James Cornewall

anglický námořní důstojník a politik

James Cornewall (17. listopadu 1698, Moccas Court, Anglie22. února 1744, Toulon, Francie) byl britský námořní důstojník a politik. Od mládí sloužil u Royal Navy a zúčastnil se dynastických a koloniálních válek první poloviny 18. století. V námořnictvu dosáhl hodnosti kapitána, kromě toho byl poslancem Dolní sněmovny. Díky tragické smrti v bitvě u Toulonu se stal národním hrdinou a byl mu postaven pomník ve Westminsterském opatství.

James Cornewall
Kapitán James Cornewall (Národní portrétní galerie (Londýn)
Kapitán James Cornewall (Národní portrétní galerie (Londýn)
Narození 1698
Moccas
Úmrtí 11. února 1744 (ve věku 45–46 let)
Místo pohřbení Westminsterské opatství
Povolání důstojník a politik
Rodiče Henry Cornewall
Příbuzní Velters Cornewall (sourozenec)
Funkce Member of the 7th Parliament of Great Britain
Member of the 8th Parliament of Great Britain
Member of the 6th Parliament of Great Britain
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Zámek Moccas Court (Herefordshire), rodiště Jamese Cornewalla
 
Cornewallova vlajková loď Marlborough po bitvě u Toulonu

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu, narodil se na zámku Moccas Court (Herefordshire) jako nejmladší syn plukovníka a poslance Henryho Cornewalla (1654–1717). James sloužil od mládí jako dobrovolník u námořnictva, v roce 1717 zdědil část majetku z pozůstalosti svého otce. V roce 1724 dosáhl hodnosti kapitána a poté sloužil v severní Americe, kde chránil anglické obchodní lodě a bojoval proti pirátům. Po návratu do Anglie (1728) kandidoval ve volbách do Dolní sněmovny, ve složitých poměrech úplatkářství a zneplatňování volebních výsledků byl nakonec poslancem v letech 1732–1734 a 1737–1741. Mezitím nadále aktivně sloužil na moři, ve 30. letech ve Středomoří opět proti pirátům, zasedání parlamentu se zúčastnil jen zřídka. Po roce 1737 sloužil u břehů Západní Afriky a upadl do podezření, že přepravoval černošské otroky do Karibiku, i když to důstojníkům Royal Navy bylo zakázáno. Na počátku války o rakouské dědictví sloužil ve Středomoří pod velením admirála Mathewse, od roku 1743 velel lodi Marlborough. V bitvě u Toulonu byl vážně zraněn, když mu španělská dělová koule utrhla obě nohy, a jeho utrpení pak ukončil pád zadního stěžně na hlavu. Velení lodi Marlborough po jeho smrti převzal bratranec Frederick Cornewall (1706–1788), který byl poručíkem. Také on byl vážně zraněn (přišel o pravou ruku) a ještě v roce 1744 byl povýšen na kapitána.

Tragická smrt z něj učinila národního hrdinu, i když již někteří současníci toto jeho postavení zpochybňovali (Horace Walpole). Jednalo se nicméně o první případ, kdy pomník ve westminsterském opatství vznikl z podnětu parlamentu na základě veřejné finanční sbírky a nikoli z popudu panovníka.

Jamesovým starším bratrem byl Velters Cornewall (1697–1768), dlouholetý poslanec Dolní sněmovny, který provozoval obchod v koloniích a byl dědicem rodového sídla Moccas Court. Jejich nejstarší nevlastní bratr Henry Cornewall (1685–1756) sloužil v armádě a za války o rakouské dědictví dosáhl hodnosti generálporučíka.

Související článkyEditovat

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019 419 s. ISBN 978-80-7557-176-2

Externí odkazyEditovat