Otevřít hlavní menu

Jan Václav Sturmer, v literatuře také Johann Sturmer (1675 Královec14. listopadu 1729 Olomouc) byl sochař, představitel vrcholného olomouckého baroka.[1] Narodil se roku 1675 v Královci (Kaliningradu, Königsbergu) ve východním Prusku. Vyznáním byl původně luterán, konvertoval až po příchodu na Moravu (členy Bratrstva sv. Lukáše – sochaři usazení ve městě – mohli být jen katolíci).[2] Zemřel 14. listopadu 1729 v Olomouci[3] na tuberkulózu, pro sochaře tehdy časté onemocnění.[4]

Jan Václav Sturmer
Dvojice andělů (Arcidiecézní muzeum Olomouc)
Dvojice andělů (Arcidiecézní muzeum Olomouc)
Narození 1675
Královec (Königsberg), Pruské vévodství
Úmrtí 14. listopadu 1729
Olomouc
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tovaryšská létaEditovat

Mezi lety 17021707 byl tovaryšem v dílně olomouckého sochaře Františka Zürna st..[5] V té době se také stal účastníkem sporu, jež se týkal stížnosti podané skupinou olomouckých sochařů (Zürn st., Leblass, Thomasberger, Herzog) na Václava Rendera, za to, že jim „fušoval“ do řemesla a odloudil tovaryše Sturmera.[6] V letech 17071712 působil ve Svitavách. V roce 1712 se vrátil do Olomouce, kde koupil dům stávající v blízkosti kostela sv. Mořice, kde je dnes pohřben.[7] V okolí sv. Mořice se tehdy usazovala celá řada sochařů, mezi ně patřili např. Schauberger, Zahner, Render. Sturmer bydlel v západní části dnešní ulice 8. května, č. p. 523/3.[8] Následujícího roku se stal měšťanem a byl přijat do cechu.[7]

Studia, vlivy, následovníciEditovat

Na jeho tvorbu mělo silný vliv dílo lombardského sochaře a štukatéra Baldassara Fontany, jeho práce jsou vytvořeny v duchu zásad berniniovské školy. Ovlivnil jimi vývoj moravského sochařství první čtvrtiny 18. století.[9] K jeho významu také přispívá zásluha za angažování celé řady mladých tovaryšů, mnozí z nich pak prosluli svými vynikajícími díly.[4] Patří mezi ně zejména: Jiří Antonín Heinz (1698–1759; ve Svitavách dostal u Sturmera svoji první zakázku),[10] Jan Antonín Richter (1712–1762),[11] Filip Sattler (1695–1738; u něj není jasné, zda byl tovaryšem u Sturmera či u Thomasbergera)[12] a v neposlední řadě také Jan Jiří Schauberger (před 1700–1744), který se oženil se Sturmerovou dcerou.[13] V jeho dílně byli také vedeni Josef Winterhalder st. (1702–1769)[14] a Ondřej Zahner (1709–1752).[15]

DíloEditovat

Zakázky pro klášter HradiskoEditovat

Jeho dílo zahrnuje zejména realizace dle zakázek církve. Ve 20. letech 18. století intenzivně pracoval pro premonstráty z olomouckého kláštera Hradisko (výzdoba varhan a kazatelny konventního kostela, socha Panny Marie nyní v Pavlovické ulici).[5] Pro tamní prelaturu také vytvořil čtveřici soch jejích knížecích zakladatelů, umístěných na štítu budovy.[16][4]

Svatý Kopeček u OlomouceEditovat

 
Na výzdobě hlavního oltáře baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku spolupracoval v roce 1725 Jan Sturmer s Baltazarem Fontanou.

Řadu prací pak vytvořil pro poutní areál na Svatém Kopečku. Zde spolupracoval s Fontanou na modelu hlavního oltáře a jeho výzdobě (1725) a na štukové dekoraci interiéru (16 plastik andělů na korunní římse). Sám pak zpracoval návrh varhanní kruchty a výzdobu varhan, a na starosti měl také kompletaci oltáře. K němu začal tvořit dvojici soch adorantů a Fontanou navržený tabernákl.[17] Oboje po jeho smrti dokončil Winterhalder.[18][19] Jeho dílem jsou také sochy světců sv. Rocha a sv. Šebestiána na římse rezidence po straně kostela.[20] Pro náměstíčko pod jižní stranou baziliky vypracovala jeho dílna sousoší sv. Jana Nepomuckého (podoba venkovské piazzetty).[21]

Realizace v centru OlomouceEditovat

 
Jan Sturmer vytvořil sochu Panny Marie Immaculaty na Mariánském sloupu v Olomouci.

Ve městě Olomouci pak na zakázku jezuitů vytvořil část mobiliáře jejich nového kostela (bazilika Panny Marie Sněžné).[4] Pro kostel sv. Mořice vytesal pískovcovou sochu anděla s nádobou na svěcenou vodu (20. léta 18. století).[22] Archivně je doloženo 14 bust pro hraběte Brajdu (poprsí římských císařů na atice kanovnické rezidence ve Wurmově ulici 577/7. Tyto busty byly vytvořeny do roku 1704 a jde tak o jeho nejstarší olomoucké práce.[22]

K jeho nejdůležitějším pracím patří sochařská výzdoba Mariánského sloupu na Dolním náměstí v Olomouci (17181725). Vytvořil sochu Panny Marie Immaculaty, sochu svatého Františka Xaverského a sochu svatého Karla Boromejského. Zde se objevuje otázka šesti modelů Tobiáše Schütze, které snad byly pro realizaci použity.[23] Pro tyto sochy jsou charakteristické Sturmerovské kompoziční typy a jejich objemovost, patří k vrcholům jeho tvorby.

Mariánské a světecké sloupyEditovat

Realizoval také několik kamenosochařských votivních děl: sloup Nejsvětější Trojice v Kroměříži na Riegrově náměstí, mariánský sloup ve Svitavách[24] v Moravské Třebové (17151718), v Rychnově, Vendolí, Potštátě, světecké sloupy v Kunčině, trojiční sloup ve Fulneku[22] a sochy u mariánského sloupu v Litovli.[25][26]

Drobnější samostatné práceEditovat

 
socha svatého Jana Nepomuckého na Svatojánském mostu v Litovli.

K jeho dílu patří také celá řada samostatných soch a drobnějších realizací. Sem spadá např. dřevěná socha sv. Pavlíny (po 1715, výška ~155 cm, nese zbytky původní polychromie),[27] dále socha sv. Barbory (1715, ~155 cm, dřevo, fragmenty polychromie).[28] Obě byly původně umístěny na fasádě kovárny v Řepčíně.[29] Vytvořil také dvojici andělů (atlantů), kteří byly původně umístěni v kostele sv. Floriána v Moravské Huzové (20. léta 18. st., ~155 cm, dřevo, fr. polychr.).[30] Z jednotlivých statuí stojí za pozornost také socha sv. Jana Nepomuckého v Šumvaldě (1713), Litovli (1718) a Bílé Lhotě (1726), socha Panny Marie ve Fulneku (~1718), v Olomouci na Nových Sadech (20. léta 18. st.) a socha sv. Barbory v Cholině (1715).[5]

Charakteristika styluEditovat

Pro jeho sochařské práce je charakteristická velkorysá objemovost figur budovaná s modelační jistotou. Typické jsou také klidné postoje a elegantní gesta postav. Pro práci jeho dílny i jeho samotného je specifické časté opakování již zavedených kompozičních schémat.[22]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HZ [Helena Zápalková], heslo Jan Sturmer, in: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. 3. Historie a kultura. Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011, s. 238.
  2. Martin Pavlíček, Sochaři a sochařství baroka v Olomouci, in: Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. 2. Výtvarná kultura 1620–1780. 2. Katalog. Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011, s. 121.
  3. Prokop Toman, heslo Jan Sturmer, in: Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ostrava 1993.
  4. a b c d Viz Pavlíček (pozn. 2), s. 130.
  5. a b c Viz Zápalková (pozn. 1), s. 238.
  6. Viz Pavlíček (pozn. 2), s. 127.
  7. a b Ibidem, s. 130.
  8. Ibidem, s. 129.
  9. Simona Jemelková, Úvodem k baroku v Olomouci, in: Irena Marie Kubešová – Simona Jemelková, Kamenné stopy barokní Olomouce (kat. výst.), Vlastivědné muzeum v Olomouci 2001, s. 6.
  10. HZ [Helena Zápalková], heslo Jiří Antonín Heinz, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 235.
  11. MP [Martin Pavlíček] – HZ [Helena Zápalková], heslo Jan Antonín Richter, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 237.
  12. GE [Gabriela Elbelová], heslo Filip Sattler, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 237.
  13. MP [Martin Pavlíček], heslo Jan Jiří Schauberger, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 237.
  14. SJ [Simona Jemelková], heslo Josef Winterhalder st. in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 239.
  15. Ibidem, heslo Ondřej Zahner.
  16. Jana Oppeltová: Premonstrátská kanonie Hradisko u Olomouce a její kulturní prostředí, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 58.
  17. Helena Zápalková, Olomoučtí zlatníci doby baroka, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 2. (pozn. 2)], s. 480.
  18. HZ [Helena Zápalková], heslo Hlavní oltář, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 2. (pozn. 2)], s. 173.
  19. Viz Zápalková (pozn. 21), s. 480.
  20. MP [Martin Pavlíček], heslo Kostel navštívení Panny Marie s premonstrátskou rezidencí, in[viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 91.
  21. Ondřej Jakubec – Ondřej Zatloukal, Barokní krajina Olomouce, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 69.
  22. a b c d Ibidem.
  23. Simona Jemelková – Helena Zápalková, Olomoucké barokní sloupy, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 144.
  24. http://www.svitavskelisty.cz/mariansky-sloup-ve-svitavach-a-jeho-autor-johann-sturmer/, 12. dubna 2016.
  25. GLACOVÁ, Kristina. Mariánský sloup na náměstí Přemysla Otakara v Litovli. In: Ročenka 2007. Litovel: Muzejní společnost Litovelska, 2007. ISBN 978-80-904088-0-7. S. 16.
  26. Ibidem, s. 145.
  27. HZ [Helena Zápalková], heslo Sv. Pavlína, in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)]
  28. Ibidem, heslo Sv. Barbora, s. 182.
  29. Viz Zápalková (pozn. 31, 32), str. 238, 181.
  30. HZ [Helena Zápalková], heslo Dvojice andělů (atlantů), in: [viz Jakubec – Perůtka, Olomoucké baroko. 3. (pozn. 1)], s. 183.

LiteraturaEditovat

  • Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. 2. Výtvarná kultura 1620–1780. 2. Katalog. Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011
  • Ondřej Jakubec – Marek Perůtka (edd.), Olomoucké baroko. 3. Historie a kultura. Muzeum umění Olomouc – Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011
  • Irena Marie Kubešová – Simona Jemelková, Kamenné stopy barokní Olomouce (kat. výst.), Vlastivědné muzeum v Olomouci 2001.
  • Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, Ostrava 1993.

Externí odkazyEditovat