Wikipedie

Islámský terorismus

teroristické činy motivované či obhajované islámskou vírou

Islámský terorismus či islamistický terorismus je označení pro teroristické činy páchané skupinami či jednotlivci označovanými za islamisty, kteří své politické jednání motivují a obhajují islámskou vírou založenou na textech koránu a hadísů.

Země, kde mezi 11. zářím 2001 a květnem 2013 došlo k islámským teroristickým útokům.[1]

K hlavním ideologickým proudům islamistického terorismu patří džihádistický salafismus, ze kterého vycházejí organizace Al-Káida, blízkovýchodní Islámský stát nebo africká Boko Haram. Tato ideologie vznikla původně pro podporu mezinárodní muslimské pomoci ve válce proti Sovětskému svazu v Afghánistánu. V tomto konfliktu má kořeny i fundamentalistické hnutí Tálibán. Další organizace sahající k terorismu, Hamás a Hizballáh, mají původ v izraelsko-palestinském konfliktu. Mnoho zemí a mezinárodních organizací uvádí tyto skupiny nebo jejich ozbrojená křídla na seznamu teroristických organizací.

Nejvíce obětí přinesly útoky 11. září 2001 v USA, které na ně reagovaly vyhlášením války proti terorismu. I v dalších státech a v mezinárodní politice se obrana proti islamistickému terorismu stala jednou z nejvíce diskutovaných otázek bezpečnosti.

Podle některých zdrojů jde o politický program uchopení moci a náboženství je pouhou zástěrkou.[2] Některé zdroje jako příčiny terorismu poukazují na neutěšenou politickou situaci a dlouhodobé pocity ponížení a frustrace ve společnosti.[2]

Terminologie

editovat
 
Teroristický útok Boko Haram ve městě Abuja 14. dubna 2014

Teroristické útoky islamistů nebo teroristické útoky osob pod vlivem islámu je označení pro úkony a incidenty, které tyto osoby vedou zcela úmyslně k zastrašení protivníka nebo pozorovatele, tak, aby došlo k změně názorů protivníka nebo pozorovatele. Tyto úkony jsou prováděny a zveřejňovány tak, aby co nejlépe naplnily tento úkol.[2]

Obvyklým konáním, které takto označováno, je mučení a vraždění, vraždy, hromadné vraždy, znásilňování a hromadné znásilňování, únosy s požadavky výkupného, únosy a následné popravy, únosy a zotročování. Tyto úkony jsou osobami pod vlivem islámu v 21. století, kdy dochází k silné radikalizaci věřících, prováděny na ozbrojených, neozbrojených i bezmocných osobách, na ženách, mužích i dětech nebo humanitárních pracovnících, bez ohledu na věk. Některé opakované teroristické útoky mají charakter genocidy jedné skupiny obyvatel vůči jiné, či ostatním skupinám, národnostně nebo teologickými názory se odlišujícím.[3]

Za teroristický čin není považován běžný únos, vraždění nebo znásilnění nevěřících muslimem, nebo skupinou muslimů bez politického podtextu,[4] a korán takové konání údajně ani nezakazuje.[4]

Teroristické útoky islamistů nebo osob pod vlivem islámu jsou v 21. století incidenty, které se v tomto období šíří v celosvětovém měřítku, kdy spousta nekompromisních islámských skupin obhajují stínání a zotročování ve jménu náboženství a chalífátu proti jiným muslimským uskupením a nemuslimům (tzv. "nevěřících").[5][6]

Reakce na teroristické činy

editovat
 
Rusové pokládají květiny u velvyslanectví Francie po útocích Islámského státu v Paříži

Postoje a hodnocení obyvatel, nemuslimů i muslimů k teroristickým činům se pohybuje v širokém rozmezí názorů. Mezi muslimy není žádná autorita oprávněná vyjádřit hodnocení, neměnné a závazné pro muslimy.

  • glorifikace – některé skupiny obyvatel chápou teroristický čin jako oprávněnou a chvályhodnou reakci, čin hrdiny typu partyzána nebo ochránce víry, protože s ohledem na skutečnost, že jde o nevěřící, nebo příslušníky nějaké skupiny obyvatel a chvályhodný čin. Atentáty palestinských útočníků na civilisty bývají islámskými autoritami hodnoceny jako legitimní akty konané v rámci národně osvobozeneckého boje.[2]
  • souhlasná – některé skupiny obyvatel chápou teroristický čin jako oprávněnou reakci, protože jde o nevěřící, nebo pro nějaké chování obětí (navštěvování školy, nevhodné kresby).
  • tolerantní – některé skupiny obyvatel odsuzují teroristický čin jako nevhodný a chování obětí jako nevhodné či trestuhodné, protože jde o nevěřící, nebo pro nějaké chování obětí (navštěvování školy, nevhodné kresby).
  • nesouhlasná – některé skupiny obyvatel chápou teroristický čin jako nevhodnou reakci.

Podle průzkumu Jacobsona a Decarda z roku 2015 citovaného v analýze spolku Evropské hodnoty z května 2016 považovalo 35 % muslimů ve Velké Británii, Francii a Německu za ospravedlnitelné použití násilí na ochranu své náboženské víry[7] (po jednotlivých zemích to bylo v roce 2012 47,3 % muslimů ve Velké Británii, 29,8 % v Německu a 18,5 % ve Francii.[8]), zatímco u lidí s vysokou mírou náboženského fundamentalismu to bylo až 72 %.[7] Podle průzkumu YouGov z roku 2011 přitom i 7 % nemuslimských Britů souhlasilo s tvrzením, že islamistický terorismus může být ospravedlnitelný, a 54 % považovalo za ospravedlnitelný terorismus v obraně proti cizí okupaci.[9] Podle Pewova průzkumu z roku 2006 považovalo sebevražedné útoky a jiné formy násilí proti civilistům za účelem obrany islámu za neospravedlnitelné až 83 % muslimů v Německu, 70 % ve Velké Británii, 69 % ve Španělsku a 64 % ve Francii.[8]

Snaha o zachování principů multikulturní společnosti ve změněných podmínkách

editovat

Reakcí na radikalizaci muslimských obyvatel v Evropě a nárůst počtu muslimských obyvatel byl přirozený vzrůst podpory radikální pravicové a ultrapravicové politiky v Evropě mezi obyvatelstvem. Tento nárůst podpory odráží obavy obyvatel z násilí a vzrůstá s teroristickými útoky ve Francii.

Muslimové v některých civilizovaných zemích vyjadřují politování nad teroristickými útoky souvěrců, nesouhlasí s nimi a poukazují na fakt, že většina muslimů teroristické útoky nepáchá a muslimové jsou stejnou součástí společnosti jako kterékoliv jiné osoby. Vyjádření odsouzení obecně vždy vede k lepšímu náhledu jiných obyvatel země na muslimy jako skupinu než pokud takový odsudek vražd neozbrojených a bezmocných osob nebyl zveřejněn a tedy převládá obecně přesvědčení že činy souvěrců chápou a schvalují.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Graphic: terrorist attacks by al-Qaeda, Islamist and Islamic terrorist groups, 2001 - 2011 [online]. 23 May 2013 [cit. 2015-01-07]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Terorismus. muslimove.cz [online]. [cit. 2015-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-01-08. 
  3. ↑ christnet.cz
  4. ↑ a b Islamic Rape Gangs: A Global Phenomenon
  5. ↑ Greg Botelho, CNN. ISIS: Enslaving, having sex with 'unbelieving' women, girls is OK - CNN.com [online]. 12 December 2014 [cit. 2015-01-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Mona Siddiqui. Isis: a contrived ideology justifying barbarism and sexual control [online]. [cit. 2015-01-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b BLAŽEJOVSKÁ, Markéta. Co si myslí evropští muslimové a proč? [online]. Evropské hodnoty, 2016-05-18 [cit. 2017-03-12]. Kapitola II. Islámský radikalismus a fundamentalismus, s. 10. Dostupné online.  Dále jen Blažejovská (2016).
  8. ↑ a b Blažejovská (2016), s. 14.
  9. ↑ Blažejovská (2016), s. 4.

Literatura

editovat
  • Barša, Pavel. Západ a islamismus: střet civilizací, nebo dialog kultur. 2001. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury
  • Brzybohatý, Marián. Ochrana před chemickým a biologickým terorismem. 2007. Praha: Vydavatelství PA ČR
  • Carr, Coleb. Dějiny terorismu: Dějiny války proti civilistům. 2002. Praha: Práh
  • Čejka, Marek. Encyklopedie blízkovýchodního terorismu. 2007. Brno: Barrister & Principal
  • Fusek, Josef. Biologický, chemický a jaderný terorismus. 2003. Hradec Králové: Vojenská lékařská akademie J.E.Purkyně
  • Gray, John. Al Kajda a co to znamená být moderní. 2005. Praha: Mladá fronta
  • Hübsch, Hadayattullah. Fanatičtí bojovníci ve jménu Alláha:kořeny islámského terorismu. 2002. Praha: Naše vojsko
  • Chomsky, Noam. 11.9. 2003. Praha: Mezera
  • Introvigne, Massimo. Hamás: Islámský terorismus ve Svaté zemi. 2003. Praha: Vyšehrad
  • Joch, Roman. Proč právě Irák? Příčiny a důsledky konfliktu. 2003. Praha: Mladá fronta
  • Kepel, Gilles. Válka v srdci islám. 2006. Praha: Karolinum
  • Koch, Egmont R. Atomové zbraně pro Al-Kajdu: „Dr.No“ a síť terorismu. 2006. Praha: Ikar
  • Kropáček, Luboš. Islám a Západ: historická paměť a současná krize. 2002. Praha: Vyšehrad
  • Mangold, Tom. A mnoho lidí zemřelo:pravda o biologických válkách. 2001. Praha: Themis
  • Melicharčíková, Danica; Melicharčík, Milan. Terorizmus a výučba chémie. Článek ze sborníku
  • Mendel, Miloš. Džihád:islámská koncepce šíření víry. 1997. Brno: Atlantis
  • Mendel, Miloš. S puškou a Koránem: pojmy a argumenty soudobého islámu. 2008. Praha: Orientální ústav Akademie Věd ČR
  • Muravchik, Joshua. Bushův manifest. 2003. Praha: Občanský institut
  • Miller, Miloš. Svaté války a civilizační tolerance. 2005. Praha: Academia
  • Olšer, Břetislav. Krev na meči džihádu. 2001. Český Těšín: Agave
  • Peters, Benedikt. 11. září, islám a křesťanství. 2003.Příbor: F.Pavelka
  • Prymula, Roman. Biologický a chemický terorismus:informace pro každého. 2002. Praha: Grada
  • Souleimanov, Emil. Terorismus:válka proti státu. 2006. Praha: Eurolix Bohemia
  • Ulfkotte, Udo. Hrozba terorismu:islamisté a jejich tajná síť. 2003. Praha: Ikar

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Islámský_terorismus&oldid=23212674“