Otevřít hlavní menu

Jöns Jacob Berzelius

švédský chemik

Jöns Jacob Berzelius (20. srpna 17797. srpna 1848 Stockholm) byl švédský chemik. Vymyslel moderní chemické značky prvků, jejichž názvy odvodil z latiny a řečtiny. Spolu s Robertem Boylem, Johnem Daltonem a Antoinem Lavoisierem je považován za otce moderní chemie.[1]

Jöns Jacob Berzelius
Jöns Jacob Berzelius from Familj-Journalen1873.png
Narození 20. srpna 1779
ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Úmrtí 7. srpna 1848 (ve věku 68 let)
Stockholm, ŠvédskoŠvédsko Švédsko
Místo pohřbení hřbitov v Solně (59°21′11″ s. š., 18°1′31″ v. d.)
Národnost švédská
Alma mater Uppsalská univerzita
Zaměstnavatelé Institut Karolinska
Uppsalská univerzita
Ocenění Copleyho medaile (1836)
společník Americké akademie umění a věd
zahraniční člen Královské společnosti
čestný společník Edinburské královské společnosti
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
… více na Wikidatech
Rodiče Jigelbirteichon duran
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jöns Jacob Berzelius

Vyvinul systém jednoduchých chemických značek, například O pro kyslík, Fe pro železo. Téměř stejný systém se používá dnes s malou změnou. V originále byl použit horní index místo dolního (H2O místo H2O). Kromě návrhu chemického názvosloví určil složení více než dvou tisíc chemických sloučenin a vyvodil relativní atomové hmotnosti 45 chemických prvků. Mezi dalšími prvky identifikoval křemík, selen, thorium, cer. Jeho studenti pak lithium a vanad. Jeho symbolika se používá v chemii dodnes.

Mimo jiné se také Berzelius jako několikanásobný host západočeských lázní, kde mimo jiné poznal Goetha a jiné učence, podílel spolu s Kašparem ze Šternberka na podzemní štole vykopané do Komorní hůrky v rámci ukončení sporu mezi neptunisty a plutonisty ohledně původu hornin, ze kterých Komorní hůrka sestává.

Ocenění a členstvíEditovat

Berzelius byl v roce 1805 přijat do zednářské lóže St. John’s Lodge St. Erik ve Stockholmu.[2] V roce 1808 se stal členem Královské švédské akademie věd. Od roku 1819 až do své smrti byl jejím sekretářem. V roce 1813 byl přijat za „zahraničního člena“ britské Královské společnosti, která mu v roce 1836 udělila Copleyho medaili.[3] Od roku 1812 byl členem korespondentem a od roku 1825 zahraničním členem Pruské akademie věd.[4] V roce 1816 byl přijat do francouzské Académie des sciences. V roce 1818 se stal členem akademie Leopoldina.[5] Bavorská akademie věd jej za svého zahraničního člena zvolila v roce 1820. V témže roce se stal i členem American Philosophical Society[6] a také „čestným členem“ (Honorary Fellow) Royal Society of Edinburgh[7] Od roku 1826 byl zahraničním členem göttingenské Akademie[8] a od roku 1837 členem Švédské akademie.

V roce 1842 obdržel pruský řád „Pour le Mérite za vědu a umění“.[9] V roce 1835 mu byl udělen šlechtický titul baron.

Jeho jméno nese měsíční kráter Berzelius a asteroid (13109) Berzelius, stejně jako minerály berzelianit a berzeliit. Pojmenován po něm byl i rod rostlin Berzelia (Mart.) z čeledi laskavcovité (Amaranthaceae).[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Encyclopædia Britannica Online. Jöns Jacob Berzelius. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  2. William R. Denslow, Harry S. Truman: 10,000 Famous Freemasons from A to J, Part One. Kessinger Publishing, ISBN 1-4179-7578-4.
  3. Berzelius; Jons Jakob (1779 - 1848)
  4. Mitglieder der Vorgängerakademien: Johann Jakob, Freiherr Berzelius [online]. Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften [cit. 2015-02-21]. Dostupné online. (německy) 
  5. [https://www.leopoldina.org/mitglieder/mitgliederverzeichnis/mitglieder/member/Member/show/1954/ Jöns von Berzelius
  6. Member History: J. J. Berzelius [online]. American Philosophical Society [cit. 2018-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Biographical Index: Former RSE Fellows 1783–2002 [online]. Royal Society of Edinburgh [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  8. Holger Krahnke: Die Mitglieder der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen 1751–2001 (= Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften zu Göttingen, Philologisch-Historische Klasse. Folge 3, Bd. 246 = Abhandlungen der Akademie der Wissenschaften in Göttingen, Mathematisch-Physikalische Klasse. Folge 3, Bd. 50). Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 2001, ISBN 3-525-82516-1, S. 38.
  9. Die Mitglieder des Ordens. Svazek 1: 1842–1881. Berlin: Orden Pour le Mérite für Wissenschaften und Künste, 1975. [orden-pourlemerite.de Dostupné online]. ISBN 3-7861-6189-5. 
  10. Lotte Burkhardt: Verzeichnis eponymischer Pflanzennamen – Erweiterte Edition. Teil I und II. Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem, Freie Universität Berlin, Berlin 2018, ISBN 978-3-946292-26-5 doi:10.3372/epolist2018.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat