Institucionalizovaná diskriminace

Institucionalizovaná diskriminace (někdy také institucionální nebo strukturální diskriminace) (lat. institutum, nařízení, účel, zvyk, a discrminare, rozlišovat) je v Česku dosud neustálený pojem. Jde o typ diskriminace, tedy znevýhodňování člena či celé skupiny jedinců v určité situaci (např. při odměňování, přístupu ke službám, do fyzického prostoru a podobně), a to na základě nějaké charakteristiky (např. etnického původu či rasy[1], postižení, věku, sexuální orientace či identity nebo pohlaví/genderu), která s příslušnou situací vlastně nesouvisí a nemá na ni vliv (např. na výši odměny, na získání práce, na vstřícnost při komunikaci apod.). Diskriminace vychází z určitého souboru hodnot a předpokladů (zpravidla stereotypní a předsudečné povahy), u nichž nelze prokázat platnost pro celou skupinu.[2][3] V případě tohoto typu diskriminace jsou takové hodnoty vepsány do společnosti samotné nebo jejích částí, tzv. sociálních institucí,[4] jako jsou např. systém vzdělávání, pracovní trh, sociální politiky apod., ale také do entit realizujících konkrétní sociální instituci, jako jsou třeba úřady nebo školy, či přímo do konkrétních organizací[5] (např. fotbalový klub, firma atd.), což způsobuje institucionalizovaný diskriminující přístup k příslušné skupině lidí. Institucionalizovaná diskriminace může být přímá, resp. otevřená, a tudíž být přítomna v oficiálních dokumentech (např. zákonech, nařízeních, psaných doporučeních, příručkách, řádech), nebo nepřímá.[6][7] V takovém případě ona institucionalizace právě způsobuje, že je diskriminace často neviditelná a neuvědomovaná a zpravidla je vnímaná jako přirozená, běžná či dokonce žádoucí.[8]

Pincus odlišuje diskriminaci individuální, institucionální a strukturální. Institucionální je charakterizována jako politika významných veřejných i soukromých institucí (organizací) a jednání osob, které je reprezentují, mající úmysl rozdílně zacházet či poškodit menšinové skupiny lidí. Strukturální diskriminace se vyznačuje podobným jednáním, ale jde o zdánlivě (etnicky, rasově, genderově apod.) neutrální politiky a jednání (představitelů instituce, organizace), jež ve svém důsledku mají rozdílné, tedy diskriminační dopady na určitou či určité nemajoritní sociální skupiny.[9]

Literatura editovat

Sborník diskriminace Veřejného ochránce práv.

Reference editovat

  1. Rasismus – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  2. Diskriminace sociální – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  3. Rovné zacházení a diskriminace. www.ochrance.cz [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  4. Instituce (MSgS) – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  5. Organizace – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  6. GOMOLLA, Mechthild. Direkte und indirekte, institutionelle und strukturelle Diskriminierung. In: SCHERR, Albert; EL-MAFAALANI, Aladin; YÜKSEL, Gökçen. Handbuch Diskriminierung. Wiesbaden: Springer VS, 2017. ISBN 978-3-658-10976-9_9. S. 133–155.
  7. VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV. Sborník stanovisek veřejného ochránce práv: Diskriminace [online]. Brno: Veřejný ochránce práv [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. ISBN 978-80-7631-009-4. 
  8. BERGER, Peter; LUCKMANN, Thomas. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. 1. vyd. Brno: CDK, 1999. 216 s. ISBN 80-85959-46-1. S. 68. 
  9. PINCUS, Fred L. Discrimination Comes in Many Forms: Individual, Institutional, and Structural. The American Behavioral Scientist. Listopad/prosinec 1996, roč. 40, čís. 2, s. 186–194. Dostupné online.