Jan Bytnar

polský odbojář

Harcmistr podporučík Jan Roman Bytnar (6. května 1921 Kolbuszowa30. března 1943 Varšava) byl polský harcerský instruktor a odbojář, jeden z členů harcerské odbojové organizace Szare Szeregi. Používal přezdívky a krycí jména Rudy, Czarny, Janek, Krokodyl, Jan Rudy.

Jan Bytnar
Jan Bytnar zdjęcie z kenkarty.jpg
Narození6. května 1921
Kolbuszowa
Úmrtí30. března 1943 (ve věku 21 let)
Varšava
Místo pohřbeníVojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Alma materStefan Batory Gymnasium and Lyceum
Povoláníodbojář
Oceněnívelkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

23. března 1943 byl zatčen gestapem a brutálně vyslýchán, ale nepromluvil. O tři dny později byl osvobozen svými spolubojovníky v Akci u Arsenálu. Zemřel na následky brutálních výslechů u gestapa. Na jeho počest byla pojmenována 2. rota elitního harcerského praporu Zośka.

Jeho matkou byla „matka harcerů“ Zdzisława Bytnarowa, podporučice Zemské armády a jedna z čelních představitelek harcerského hnutí.

ŽivotEditovat

Ve 12 letech vstoupil do ZHP. Za druhé světové války vychodil ilegální vojenskou pěchotní školu a působil v PLANu a ve skupině Szare Szeregi, kde získal instruktorský stupeň podharcmistra a rozličné funkce. V letech 1941-1942 vedl houfec „Ochota“ organizace Wawer provádějící tzv. malé sabotáže, v letech 1942-1943 pak působil v Útočných skupinách (polsky Grupy Szturmowe) jako velitel houfce SAD.

Gestapo jej dopadlo 23. března 1943, při výslechu nepromluvil navzdory nejbrutálnějšímu mučení. 26. března jej v Akci u Arsenálu osvobodili příslušníci Útočných skupin, které vedl jeho blízký přítel Tadeusz Zawadzki. Zemřel 30. března téhož roku na následky zranění, které utrpěl při výslechu.

V dubnu 1943 výzvědná služba Zemské armády identifikovala vyšetřovatele gestapa odpovědné za Bytnarovu smrt a její podzemní soud je oba v nepřítomnosti odsoudil k smrti. 6. května Tadeusz Zawadzki vykonal soudní výrok na SS-Oberscharführerovi Hubertu Schulzovi a o dva týdny později učinil Andrzej Góral totéž v případě SS-Rottenführera Ewalda Langeho.

Posmrtně byl jmenován harcmistrem a podporučíkem Zemské armády a vyznamenán Válečným křížem. Pohřben je spolu s dalšími padlými členy organizace Szare Szeregi na Vojenském hřbitově Powązki, samotný hrob má společný se svým blízkým přítelem Aleksym Dawidowským, který byl smrtelně zraněn při jeho osvobozování a zemřel ve stejný den, jako on.

OdkazyEditovat

 
Společný hrob Jana Bytnara a Alekse Dawidowského

LiteraturaEditovat

  • Paweł Dubiel, Józef Kozak, Polacy w II wojnie światowej: kim byli, co robili, Oficyna Wydawnicza RYTM, Warszawa, 2003, ISBN 83-7399-054-2
  • Stanisław Kopf, Stefan Starba-Bałuk, Armia Krajowa. Kronika fotograficzna, Wydawnictwo Ars Print Production, Warszawa, 1999, ISBN=83-8722-416-2
  • Aleksander Kamiński "Kamienie na szaniec"

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat