Ida Pfeiffer

Ida Laura Pfeiffer, rozená Reyer (14. října 1797 Vídeň - 27. října 1858 tamtéž) byla rakouská cestovatelka, přírodovědkyně a autorka cestopisů. Podnikla dvě cesty kolem světa. Jako první Evropanka vstoupila do vnitrozemí ostrova Borneo. Jako žena v období biedermeieru byla pozoruhodnou výjimkou. Na svých cestách urazila celkem 240 000 km po moři a 32 000 km po souši, navštívila čtyři kontinenty. O těchto cestách napsala 13 knih, které byly přeloženy do sedmi jazyků, včetně češtiny. Její cesty a dílo bylo ve své době rovněž zlehčováno a zesměšňováno.[1]

Ida Pfeiffer
Ida Pfeiffer.jpg
Rodné jménoIda Reyer a Ida Laura Reyer
Narození14. října 1797
Vídeň
Úmrtí27. října 1858 (ve věku 61 let)
Vídeň
Příčina úmrtímalárie
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Povoláníobjevitelka, spisovatelka, přírodovědkyně a editorka
Manžel(ka)Mark Anton Pfeiffer (od 1820)
DětiÓscar Pfeiffer
Alfred Pfeiffer
Bertha Pfeiffer
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodila se jako třetí dítě v rodině majitele textilky Aloyse Reyera. Vyrůstala se svými pěti bratry a sdílela jejich zájmy i oblečení. Po smrti otce, když jí bylo 9 let se ji matka snažila přeměnit v poslušnou dívku. V roce 1820 ve věku 23 let se provdala za advokáta Marka Antona Pfeiffera, který byl o 24 let starší. Z manželství se narodili synové Alfred (narozen 1821) a Oscar (narozen 1824 – zemřel po 1882, hudebník). V roce 1833 opustila manžela a věnovala se vzdělávání svých synů. Když se synové osamostatnili, rozhodla se uskutečnit své cestovatelské sny. Cesty V roce 1842 podnikla devítiměsíční cestu do Palestiny a Egypta.

V roce 1845 podnikla cestu na Island, do Norska a Švédska.

V letech 1846–1848 podnikla svou první cestu kolem světa. Cestovala z Hamburku do Brazílie, navštívila Chile, Tahiti, Indii. Dále navštívila Mezopotámii , Persii, Arménii a Gruzii.

V letech 1851–1855 podnikla druhou cestu kolem světa. Navštívila jižní Afriku, jihovýchodní Asii, severní a jižní Ameriku.

V letech 1856-1858 podnikla další cestu na ostrovy Mauricius a Madagaskar. Zde onemocněla malárií a předčasně se vrátila do Vídně, kde krátce na to zemřela v domě svého bratra.[1]

SpisyEditovat

O svých cestách napsala celkem 13 knih.

  • Reise einer Wienerin in das Heilige Land, 2 svazky, 1833
  • Reise nach dem skandinavischen Norden und der Insel Island im Jahre 1845. 2 svazky. Pest, 1846
  • Eine Frauenfahrt um die Welt. Reise von Wien nach Brasilien, Chili, Otahaiti, China, Ost-Indien, Persien und Kleinasien, 3 svazky, 1850
  • Meine zweite Weltreise, 4 svazky, 1856
  • Reise nach Madagaskar, 2 svazky, 1861 (vydal posmrtně její syn Oskar Pfeiffer)[2]

Překlady do češtinyEditovat

  • 1846 Putowánj do Swaté země : totiž z Wjdně do Konstantinopole, do Brusy, Bairutu, Joppen, Jerusaléma, k Jordánu a mrtwému moři, do Nazaréta, Damassku, Bálbeku a na Libán, do Alexandrie, Kaira, po paussti k čerwenému moři a zpátky přes Melitu, Sicilii, Neapoli, Řjm a t.d. / od Idy Pfeifferowy, rozené Reyerowy, dle třetjho wydánj přeložil Jan Št. Křeček[3]

OceněníEditovat

Ačkoliv neměla systematické vědecké vzdělání, přinesla ze svých cest řadu významných a cenných poznatků, opravila řadu chyb a nepřesností o navštívených krajích. Přivezla mnoho předmětů etnografické a přírodovědné povahy (hmyz, rostliny a minerály) které jsou dnes uloženy v Přírodovědném muzeu ve Vídni.

V roce 1856 navštívila Berlín, kde byla přijata Alexandrem von Humboldt, Bettinou von Arnim a obdržela Zlatou medaili za vědu a techniku od pruského krále Fridricha Viléma IV. (Goldene Medaille für Wissenschaft und Kunst). Berlínská etnografická společnost (Gesellschaft für Erdkunde zu Berlin) ji jmenovala jako první ženu svou čestnou členku. Obdržela rovněž členství Francouzské geografické společnosti (Société de géographie). Britská Královská zeměpisná společnost (Royal Geographical Society) ji členství odepřela, protože stanovy zakazovaly, aby členem společnosti byla žena.[1]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c KRATOCHWILL, M. Pfeiffer, Ida; geb. Reyer (1797-1858), Weltreisende [online]. Österreichisches Biographisches Lexikon, 1979 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (německy) 
  2. Hilde und Willi Senft, I. Schinnerl. Pfeiffer, Ida [online]. Austria-Forum, 2021-03-12 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (německy) 
  3. PFEIFFER, Ida. Putowánj do Swaté země : totiž z Wjdně do Konstantinopole, do Brusy, Bairutu, Joppen, Jerusaléma, k Jordánu a mrtwému moři, do Nazaréta, Damassku, Bálbeku a na Libán, do Alexandrie, Kaira, po paussti k čerwenému moři a zpátky přes Melitu, Sicilii, Neapoli, Řjm a t.d. / od Idy Pfeifferowy, rozené Reyerowy. Překlad Jan Evangelista Štěpán Křeček. W Hradci Králowé: Pjsmem a nákladem Jana Host. Pospjssila, 1846. 367 s. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • WYHE, John van. Wanderlust : The Amazing Ida Pfeiffer, the First Female Tourist. Singapore: ‎National University of Singapore Press, 2019. 324 s. Dostupné online. ISBN 978-9813250765. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Ida Pfeiffer na Wikimedia Commons
  • KRATOCHWILL, M. Pfeiffer, Ida; geb. Reyer (1797-1858), Weltreisende [online]. Österreichisches Biographisches Lexikon, 1979 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (německy) 
  • Hilde und Willi Senft, I. Schinnerl. Pfeiffer, Ida [online]. Austria-Forum, 2021-03-12 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (německy) 
  • Ida Pfeiffer autorka cestopisů (1797—1858) [online]. Kalliope Austria, 2015 [cit. 2022-03-10]. Kapitola Počátky a touha po svobodě : Vzpoura žen v období biedermeieru. Dostupné online.