republiku a sejít se s manželkou. Přes Bratislavu byl v polovině září 1948 nelegálně převeden do Rakouska.[8] Vlakem dojel do Vídně Vídně a s manželkou dále do Salcburku. Koncem roku 1949 společně odcestovali do Neapole a po 11 dnech na lodi Greely dorazili do New Yorku.
Po příjezdu do Spojených států pracoval jako mechanik u firmy MC Truck. Poté pracoval jako manažer u firmy, dovážející obuvnické stroje. Po pěti letech oba manželé získali americké občanství.[9] Po přestěhování do Bostonu pracoval u další obuvnické firmy. Zde se zabýval marketinkem strojů a designem.[9] V roce 1960 byl svým zaměstnavatelem vyslán do Švýcarska, aby zde založil pobočku, kterou o 26 let později převzal a rozšířil.[10]
V roce 1992 byl jmenován čestným občanem Sedlčan[10] a byl mu navrácen rodový majetek se zámkem Červený Hrádek, který nechal zrestaurovat. Napůl bydlel v Lausanne, napůl v Čechách.
Zemřel po těžké nemoci 26. dubna 2001 ve věku třiaosmdesáti let. Urna s jeho popelem byla uložena do rodinné hrobky v Kosově Hoře.[11]
Rodina editovat
Dne 22. dubna 1945 se v Červeném Hrádku oženil s Henriettou svobodnou paní Goldegg von und zu Lindenburg (13. 9. 1924 Innsbruck – 13. 8. 2011 Lausanne). Manželka a přátelé Janovi říkali Muki.[12] Hentrietta v USA pracovala v obchodě se skandinávským nábytkem jako účetní, později jako vedoucí. Navrhovala také interiéry.[13] Pár však zůstal bezdětný a Janem Mladotou ze Solopisk jeho rod vymřel.
Do Ameriky se přestěhovala také Janova matka Rosa, která měla rakouský pas.[9]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ SCHLITZOVÁ, Jana. Červený Hrádek u Sedlčan [online]. Kamsevydat.cz, 2014-7-12. Dostupné online.
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 273.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 22. Dále jen Návraty české šlechty.
- ↑ Návraty české šlechty, s. 23
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 24
- ↑ Návraty české šlechty, s. 28
- ↑ Návraty české šlechty, s. 26–27
- ↑ Návraty české šlechty, s. 37
- ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 44
- ↑ a b Návraty české šlechty, s. 45
- ↑ Baron Jan Mladota - Město Sedlčany. www.mesto-sedlcany.cz [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Návraty české šlechty, s. 25
- ↑ Návraty české šlechty, s. 43–44
Literatura editovat
- VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 1.