Sulfid inditý

chemická sloučenina
(přesměrováno z In2S3)

Sulfid inditý je anorganická sloučenina se vzorcem In2S3. Jedná se o první sloučeninu india, která kdy byla popsána, poprvé byla tato sloučenina popsána roku 1863, kdy bylo také objeveno indium izolací ze sraženiny sulfidu.

Sulfid inditý
Obecné
Systematický názevSulfid inditý
Anglický názevIndium(III) sulfide
indium sesquisulfide
diindium trisulphide
Německý názevIndium(III)-sulfid
Sumární vzorecIn2S3
Vzhledčervený prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS12030-24-9
PubChem160966
SMILESS=[In]S[In]=S
InChIInChI=1S/2In.3S
1/2In.3S/rIn2S3/c3-1-5-2-4
Vlastnosti
Molární hmotnost325,82 g/mol
Teplota tání1 050,0 °C
Hustota4,900 g/cm3 (pevná látka)
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Bezpečnost
NFPA 704
4
3
2
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura editovat

Jsou známy tři různé polymorfní struktury In2S3: žlutý α–In2S3krychlovou strukturu, červený β–In2S3 čtverečnou strukturu (a je diamagnetický) a struktura γ–In2S3 je vrstevnatá. β modifikace je považována za nejstabilnější modifikaci při pokojové teplotě, přestože v závislosti na způsobu výroby může být přítomna i α modifikace.
Sulfid inditý je, stejně jako podobné kovalentní sloučeniny, nerozpustný ve většině rozpouštědel. Je napadán kyselinami a sulfidy a je mírně rozpustný v roztoku Na2S.[1]

Výroba editovat

Tradičně se In2S3 připravoval přímou kombinací prvků.
Výroba z nestálých komplexních sloučenin india a síry, jako jsou například dithiokarbamáty (např. Et2InIIIS2CNEt2) byla prozkoumána jako metoda vhodná pro techniku chemické depozice z plynné fáze.[2]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indium(III) sulfide na anglické Wikipedii.

  1. Indium Sulfide. www.indium.com [online]. [cit. 2012-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-03. 
  2. S. W. Haggata M Azad Malik, M. Motevalli, and P. O'Brien. Synthesis and Characterization of Some Mixed Alkyl Thiocarbamates of Gallium and Indium, Precursors for III/VI Materials: The X-ray Single-Crystal Structures of Dimethyl- and Diethylindium Diethyldithiocarbamate. Chem. Mater.. 1995, s. 716–724. DOI 10.1021/cm00052a017. 

Externí odkazy editovat