Ingrid Betancourtová

kolumbijská politička a bývalá zástava Revolucionářského armádního letectva

Íngrid Betancourt Pulecio (* 25. prosince 1961, Bogotá, Kolumbie) je kolumbijsko-francouzská politička, bývalá senátorka a aktivistka, kandidátka na prezidenta Kolumbie.

Íngrid Betancourt
Íngrid Betancourt Pulecio (2008)
Íngrid Betancourt Pulecio (2008)
Narození25. prosince 1961 (60 let)
Bogota
Alma materPařížský institut politických věd
Lycée Français Louis Pasteur
Harris Manchester College
Povolánípolitička
Oceněníčestné občanství města Paříže (2002)
Petra-Kelly-Preis (2002)
Geuzenpenning (2004)
Ceda M100 Media (2008)
Cena kněžny asturské za svornost (2008)
… více na Wikidatech
Politická stranaKolumbijská liberální strana
Nábož. vyznáníkatolická církev
ChoťFabrice Delloye (1983–1989)
Juan Carlos Lecompte (1997–2011)
DětiMélanie Betancourtová
RodičeGabriel Betancourt a Yolanda Puleciová
Funkceposlanec Sněmovny Reprezentantů Kolumbie (1994–1998)
member of the Senate of Colombia (1998–2002)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Betancourtová vystudovala politologii v Paříži. Do aktivní politiky v Kolumbii vstoupila založením strany Zelených, v 90. letech se jako senátorka angažovala v boji proti korupci a za ochranu lidských práv. Má kromě kolumbijské státní příslušnosti také francouzské občanství, které získala po sňatku se svým prvním manželem a otcem jejích dvou dětí, Melanie a Lorenza – francouzským diplomatem Fabricem Delloyem, se kterým se potkala během studií.

ÚnosEditovat

Byla unesena 23. února 2002 levicovou povstaleckou organizací FARC (Revoluční ozbrojené síly Lidové armády Kolumbie) společně se 14 dalšími rukojmími a odvlečena do amazonského pralesa, kde strávila následujících šest let. Kolumbijské bezpečnostní složky se při této akci vydávaly za členy nevládní organizace, která měla rukojmí přepravit vrtulníkem na místo, kde by se setkali s vrchním velitelem FARC. Byli osvobozeni 2. července 2008. Videozáběry z tábora povstalců tehdy sledovali lidé z Kolumbie i ze zahraničí. Betancourtová v nich žádala představitele země o vyšetření okolností jejího únosu a apelovala na vládu, aby se skupinou FARC obnovila mírové rozhovory.

Po propuštění na svobodu se Betancourtová z veřejného života na několik let stáhla. Většinu času žila s rodinou ve Francii a napsala knihu „Dokonce i mlčení má svůj konec“, ve které vylíčila své zážitky ze zajetí. Do kolumbijskou politiky se vrátila až během roku 2021.

Prezidentská kandidatura 2022Editovat

V lednu 2022 Betancourtová oznámila svou kandidaturu na prezidentku Kolumbie. Poprvé kandidovala již v roce 2002 neúspěšně z pozice senátorky a předsedkyně strany Zelených. První kolo prezidentských voleb se koná v květnu 2022. Betancourtová pro ně opustila levicovou stranu Zelených a kandiduje jako nezávislá politička středu, výhodou je její silný životní příběh se zkušeností věznění.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KUBÁTOVÁ, Eliška. Šest let ji drželi v zajetí, teď kandiduje na prezidentku Kolumbie. Kdo je odvážná Ingrid Betancourtová?. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-2-7. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

(anglicky)