Jaderný výbuch

Jaderný výbuch je důsledek prudkého uvolnění energie ze záměrně rychlé jaderné reakce. Jadernou reakcí může být štěpná reakce, jaderná fúze nebo několikafázová kombinace obou. Dosud bylo vždy k zahájení jaderné fúze použito štěpné reakce a čistě fúzní výbuch je zatím fikce.

Jaderný výbuch v rámci amerických testů ze dne 18. dubna 1953, Nevada Test Site

Atmosférické jaderné výbuchy jsou spojovány s „atomovým hřibem“, i když samotný hřib může nastat i při velkých chemických explozích a jsou možné jaderné exploze bez hřibu. Nukleární výbuch produkuje značnou radiaci a množství radioaktivního odpadu.[1]

HistorieEditovat

K prvnímu člověkem způsobenému jadernému výbuchu došlo dne 16. července 1945 na poušti v Novém Mexiku, USA. Šlo o výbuch testovacího zařízení implozního plutoniového typu zvaného "The Gadget" v rámci testu Trinity, jenž směřoval k vývoji jaderné bomby. Uvolněná energie se odhaduje na 20 kilotun TNT (84 TJ).

Ještě tentýž rok 6. srpna a 9. srpna byla jaderná bomba použita ve válečném konfliktu.

Od roku 1945 došlo k více než 2 000 testovacím jaderným výbuchům.

V roce 1964 podepsaly všechny jaderné a mnoho nejaderných států smlouvu omezující testování jaderných zbraní. Zavázaly se, že upustí od zkoušek jaderných zbraní v zemské atmosféře, pod vodou a ve vesmírném prostoru. Povoleny zůstaly jaderné zkoušky pod zemí.

Podzemní testy nadále probíhaly v SSSR (do roku 1990), ve Velké Británii (do roku 1991), v USA (do roku 1992) a ve Francii a Číně (do roku 1996). Indie a Pákistán provedly své dosud poslední jaderné výbuchy v roce 1998.

Zatím poslední jaderný výbuch nastal v září 2017 v Severní Koreji a šlo opět o test.[2]

 
Celkový počet jaderných výbuchů v letech 1945-2018

Účinky jaderného výbuchuEditovat

Energie uvolněná detonací jaderné zbraně v troposféře lze rozdělit do čtyř kategorií

Bezprostředně po výbuchu se rychlostí světla šíří silné elektromagnetické záření všech délek, včetně nebezpečného rentgenového a gama záření a spalujícího infračerveného záření. Záření dopadnuvší na okolní předměty zvyšuje jejich teplotu až ke vznícení nebo roztavení. Následuje rázová vlna, tedy tlaková vlna šířící se v atmosféře, obecně v prostředí. Boří okolní domy, trhá stromy, odnáší i velké předměty. Následně se do okolí rozptýlí produkty jaderného štěpení, tedy rozmanité látky, které radioaktivně zamoří okolí.

Rozdělení jaderných výbuchůEditovat

  • pozemní (oblak tvaru hřibu tmavé barvy, svítící oblast má tvar polokoule),
  • podzemní (tmavý oblak nemá typický tvar hřibu, svítící oblast není vidět, vzniká silně kontaminovaný kráter),
  • vzdušný (světlý oblak, noha hřibu není spojena s vrcholem oblaku, svítící oblast má tvar koule, nejnižší kontaminace),
  • návodní (oblak tvaru hřibu světlé barvy, svítící oblast má tvar polokoule),
  • podvodní ( světlý oblak nemá typický tvar hřibu, svítící oblast není vidět).

ReferenceEditovat

  1. Zeldovich Ya.B., Raizer Yu.P., Physics of Shock Waves and High Temperature Hydrodynamic Phenomena, Volume II, Academic Press (NY & London), 1967.
  2. Archivovaná kopie. comcat.cr.usgs.gov [online]. [cit. 2014-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-26. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat