Wikipedie

Jan Bouzek

český archeolog, vysokoškolský pedagog a vědecký spisovatel

Jan Bouzek (17. února 1935 Praha – 3. listopadu 2020[1]) byl profesorem klasické archeologie na Filozofické fakultě a přednášel kulturní antropologii a kulturologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 2011 externě vyučoval i na Masarykově univerzitě v Brně.[2] Přednášel též na Komenského univerzitě v Bratislavě a na Opolské univerzitě v Polsku.

Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.
Jan Bouzek (2016)
Jan Bouzek (2016)
Narození17. února 1935
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí3. listopadu 2020 (ve věku 85 let)
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánívysokoškolský učitel, spisovatel a archeolog
ZaměstnavateléNárodní muzeum (1969–1991)
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ústav pro klasickou archeologii
Oceněníčestné občanství
Funkceředitel (Ústav pro klasickou archeologii; 1993–2001)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Odborné vzdělání a zaměstnáníEditovat

  • v letech 1953–1958 vystudoval klasickou a pravěkou archeologii na FF UK (promovaný historik 1958,[3] CSc. 1966, PhDr. 1967,[4] DrSc. 1992)
  • od roku 1955 pracoval v Muzeu hlavního města Prahy
  • v letech 1957–1958 byl dokumentátorem v oddělení prehistorie Národního muzea
  • Ústav pro klasickou archeologii, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (asistent 1958–1962, odborný asistent 1962–1985, od roku 1983 docent (habilitační řízení z roku 1969 bylo za normalizace zrušeno), od roku 1991 profesor klasické archeologie
  • v letech 1967–1968 obdržel stipendium Humboldtovy nadace a pobýval na univerzitě v Tübingenu
  • v Národním muzeu vedl v letech 1969–1991 pododdělení klasické archeologie (oddělení prehistorie a protohistorie)
  • v letech 1989–1991 byl proděkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
  • v letech 1990–1993 byl zástupcem vedoucího Katedry věd o antickém starověku na Filozofické fakultě UK
  • v letech 1993–2000 působil jako ředitel Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty UK[5]
  • v roce 1969 ve spolupráci s rektorem UK založil a vedl Galerii antického umění v Hostinném
  • roku 1994 otevřel Muzeum antického sochařství a architektury v Litomyšli
  • v roce 2005 se stal členem Učené společnosti ČR[6]
  • byl rovněž kurátorem oddělení klasické archeologie Národního muzea v Praze

Byl hostujícím profesorem v Německu, Rakousku, Francii a USA, a vedl řadu archeologických výzkumů v České republice (Mušov) i v zahraničí (programy UNESCO Pistiros v Bulharsku, Bejrút v Libanonu, Anuradhápura na Srí Lance).

Studoval zejména vztahy mezi starověkými civilizacemi. Jeho hlavní specializací byla raně řecká, etruská a thrácká archeologie.

Výběr z hlavních publikacíEditovat

  • Homerisches Griechenland im Lichte der archäologischen Quellen, Praha 1969 (česky 1965)
  • Graeco-Macedonian Bronzes, Praha 1974
  • Antické Černomoří (1978)
  • Objevy ve Středomoří (1979)
  • The Aegean, Anatolia and Europe: Cultural Interrelations in the Second Millennium B.C., Göteborg-Praha (1985)
  • Periklovo Řecko (1990, s Ivou Ondřejovou)
  • Thrákové (1990)
  • Studies of Greek Pottery in the Black Sea Region, Praha 1990
  • Greece, Anatolia, and Europe: Cultural Interrelations During the Early Iron Age (1997)
  • Etruskové: jiní než všechny ostatní národy (2003)
  • Pravěk českých zemí v evropském kontextu (2005)
  • The Culture of Thracians and Their Neighbours (2005, s Lidií Domaradzkou)
  • Keltové našich zemí v evropském kontextu (2007)
  • Vznik Evropy (2010)
  • Umění a myšlení (2015)
  • Art and Mind (2018)
  • Studies of Homeric Greece (2018)
  • Mýty Řeků a dalších národů starověku (2020)
  • Editor a hlavni autor mezinárodních sborníků Kyme I–II, Samothrace, 1985, Ceylon between East and West, 1993, ve spolupráci Pistiros I–VI.
  • Tři svazky edice Corpus Vasorum Antiquorum, Československo 1–2 a Česká republika 3, a jeden z Corpus Speculorum Etruscorum (s J. Gy. Szilagyi, Rome 1992)
  • Tři menší knihy filosofického charakteru vydané společně se Zdeňkem Kratochvílem (Od mýtu k logu, Řeč umění a archaické filosofie, Proměny interpretací).
  • Vysokoškolská skripta: Úvod do klasické archeologie, Řecké umění, Archeologie egejské oblasti, Dějiny předoasijského a egejského umění, Římské umění (s I. Ondřejovou a Pavlem Titzem)

ReferenceEditovat

  1. ↑ Zemřel prof. Jan Bouzek [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2020-11-03 [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. (17. 2. 1935 – 3. 11. 2020). Ústav archeologie a muzeologie [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. ↑ Diplomová práce: Historický význam řecké geometrické keramiky (1958)
  4. ↑ Rigorózní práce: Homérské období v Řecku ve světle archeologických nálezů (1967)
  5. ↑ http://whois.cuni.cz/cgi-bin/who/.en?db=uk&back=&ask=!UK.2280
  6. ↑ Bouzek Jan | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-13. 

LiteraturaEditovat

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 140–142, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • SKLENÁŘ, Karel, Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-253-8. s. 85–87.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 56. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 127. 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Bouzek&oldid=19823854“