Jan Kammereith

Jan Kammereith, někdy také Kammreuth (1715 Dobromilice – 29. března 1769 Olomouc), byl český sochař.

Jan Kammereith
Narození	1715 Dobromilice Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	29. března 1769 Olomouc Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání	sochař
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Působil jako barokní sochař a řezbář na Moravě, kde se dochovala řada jeho prací. Jeho dílo je rozsáhlé nejen po kvantitativní, ale i kvalitativní části. Kammereithovu tvorbu řadíme do pozdního baroka. Bydlel v Olomouci, poblíž kostela sv. Michala: dům Na hradě 248/3 se svou ženou Pavlínou Antonií Kammereithovou, dcerou malíře J. K. Handkeho, která krátce po smrti manžela uzavřela sňatek s Nikodémem Wiedemannem, rovněž sochařem. Měl tři syny: Jan Kammereit mladší, Pavel Kammereit a Vincenc Krištof Kammereit. Prvorozený Jan následoval svého otce a stal se taktéž sochařem, kdežto Pavel a Vincenc šli po stopách malířství. S jejich díly se lze rovněž setkat v Olomouci.

Jeho styl lze ztotožnit se stylem svého staršího kolegy a učitele sochaře Ondřeje Zahnera, který rovněž působil na Moravě. Zpočátku se svým učitel spolupracoval, jako je například oltář farního kostela v Novém Jičíně. Osamostatnil se roku 1744 a ve stejném roce vytvořil sochu Salvatota Mundi pro kanonii lateránských kanovníků – augustiniánů ve Šternberku, pro jejich kostely ve Štarnově a Výšovicích vytvořil v roce 1748 hlavní oltáře.

Dílo

Jan Kammereith vytvořil kazatelnu v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži.

Sochu Salvátor vytvořil Jan Kammereith v roce 1744 jako jedno ze svých prvních samostatných děl. Je umístěn na fasádě nádvoří augustiniánského kláštera ve Šternberku.

Charakteristika jeho tvorby: značně expresivní forma, vyjádřená především pomocí bohatě řasené draperie, která je ostře zalamovaná. Řasením látky ale nezastírá objem těla, spíše jen podporuje dynamičnost příznačnou pro tuto dobu. U Kammereitha lze sledovat posun od zprvu prostorově otevřené dynamické kompozice figury s dramaticky zřasenými rouchy ke klidnějšímu pojetí objemu, jako je stylizované ostře zalamované pojetí látky.

Po Zahnerově smrti dokončil sochařské dekorace mobiliáře v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Novém Jičíně a dále vytvořil sochy Cyrila a Metoděje. Podle nedávného průzkumu vytvořil i sochu sv. Ondřeje v průčelí fary v Kunčině, nebo kazatelnu v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži.

Další díla:

• Část sochařské výzdoby hlavního oltáře a kazatelny v kostele sv. Michala v Olomouci – Panna Marie Růžencová se sv. Dominikem (kolem roku 1750, dřevo, zlacení).
• V roce 1738 nastupuje na místo Filipa Sattlera. Pro šternberský klášter vyzdobil interiéry pokojů a v roce 1744 vytvořil pro právě dokončenou fasádu západního křídla sochu Krista – Spasitele se znakem stavebníka Jana Josefa Glätzla. Socha byla umístěna do niky mezi konventem a nejnovější prelaturou. Je to jedno z jeho prvních samostatných děl.
• Krnov, kostel Narození Panny Marie, hlavní oltář a chórová přepážka v 70. léta 18. století.
• Oltář ve hřbitovním kostele v Místku – 1748.
• Cyril a Metoděj – ve spolupráci s O. Zahnerem.
• Sv. Jiří – kolem roku 1762, dřevo, zlacení, původem z bočního oltáře sv. Vincenze Ferrarského v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Moravské Třebové. Postava křesťanského je součástí sochařského vybavení bočního oltáře zasvěceného sv. Vincenci Ferrarskému, který je protějškem k oltáři sv. Aloisia. 1 .Sv. Jiří, rytíř v nadživotní velikosti (200 cm), je oděn jako římský vojín, stojí ve výrazném kontrapostu, který je jedním z typických poznávacích znaků umělce. V pravé ruce drží kopí, kterým se zabodává do otevřené tlamy draka. Socha je osazena na konzole, nalezneme ji po pravé straně retabula.
• Panna Marie Immaculata – 60. léta, původem z hlavního oltáře kostela sv. Jana v Tatenici. Pokleká na zeměkouli, kolem níž se vine had. V levé ruce drží květ lilie, symbol panenské čistoty. Již v duchu pozdního umělcova díla.(stylizace, odproštění od detailů, plastičnost, prostorová izolovanost.
• Sv. Jan Evangelista – 60. léta, světec má esovitě prohnuté tělo, rozevlátým rouchem, umělec vytváří objem. V draperii se objevují přímé a ostré tvary, vliv Ondřeje Zahnera. V levé ruce se nachází atribut otevřené knihy, na téže straně se v zákrytu nohy krčí orel. Socha je polychromovaná. Tělesný tvar sochař rozvedl vláčnou a pozvolnou modelací, v objemovém cítění vyšel ze samé osnovy tělesného jádra, celkový pohyb postav zvolil spíše tlumený než dramaticky akcentovaný. Projevuje se zde dřívější Kammereitova spolupráce s Ondřejem Zahnerem.

Odkazy

Literatura

• MP [Martin Pavlíček], heslo Jan Kammereit, Olomoucké baroko. 3. Historie a kultura. Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011, s. 204.
• Heslo Zahner David, in: Prokop Toman, Nový slovník československých umělců. I, A-K, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993, s. 459.
• Ivo Krsek – Zdeněk Kudělka (eds.), Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Academia Praha. Praha 1996.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kammereith na Wikimedia Commons
• http://farasternberk.sweb.cz
• Jan Kammereith v informačním systému abART

Autoritní data	AbARTP: 69387 Biblio: 38283dd1-5c2c-4cb2-98a1-4efcfd436941

Portály: Lidé | Umění