Ignaz von Ruber

rakouský soudce, úředník a šlechtic

Ignaz von Ruber (8. května 1845 Brno7. listopadu 1933 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, ministr spravedlnosti v první vládě Paula Gautsche a vládě Franze Thuna.

Dr. iur. Ignaz von Ruber
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci:
30. listopadu 1897 – 2. října 1899
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyPaul Gautsch, František z Thun-Hohensteinu
PředchůdceJohann Gleispach
NástupceEduard von Kindinger
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1902 – 1918

Narození8. května 1845 nebo 20. prosince 1853
Brno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. listopadu 1933
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Alma materVídeňská univerzita
Univerzita Št. Hradec
Profesesoudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Vystudoval Theresianum ve Vídni. V letech 1864–1868 absolvoval Vídeňskou univerzitu a v roce 1870 získal titul doktora práv na Univerzitě ve Štýrském Hradci. Od roku 1868 působil v justici, byl soudcem v Brně a od roku 1887 pracoval na generální prokuratuře ve Vídni. Od roku 1891 působil na kasačním soudu a roku 1896 se stal sekčním šéfem na ministerstvu spravedlnosti.[1]

Vrchol jeho politické kariéry nastal za první vlády Paula Gautsche, v níž se stal ministrem spravedlnosti. Post si udržel i v následné vládě Franze Thuna. Funkci zastával v období 30. listopadu 18972. října 1899.[2] Ve funkci čelil kritice, když roku 1898 nejvyšší soudní dvůr potvrdil platnost takzvané České charty z roku 1848, kterou rakouská vláda vyhlásila zrovnoprávnění obou zemských jazyků v Čechách. Vydal rovněž kontroverzní výnos o poplatcích za advokátní služby.[1]

Po odchodu z vlády nastoupil na pozici předsedy senátu nejvyššího soudního a kasačního dvora, jehož byl v letech 1907 až 1918 dokonce prvním prezidentem. V roce 1902 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Publikoval odborné studie, v nichž se zabýval právními dějinami Moravy. V roce 1909 byl povýšen na barona.[1]

V Brně se roku 1873 oženil s Marií Leidenfrost (1853–1928), dcerou brněnského vlnařského obchodníka Emila Antona Leidenfrosta.[3]

Reference

editovat
  1. a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, R, s. 308–309. [online]. biographien.ac.at [cit. 2013-03-03]. Dostupné online. (německy) 
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 588–589. 
  3. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-09-03]. Dostupné online.